Otevřít hlavní menu

Alois Bouda (25. ledna 1867, Niva dříve Hartmanice u Prostějova[1]29. prosince 1934, Praha) byl malíř a výtvarný pedagog.

Alois Bouda
prof. Alois Bouda
prof. Alois Bouda
Narození 25. ledna 1867
Niva dříve Hartmanice
Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí 29. prosince 1934 (ve věku 67 let)
Praha
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Místo pohřbení Bubenečský hřbitov
Povolání malíř a učitel
Manžel(ka) Anna Boudová Suchardová
Děti Cyril Bouda
Jaroslav Bouda
Příbuzní
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Nuvola apps bookcase.svg Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Obsah

ŽivotEditovat

Narodil se v roce 1867 v Hartmanicích (dnešní Niva) v rodině chalupníka Aloise Boudy[2]. Po absolvování reálky v Prostějově a Slovanského gymnázia v Olomouci studoval v letech 1890–1894 na Uměleckoprůmyslové škole v Praze u Jakuba Schikanedera. Od roku 1901 byl profesorem kreslení na c.k. reálce v Kladně, na Ústavu pro vzdělávání učitelek (1906)[3] a poté v letech 1907–1930 na Státní průmyslové škole v Praze. V letech 1930–1934 byl inspektorem živnostenských škol pokračovacích. Vedle běžných povinností pořádal nedělní a letní kurzy pro učitele.[4] Účastnil se mezinárodních sjezdů kreslířů v Paříži (1900), Bernu (1904), Londýně (1908), Drážďanech (1912). Vystavoval s Krasoumnou jednotou (1896) a roku 1910 vystavoval jako čestný člen s Cechem učitelů kreslení (The Art Teachers Guild) v Londýně.

Jeho žáky na průmyslové škole byli např. architekti Karel Mauermann a Alois Mezera.[5]

S manželkou Annou, rozenou Suchardovou, měl syny Cyrila a Jaroslava, který zemřel ve věku 21 let.[6] Byl dlouholetým přítelem malíře Mikoláše Alše, se kterým se seznámil jako student v roce 1888 v Olomouci. Mikoláš Aleš byl svědkem na jeho svatbě i kmotrem obou jeho synů.[7] Alois Bouda je pohřben v rodinné hrobce na hřbitově v Bubenči, pro kterou vytvořil pískovcový náhrobní reliéf František Bílek.

DíloEditovat

Maloval a kreslil květiny, stromy, krajiny. V oboru užitého umění navrhoval obálky knih, vazby, firemní a reklamní poutače. Redigoval časopis Domácí nauky a výtvarně upravoval časopisy Dílo, Náš směr, Krásy našeho domova. Napsal několik výtvarných učebnic: O školní praxi umění v reformě kreslení, Rostlina v dekorativním umění, Dekorativní kreslení.[6] Spolu se svým švagrem Vojtěchem Suchardou se podílel na návrhu secesní výzdoby vnější fasády kladenské reálky.[8] Pozůstalost Aloise Boudy spravuje Památník národního písemnictví.

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. Matriční záznam o narození a křtu farnost Drahany
  2. matrika narozených obce Hartmanice (nyní Niva) uvádí za otce Aloise Boudy domkáře Franze Boudu
  3. Irena Veverková, Didaktické pomůcky profesora Stanislava Kulhánka
  4. SVK v Kladně: Bouda, Alois, 1867-1934
  5. Dačevová R, a kol., 2012, s. 50–51
  6. a b Dačevová R, a kol., 2012, s. 90
  7. Dějiny farnosti sv. Jana Křtitele-Děkanství Dvůr Králové n.L.. www.svjankrtitel.estranky.cz [online]. [cit. 2017-06-13]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-11-14. 
  8. Kulturní památka: Gymnasium Kladno

LiteraturaEditovat

  • Rumjana Dačevová a kol., Karáskova galerie, Památník národního písemnictví Praha 2012, ISBN 978-80-87376-01-0

Články v tiskuEditovat

  • Irena Veverková, Profesor Alois Bouda a jeho pedagogická činnost. Kladenský deník, 20.11.2003, roč. 8, č. 271, s. 19.
  • Zdislav Tietze, Alois Bouda. Kladenské noviny, 1992, roč. 42, č. 3, s. 3.
  • Pergl J., Vzpomínky na Aloise Boudu. Listy z Unhošťska, 1990, č. 3, s. 6.

Externí odkazyEditovat