Anne-Marie Lagrange
Anne-Marie Lagrange (* 12. března 1962, region Rhône-Alpes) je francouzská astrofyzička, která se zaměřuje na výzkum a studium extrasolárních planetárních systémů. Je autorkou řady vědeckých publikací v recenzovaných časopisech a také napsala několik knih, kterými se snaží popularizovat astrofyziku.
Anne-Marie Lagrange | |
---|---|
Narození | 12. března 1962 (62 let) Rhône-Alpes |
Alma mater | Univerzita Paříž VII (do 1989) Polytechnická škola |
Povolání | astronomka a astrofyzička |
Zaměstnavatelé | Planetology and Astrophysics Institute of Grenoble (1990–2020) Délégation Paris B (od 2020) Národní centrum vědeckého výzkumu |
Ocenění | bronzová medaile Národního centra vědeckého výzkumu (1994) Irène-Joliot-Curie Prize (2011) Gold Women Trophy (2013) důstojník Národního řádu za zásluhy (2015) Cena Jeana Ricarda (2017) … více na Wikidatech |
Funkce | Director of Research at CNRS |
Web | ipag |
multimediální obsah na Commons | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. |
Kromě výzkumu je nebo byla členkou několika vědeckých programových výborů Very Large Telescope (VLT), Evropské jižní observatoře (ESO), Evropské kosmické agentury (ESA) a Centre national de la recherche scientifique (CNRS). Byla také členkou několika správních rad, jako je Observatoire de la Côte d'Azur (OCA), THEMIS, EISCAT a Institut d'astrophysique de Paris, předsedala Vysoké vědecké radě Pařížské observatoře (2014-2017).[1]
Je držitelkou řady vědeckých ocenění a čestných vyznamenání, včetně rytíře Čestné legie (nejvyšší francouzský řád za zásluhy). Od roku 2013 je členkou Francouzské akademie věd.
Vzdělání
editovatAnne-Marie Lagrange se narodila 12. března 1962 v regionu Rhône-Alpes, kde byl její otec zaměstnán ve francouzské elektrárenské společnosti Électricité de France a matka byla v domácnosti. Když jí bylo 5 let, její otec byl přeložen do Ceyzérietu, kde Anne-Marie Lagrange začala navštěvovat základní školu. Na střední škole ji nadchla fyzika a matematika a rozhodla se pro jejich studium. Dostala se na vysokou školu Lycée du Bugey v Belley.
Po získání bakalářského titulu v roce 1979 nastoupila na Classe préparatoire aux grandes écoles (CPGE).[1] Zde se začala věnovat vědeckému výzkumu. V roce 1982 nastoupila na École Polytechnique, kde objevila astrofyziku během volitelného kurzu Jeana Audouze. Fascinovalo jí především propojení základní vědy s výzkumem. V roce 1985 École Polytechnique úspěšně ukončila.[2]
V roce 1986 získala diplom z hloubkových studií (DEA) v astrofyzice na pařížské Diderotově univerzitě. Poté dokončila diplomovou práci na Institutu d'astrophysique de Paris pod vedením Alfreda Vidala-Madjara a v roce 1989 získala doktorát.[1] Ještě během studia se jí narodilo první dítě.
Kariéra
editovat- V letech 1989 až 1990 absolvovala Anne-Marie Lagrange roční postdoktorandskou práci na Evropské jižní observatoři (European Organisation for Astronomical Research in the Southern Hemisphere, ESO) v Německu. Během mise v Chile se setkala s Pierrem Lénou, který vyvinul adaptivní optiku. Pochopila její velký potenciál při výzkumu a studiu exoplanet.
- V roce 1990 nastoupila do Laboratoire d'astrophysique de Grenoble (LAOG) a pod vedením Alaina Omonta vytvořila malou výzkumnou skupinu extrasolárních planetárních systémů. V roce 1994 získala kvalifikaci pro přímý výzkum.
- V letech 1997 až 2002 byla vědeckou manažerkou přístroje NAOS, první adaptivní optiky instalované na dalekohledu Very Large Telescope (VLT) Evropské jižní observatoře.
- V letech 2002–2003 vedla předběžnou studii přístroje Spectro-Polarimetric High-Contrast Exoplanet Research (SPHERE), nástupce přístroje NAOS. Ten je používán k výzkumu a charakterizaci exoplanet.[1]
- V letech 1999 až 2003 pracovala na částečný úvazek jako projektová manažerka v Institut National des Sciences de l'Univers (INSU) a v oddělení vesmírných věd ve francouzském Národním centru pro vědecký výzkum.
- V roce 2000 se stala ředitelkou výzkumu v CNRS.
- V letech 2004 až 2006 byla zástupkyní ředitele INSU a CNRS, zodpovědná za divizi astronomie a astrofyziky.
- Od roku 2007 byla opět výzkumnou pracovnicí v LAOGu, který se v roce 2011 přejmenoval na Grenoble Institute of Planetology and Astrophysics (IPAG).[1]
- V roce 2013 byla zvolena členkou Francouzské akademie věd a v roce 2014 byla jmenována do Rady pro strategický výzkum.[1]
Výzkum
editovatJiž od devadesátých let začala Anne-Marie Lagrange pátrat po exoplanetách přímým zobrazováním pomocí nové adaptivní optiky. Po roce 2000 se její výzkum zaměřil na hledání a studium obřích planet kolem mladých hvězd. V roce 2005 provedla první přímé pozorování exoplanety obíhající kolem hnědého trpaslíka pomocí hluboké adaptivní optiky. V tomto výzkumu stále pokračuje, používá metodu radiálních rychlostí a rozšiřuje ji na další typy hvězd. Studuje také vliv hvězdné aktivity na detekovatelnost planet.[3]
Objev exoplanety Beta Pictoris b
editovatAnne-Marie Lagrange zasvětila velkou část své kariéry analýze hvězdy Beta Pictoris v souhvězdí Pictor. Již během své disertační práce v roce 1980 studovala disk trosek, který byl právě objeven kolem této hvězdy. Několik poznatků již tehdy naznačovalo přítomnost hmotné planety, ale vědecká komunita zůstávala skeptická.[4]
V roce 2000 Anne-Marie Lagrange provedla několik pozorování zbytkového disku pomocí adaptivní optiky ve spojení s přímým zobrazením pomocí spektrometru pro blízkou infračervenou oblast (Very Large Telescope) na Evropské jižní observatoři (ESO). V roce 2003 pomocí diferenčního zobrazování referenčních hvězd a moderních nástrojů pro zpracování obrazu objevila exoplanetu Beta Pictoris b obíhající kolem hvězdy. Tím potvrdila své dřívější předpovědi a dne 18. listopadu 2008 byl tento objev přijat a potvrzen.[3][5]
Objev obří planety Beta Pictoris c
editovatV roce 2019 Anne-Marie Lagrange a její tým oznámili objev obří planety Beta Pictoris c, která odpovídá 9 hmotnostem Jupiteru. Určili, že tato exoplaneta je stará 23 milionů let, je vzdálená 63,4 světelných let a dokončí svou oběžnou dráhu přibližně za 1200 dní. Tato exoplaneta byla objevena metodou radiálních rychlostí.[6] Tento nový objev pomohl vědcům lépe porozumět formování planetárních systémů a jejich vývoji v raných fázích vývoje.[7]
Na tomto projektu pracovalo mnoho týmů po dobu 10 let. Týmy pocházely z Lagrangeovy laboratoře v CNRS/Observatoire de la Côte d'Azur a z dalších francouzských laboratoří (Laboratoire d'études spatiales et d'instrumentation en astrophysique, Observatoire de Paris, Sorbonne Université, Université de Paris, Institut d'astrophysique de Paris) až po výzkumníky z Institutu Maxe Plancka pro astronomii, Jihoafrická astronomická observatoř, Univerzita ve Warwicku, Leiden Observatory, Evropská jižní observatoř, Chilská univerzita a Universidad de Valparaiso.[8]
Ocenění
editovat- Bronzová medaile Národního centra vědeckého výzkumu (1994)[9]
- Prix digital de la Société Française d'Astronomie et d'Astrophysique (1997)
- Deslandresova cena Francouzské akademie věd (2003)
- Medaile Univerzity Josepha Fouriera (2004)
- Prix de la Fondation Cino del Duca (2005)
- Prix du rayonnement français de l'Association Réalités et Relations Internationales (2007)
- Prix Dargelos de l'École polytechnique (2009)
- Rytíř Čestné legie Francie (2010)
- Cena Irène Joliot-Curie, vědkyně roku (2011)
- Členka Francouzské akademie věd (2013)
- Trophée des femmes en or, catégories Innovation et Trophée du public (2013)
- Národní řád za zásluhy Francie (2015)
- Cena Jeana Ricarda (2017)
- Une école primaire de Ceyzérieu, dans l'Ain est baptisée en son honneur (2018)
Publikace
editovat- Observer le ciel de nuit, Paris, Nathan, coll. "Carnet du jeune Robinson", 1998 (ISBN 978-2-09-240365-5, poznámka BnF č. FRBNF37026346).
- Fascicule d'astronomie pour les jeunes, Nathan, 1999.
- Les grands observatoires du monde (avec Serge Brunier), Paris, Éditions Bordas, 2002, 240 s. (ISBN 978-2-04-760026-9, poznámka BnF č. FRBNF38967669).
- L'observation en astronomie (avec Pierre Léna et Hervé Dole), Paris, Éditions Ellipses, 2009, 207 s. (ISBN 978-2-7298-4086-0, poznámka BnF č. FRBNF41353630).
Odkazy
editovatReference
editovatV tomto článku byly použity překlady textů z článků Anne-Marie Lagrange na anglické Wikipedii a Anne-Marie Lagrange na německé Wikipedii.
- ↑ a b c d e f SCHLENKER, Claire. Anne-Marie Lagrange : une astrophysicienne à l'Académie des sciences. Reflections of Physics. 2016, s. 38–39. Dostupné online. DOI 10.1051/refdp/201649038. (French)
- ↑ "Biographie d'Anne-Marie Lagrange," http://femmesetsciences.fr (consulté le 19 février 2017). https://www.femmesetsciences.fr/wp-content/uploads/2013/03/actfs_anne_marie_lagrange.pdf Archivováno 27. 2. 2017 na Wayback Machine.
- ↑ a b LAGRANGE, A.-M.; GRATADOUR, D.; CHAUVIN, G.; FUSCO, T.; EHRENREICH, D.; MOUILLET, D.; ROUSSET, G. A probable giant planet imaged in the β Pictoris disk. Astronomy and Astrophysics. 2009, s. L21–L25. ISSN 0004-6361. DOI 10.1051/0004-6361:200811325. S2CID 16548235. Bibcode 2009A&A...493L..21L. arXiv 0811.3583.
- ↑ SMITH, Bradford A.; TERRILE, Richard J. A circumstellar disk around Beta Pictoris. Science. 1984, s. 1421–1424. DOI 10.1126/science.226.4681.1421. PMID 17788996. S2CID 120412113. Bibcode 1984Sci...226.1421S.
- ↑ Beta Pictoris planet finally imaged? [online]. European Southern Observatory, 2008-11-21. Dostupné online.
- ↑ LAGRANGE, A.-M.; MEUNIER, Nadège; RUBINI, Pascal; KEPPLER, Miriam; GALLAND, Franck; CHAPELLIER, Eric; MICHEL, Eric. Evidence for an additional planet in the β Pictoris system. Nature Astronomy. 19 August 2019, s. 1135–1142. DOI 10.1038/s41550-019-0857-1. S2CID 202126059. Bibcode 2019NatAs...3.1135L.
- ↑ NARAYANAN, Nirmal. Scientists discover planet 10 times bigger than Jupiter, could help know more about planet formation. International Business Times. 26 August 2019. Dostupné online [cit. 11 May 2020].
- ↑ ETIENNE, Veronique. A second planet in the Beta Pictoris system [online]. 19 Aug 2019 [cit. 2020-05-11]. Dostupné online.
- ↑ CV of Anne-Marie Lagrange [online]. [cit. 2018-10-28]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2017-02-27.
Související články
editovatExterní odkazy
editovat- Obrázky, zvuky či videa k tématu Anne-Marie Lagrange na Wikimedia Commons