Anna Walentynowiczová

polská odborářská aktivistka

Anna Walentynowiczová, roz. Lubczyk (15. srpna 1929, Rovno, Polsko10. dubna 2010, Pečersk, Rusko) byla polská odborářská aktivistka[1].

Anna Walentynowiczová

Rodné jménoAnna Lubczyk
Narození15. srpna 1929
Polsko Rovno, Polsko (dnes Ukrajina)
Úmrtí10. dubna 2010 (ve věku 80 let)
Rusko Pečersk, poblíž Smolenska, Rusko
Příčina úmrtíhavárie Tu-154 u Smolenska
Místo pohřbeníSrebrzysko Cemetery
Národnostpolská
SídloGdaňsk
Profesenovinářka, odborářka, disidentka, svářečka, jeřábnice a spisovatelka literatury faktu
Náboženstvíkatolicismus
katolická církev
OceněníŘád bílé orlice (2006)
rytíř Řádu znovuzrozeného Polska
Zlatý záslužný kříž
Stříbrný záslužný kříž
Kříž svobody a solidarity
… více na Wikidatech
PodpisAnna Walentynowiczová, podpis
CommonsAnna Walentynowicz
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Životopis

editovat

Narodila se v tehdy polském Rovnu. Za druhé světové války osiřela. V roce 1950 začala pracovat v Leninových loděnicích v Gdaňsku. Brzy byla rozčarována z nečinnosti Polské sjednocené dělnické strany, když viděla, že se dělníci nemohou organizovat a že se jejich obavami nikdo nezabývá. Svou aktivní práci zahájila poté, co jeden z jejích vedoucích ukradl peníze od zaměstnanců a použil je v loterii. Ke konci sedmdesátých let a na počátku osmdesátých let byla členkou Svobodných pobřežních odborů. Za účast v ilegálních odborech byla 7. srpna 1980 propuštěna pět měsíců před nástupem do důchodu. V reakci na toto rozhodnutí vedení byla 14. srpna 1980 uspořádána stávka, v jejímž důsledku se do práce vrátila nejen Walentynowiczová, ale i Lech Wałęsa. Walentynowiczová byla členkou Solidarity, ale opustila ji s kritikou Wałesovy politiky. Po pádu komunismu se již politicky neangažovala.

V roce 2000 odmítla gdaňské čestné občanství. V roce 2003 zažádala stát o kompenzaci za svoji perzekuci v osmdesátých letech. V lednu 2005 získala Trumanovu-Reaganovu medaili svobody. V květnu roku 2006 obdržela z rukou bývalého polského prezidenta Lecha Kaczyńskiho nejvyšší polské státní vyznamenání, řád Bílé orlice.[2]

Objevila se také ve čtyřech filmech, kde ztvárnila samu sebe.

Zemřela při leteckém neštěstí u ruského Smolensku dne 10. dubna 2010. Byla pochována na hřbitově 'Cmentarz Srebrzysko' v Gdaňsku.

Fotogalerie

editovat
 
Bývalý polský prezident, Lech Kaczyński, uděluje Anně Walentynowiczové nejvyšší polské státní vyznamenání, řád Bílé orlice (05/2006).
 
Anna Walentynowicz (žena v popředí)

Reference

editovat
  1. Walentynowicz Anna, v Encyklopedii PWN
  2. Prezydent RP wręczył odznaczenia państwowe w dniu Święta Narodowego 3 Maja. Prezydent.pl [online]. 2006-05-03 [cit. 2015-04-19]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-04-02. 

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Anna Walentynowicz na anglické Wikipedii.

Literatura

editovat
  • (polsky) Cenckiewicz, Sławomir. Anna Solidarność. Życie i działalność Anny Walentynowicz na tle epoki (1929-2010). Poznań: Wydawnictwo Zysk i S-ka, 2010. 888 S. ISBN 978-83-7506-516-9, ISBN 978-83-7506-507-7

Související články

editovat

Externí odkazy

editovat