Otevřít hlavní menu

Anachronismus

časová nekonzistence

Anachronismus (z řeckého ana – proti a chronosčas) je umístění nějaké věci, představy nebo jevu do jiné doby než té, kam skutečně patří. Může znamenat také přežitek, zastaralý zvyk nebo názor.

PůvodEditovat

 
Středověký písař nakreslil Sokrata samozřejmě jako současníka

Dojem anachronismu může vznikat jen v kulturách, které mají výrazné povědomí o historii a kladou na historický vývoj velký důraz. Ve starší evropské kultuře až do 19. století bylo zcela běžné, že se postavy dávné historie zobrazovaly v soudobých krojích, dávná města vypadala jako současná a nikomu to nepřipadalo podivné nebo dokonce směšné. Takových anachronismů je plná starší literatura (např. Shakespeare) i výtvarné umění, kde se biblické postavy, světci i hrdinové běžně zobrazovali jako současníci.

Teprve historismus 19. století probudil obecné povědomí o historické proměnlivosti kultury a společnosti a začal vyžadovat „historicky věrné“ zobrazení minulých událostí a postav. Tak v české „generaci Národního divadla“ se umělci snažili zobrazovat Praotce Čecha nebo Záboje v domnělých slovanských krojích 8. století, které si ovšem museli vymyslet. Na Alšových kresbách jsou bojovníci oblečeni jako černohorští horalé jeho doby, mají neolitické mlaty a k nim kovové ozdoby z raného středověku. Teprve tento důraz na historickou věrnost tak probudil i vnímání anachroničnosti.

Typy anachronismůEditovat

Anachronismus je tedy cizorodý, nedobový čili anachronický prvek, nápadný svou nečasovostí. Vzniká nejčastěji mimovolně, tím, že člověk naivně promítá představy, skutečnosti a hodnocení své doby do minulosti. Tak ukázal Emanuel Rádl ve „Válce Čechů s Němci“, že je anachronické promítat do středověku moderní představu národa a třeba se ptát, zda byl Karel IV. Lucemburčan, Francouz nebo Čech.

 
Ilustrace z Verneova Robura dobyvatele říká víc o své době (1885) než o budoucnosti

Anachronismus ale může být také použit vědomě jako literární prostředek, jímž autor nastavuje zrcadlo své době, jako například v humoristickém románu „Výlet pana Broučka do 15. století“ Svatopluka Čecha, v románu „Yankee na dvoře krále Artuše“ od Marka Twaina nebo v populárních komiksech o Asterixovi. V takové konfrontaci s jinou dobou totiž teprve vyniknou typické rysy současnosti, pro nás samozřejmé, jež však autor může představit jako problematické, směšné nebo trapné.

Anachronismy se pochopitelně hojně vyskytují ve futuristické a sci-fi literatuře, protože její autoři nutně promítají do budoucnosti své vlastní představy. Když ovšem dílo zestárne, vyniknou jeho anachronické rysy, jako například ve Verneových románech a jejich dobových ilustracích, a dávají dílu naopak jistý půvab zastaralosti.

Tvořivý anachronismusEditovat

Na rozdíl od vědecko-fantastické literatury a nálady šedesátých let 20. století se zájem v posledních desetiletích obrací často do fantazijní minulosti, která se ukazuje být zajímavějším pozadím pro dobrodružné příběhy „ze středověku“ s draky, rytíři a čarodějnicemi, jako jsou fantastické historizující filmy nebo romány J. R. R. Tolkiena a mnoha jiných.

Zejména v USA vzniklo celé „hnutí pro kreativní anachronismus“ (Society for Creative Anachronism, SCA), jehož členové zakládají fiktivní „říše“ a rozvíjejí v nich různé hry a své fantazijní příběhy. Množství podobných produktů je k dispozici i jako počítačové hry.

OdkazyEditovat

LiteraturaEditovat

  • Ottův slovník naučný, heslo Anachronismus. Sv. 2, str. 232

Související článkyEditovat

Externí odkazyEditovat