Alois Bouda
Alois Bouda (25. ledna 1867, Niva dříve Hartmanice u Prostějova[1] – 29. prosince 1934, Praha) byl malíř a výtvarný pedagog.
| Alois Bouda | |
|---|---|
 prof. Alois Bouda | |
| Narození | 25. ledna 1867 Niva dříve Hartmanice  Rakouské císařství |
| Úmrtí | 29. prosince 1934 (ve věku 67 let) Praha  Československo |
| Místo pohřbení | Bubenečský hřbitov |
| Alma mater | Vysoká škola uměleckoprůmyslová v Praze |
| Povolání | malíř, učitel, kreslíř a spisovatel |
| Manžel(ka) | Anna Boudová Suchardová |
| Děti | Cyril Bouda Jaroslav Bouda |
| Příbuzní |
|
 multimediální obsah na Commons | |
 Seznam děl v databázi Národní knihovny | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Život editovat
Narodil se v roce 1867 v Hartmanicích (dnešní Niva) v rodině chalupníka Františka Boudy[2]. Po absolvování reálky v Prostějově a Slovanského gymnázia v Olomouci studoval v letech 1890–1894 na Uměleckoprůmyslové škole v Praze u Jakuba Schikanedera. Od roku 1901 byl profesorem kreslení na c.k. reálce v Kladně, na Ústavu pro vzdělávání učitelek (1906)[3] a poté v letech 1907–1930 na Státní průmyslové škole v Praze. V letech 1930–1934 byl inspektorem živnostenských škol pokračovacích. Vedle běžných povinností pořádal nedělní a letní kurzy pro učitele.[4] Účastnil se mezinárodních sjezdů kreslířů v Paříži (1900), Bernu (1904), Londýně (1908), Drážďanech (1912). Vystavoval s Krasoumnou jednotou (1896) a roku 1910 vystavoval jako čestný člen s Cechem učitelů kreslení (The Art Teachers Guild) v Londýně.
Jeho žáky na průmyslové škole byli např. architekti Karel Mauermann a Alois Mezera.[5]
S manželkou Annou, rozenou Suchardovou, měl syny Cyrila a Jaroslava, který zemřel ve věku 21 let.[6] Byl dlouholetým přítelem malíře Mikoláše Alše, se kterým se seznámil jako student v roce 1888 v Olomouci. Mikoláš Aleš byl svědkem na jeho svatbě i kmotrem obou jeho synů.[7] Alois Bouda je pohřben v rodinné hrobce na hřbitově v Bubenči, pro kterou vytvořil pískovcový náhrobní reliéf František Bílek.
Dílo editovat
Maloval a kreslil květiny, stromy, krajiny. V oboru užitého umění navrhoval obálky knih, vazby, firemní a reklamní poutače. Redigoval časopis Domácí nauky a výtvarně upravoval časopisy Dílo, Náš směr, Krásy našeho domova. Napsal několik výtvarných učebnic: O školní praxi umění v reformě kreslení, Rostlina v dekorativním umění, Dekorativní kreslení.[6] Spolu se svým švagrem Vojtěchem Suchardou se podílel na návrhu secesní výzdoby vnější fasády kladenské reálky.[8] Pozůstalost Aloise Boudy spravuje Památník národního písemnictví.
Odkazy editovat
Reference editovat
Literatura editovat
- Rumjana Dačevová a kol., Karáskova galerie, Památník národního písemnictví Praha 2012, ISBN 978-80-87376-01-0
Články v tisku editovat
- Irena Veverková, Profesor Alois Bouda a jeho pedagogická činnost. Kladenský deník, 20.11.2003, roč. 8, č. 271, s. 19.
- Zdislav Tietze, Alois Bouda. Kladenské noviny, 1992, roč. 42, č. 3, s. 3.
- Pergl J., Vzpomínky na Aloise Boudu. Listy z Unhošťska, 1990, č. 3, s. 6.
Externí odkazy editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu Alois Bouda na Wikimedia Commons - Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Alois Bouda
- Alois Bouda v databázi Středočeské vědecké knihovny
- Alois Bouda v informačním systému abART
- Soupis pražských domovských příslušníků 1830-1910, Alois Bouda 1867
- Kladno: Alois Bouda[nedostupný zdroj]
- Prostějov: článek k 150. výročí narození Aloise Boudy
- ↑ Matriční záznam o narození a křtu farnost Drahany
- ↑ matrika narozených obce Hartmanice (nyní Niva) uvádí za otce Aloise Boudy domkáře Franze Boudu
- ↑ Irena Veverková, Didaktické pomůcky profesora Stanislava Kulhánka
- ↑ Bouda, Alois, 1867-1934 [online]. Středočeská vědecká knihovna Kladno. Dostupné online.
- ↑ Dačevová R, a kol., 2012, s. 50–51
- ↑ a b Dačevová R, a kol., 2012, s. 90
- ↑ Dějiny farnosti sv. Jana Křtitele-Děkanství Dvůr Králové n.L.. www.svjankrtitel.estranky.cz [online]. [cit. 2017-06-13]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-11-14.
- ↑ Kulturní památka: Gymnasium Kladno