Otevřít hlavní menu

Alois Jiránek

český hudební pedagog, hudební skladatel, malíř a sbormistr

Alois Jiránek (5. září 1858 Ledce[1]24. května 1950 Praha) byl český hudební skladatel, pedagog a výtvarník.

Alois Jiránek
Základní informace
Narození 5. září 1858
Ledce, Čechy
Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí 24. května 1950 (ve věku 91 let)
Praha
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Místo pohřbení Bubenečský hřbitov
Žánry opera a klasická hudba
Povolání hudební skladatel, pedagog, malíř a dirigent
Příbuzní Stanislav Jiránek a Josef Jiránek (sourozenci)
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Hrob Aloise Jiránka (1858 – 1950) na hřbitově v Bubenči, český hudební skladatel, pedagog a výtvarník.

ŽivotEditovat

Byl synem Petra Jiránka (18251899), řídícího učitele v Ledcích a ředitele kůru ve Všejanech. Otec byl všestranným hudebníkem. Hrál na všechny dostupné nástroje a měl vlastní kapelu, pro kterou psal taneční písničky. U něj získal Alois základní hudební vzdělání. Rodina zřejmě hudbou žila, neboť hudbě se profesionálně věnovali i další bratři: František, Karel a Stanislav.

Vystudoval reálku v Mladé Boleslavi a učitelský ústav v Praze. V roce 1877 byl přijat na varhanickpu škola, kterou dokončil roku 1879. Ve skladbě a v nauce o formách byl žákem Zdeňka Fibicha.

V roce 1881 odešel do Ruska a byl jeden rok sbormistrem pěveckého sboru Slavjanskaja kapela, který založil Dimitrj Alexandrovič Agreněv-slavjanskij a se kterým procestoval celé Rusko. Sbor se proslavil zejména písní svého zakladatele Kalinka. Poté se stal učitelem hudby na dívčím gymnáziu v Charkově. Zde s ním spolupracoval i jeho bratr Josef. Po 26 letech se vrátil do Prahy a až do své smrti se věnoval soukromé výuce hudby.

Byl činný i jako výtvarník. Namaloval na 60 obrazů.

DíloEditovat

Jiránek byl znám hlavně svými transkripcemi ruských a českých oper a dalších populárních skladeb českých, ale i zahraničních skladatelů (Bedřich Smetana, Antonín Dvořák, Petr Iljič Čajkovskij, Alexandr Porfirjevič Borodin aj.). Jeho vlastní hudba má lidový ráz.

OperyEditovat

  • Lešetínský kovář (podle Svatopluka Čecha, 1901)
  • Dagmar (podle Svatopluka Čecha, 1908)
  • Ženitba (podle Gogola)

Orchestrální skladbyEditovat

  • Touha (Le désir), 1907
  • Valse de Fleur

Komorní skladbyEditovat

  • Houslová sonáta
  • Klavírní trio
  • Suita pro smyčcový kvartet
  • Smyčcový kvartet F-dur
  • Smyčcový kvartet A-dur
  • 2 Impromptus (pro smyčcový kvartet)

Řada písní, úprav národních písní a sborů.

LiteraturaEditovat

  • Československý hudební slovník I (A–L), 1963, SHV, Praha
  • Zdeněk Stárek: Slovník českých sbormistrů. Část I. Praha : Divadelní ústav, 1982, s. 218.
  • Luděk Beneš: Kromě hudby se věnoval i malování. Boleslavský deník, 24.6.2000, roč. 8, č. 147

ReferenceEditovat

Externí odkazyEditovat