Antonín Šonka

československý legionář

Antonín Šonka (25. února 1893 Dolní Heřmanice5. ledna 1943 Ichtershausen) byl československý legionář, odbojář v období druhé světové války a oběť nacismu.

Antonín Šonka
Narození25. února 1893
Dolní Heřmanice
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí5. ledna 1943 (ve věku 49 let)
Ichtershausen
Velkoněmecká říšeVelkoněmecká říše Velkoněmecká říše
Příčina úmrtísebevražda
Národnostčeská
Povoláníučitel
ChoťMarie Šulová
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Před první světovou válkou

editovat

Antonín Šonka se narodil 25. února 1893 v Dolních Heřmanicích na Lanškrounsku. Vystudoval učitelský ústav a stal se pedagogem.

První světová válka

editovat

Po vypuknutí první světové války byl Antonín Šonka povolán do c. a k. armády a odeslán v rámci pěšího pluku 29 bojovat na ruskou frontu, kde padl v hodnosti desátníka 30. srpna 1915 do zajetí. Zde se 21. června 1916 nejprve přihlásil do srbské dobrovolnické divize, se kterou se zúčastnil bojů v Dobrudži, a to jako Slovinec a s chybným datem narození, aby ochránil rodinu před perzekucí ze strany rakousko-uherských úřadů. Dne 24. srpna 1917 se pak přihlásil do Československých legií a zúčastnil se bitvy u Bachmače. Následně absolvoval sibiřskou anabázi a do Československa se vrátil v roce 1920 v hodnosti šikovatele.

Mezi světovými válkami

editovat

Po návratu z legií nezůstal Antonín Šonka dál v armádní službě a vrátil se učitelství. V roce 1933 se oženil s Marií Šulovou, manželé se přestěhovali do České Třebové, kde Antonín Šonka působil na chlapecké obecné škole.

Druhá světová válka

editovat

Po německé okupaci v březnu 1939 vstoupil Antonín Šonka do protinacistického odboje jako člen organizace Petiční výbor Věrni zůstaneme řízené poštmistrem Karlem Votroubkem. Soustřeďoval se na zpravodajskou činnost, distribuci nelegálních tiskovin, pomoc hledaným na útěku a získávání finančních prostředků pro potřeby odboje. Za svou činnost měl být 10. července 1941 společně s Karlem Votroubkem zatčen gestapem, ale podařilo se mu ukrýt na půdě. Z obavy o rodinu se ale následující den sám přihlásil na úřadovně pardubického gestapa. Vězněn byl na Pankráci a k výslechům převážen do Petschkova paláce. Dále byl držen v Drážďanech, Lipsku, Halle a durynském Ichtershausenu. Zde již dále nechtěl snášet věznění a brutální výslechy a dne 5. ledna 1943 spáchal sebevraždu.

Posmrtná ocenění

editovat

Literatura

editovat

Reference

editovat

Externí odkazy

editovat