Wikipedie

Alice Glasnerová

Alice Johanna Glasnerová (provdaná Kohnová, 17. prosince 1905 Ružomberok – 19. prosince 1986 Praha)[2] byla slovenská právnička, komunistka, feministka a politická vězeňkyně, židovského původu, hospodářka Polní nemocnice J. A. Komenského v rámci československých interbrigád během španělské občanské války, členka československého odboje, oběť komunistického režimu v Československu. Druhou světovou válku strávila v USA prací pro slovenskou sekci International Workers Order (Mezinárodní dělnický řád). Během politických procesů v ČSR v 50. letech 20. století strávila celkem téměř pět let ve vězení.

Alice Glasnerová
Narození17. prosince 1905
Ružomberok
Úmrtí19. prosince 1986 (ve věku 81 let)
Praha
Alma materPrávnická fakulta Univerzity Karlovy
Povoláníadvokátka
PříbuzníEva Glasnerová[1] (sourozenec)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Životopis editovat

Mládí editovat

Narodila se v Ružomberku v majetné židovské rodině jako starší ze dvou dcer. Jejím otcem byl Richard Glasner (1877–1927) a matkou byla Olga Kornhausnerová (1885–1968). Mladší sestra se jmenovala Eva (1912–1978). Alice navštěvovala místní piaristické (katolické) gymnázium a poté vystudovala Právnickou fakultu Univerzity Karlovy v Praze. V roce 1929 se provdala za MUDr. Erwina Kohna (1901–1962) a přestěhovali se do Žiliny, kde jako jedna z prvních žen na Slovensku pracovala jako právnička.

Od roku 1931 se neoficiálně podílela na politických aktivitách KSČ,[3] oficiálně do strany vstoupila až v roce 1938.

Španělská občanská válka editovat

Po vypuknutí občanské války ve Španělsku na jaře roku 1936 se zapojila do organizace tzv. Interbrigád, dobrovolnických ozbrojených jednotek chystaných k cestě do Španělska k podpoře republikánské demokratické vlády proti fašistickým silám generála Franca, organizované zejména diplomatem a někdejším agentem americké kontrarozvědky CIC Emanuelem Voskou. Jako jedna z 29 evidovaných interbrigadistek[4] odcestovala s dalšími přibližně 1200 Čechoslováky (velkou, necelou poloviční, část z nich tvořili českoslovenští komunisté), kde byla následně odpovědna za hospodaření a správu[5] Polní nemocnice Jana Amose Komenského, provozované díky veřejné sbírce spolu s MUDr. Karlem Holubcem. Zdaleka zde nebyla jedinou ženou: v nemocnici mj. působily lékařky Dora Kleinová či farmaceutka Helena Petránková. Nemocnice působila v oblasti bojů v Guadalajaře, roku 1937 se pak přesunula do Benicasimu ve Valencii, potom do oblasti Barcelony. Během války byla tato zdravotnická zařízení opakovaně terčem náletů.

Po porážce republikánských sil a odvolání mezinárodních interbrigád odcestovala roku 1938 do Francie, kde byla následně za svou účast v interbrigádách, stejně jako řada jiných, zatčena a měsíc uvězněna v internačním táboře v Perpignanu[6] nedaleko španělských hranic.

Druhá světová válka editovat

Po obsazení Francie Nacistickým Německem roku 1940 se jí podařilo vycestovat do Spojených států. Zde vedle své práce pro slovenskou sekci International Workers Order svým působením v American Society for Aid to Democrats of Spain, American Refugee Relief Society a The American Relief Society for Czechoslovakia (Americké pomocné sdružení pro Československo) pomáhala českým uprchlíkům emigrovat do Ameriky z Nacistickým Německem okupovaného Protektorátu Čechy a Morava.[7] Mezi těmi, kterým pomohla emigrovat, byli mj. Jan Werich a Jiří Voskovec.[6] Artur London ji zmiňuje ve své knize Španělsko, Španělsko jakožto jednu z těch, kteří "společnou akcí s pokrokovými krajany v USA získali podporu pro vězněné interbrigadisty a pro ty, kteří v boji pokračovali.[8]

Po roce 1945 editovat

Po konci války a návratu do Československa v roce 1946 pracovala nejprve v kanceláři na generálním sekretariátu ÚV KSČ. Po únoru 1948 a nastolení komunistického režimu v Československu pracovala od června 1948 v kabinetu místopředsedy vlády Viliama Širokého jako národohospodářka. V září 1948 nastoupila do funkce vedoucí sociálně právního odboru československých hotelů.[3] Byla jednou z několika lidí, kteří písemně podpořili žádost Noela Fielda, amerického diplomata později obviněného v USA ze spolupráce z NKVD, o povolení k pobytu v Československu a informovali o jeho krocích komunistickou stranu.[9]

Po zatčení Noela Fielda v květnu 1949 v ČSR pro spolupráci s americkými tajnými službami, předání do Maďarské lidové republiky a jeho následného svědectví, ve kterém označil Glasnerovou za jednu ze svých kontaktů, byla Státní bezpečností zatčena, obviněna z protistátní špionáže a uvězněna na devět měsíců. Následoval rozvod s manželem Erwinem, se kterým se definitivně rozešli v politických postojích.

V červnu 1951 byla v rámci přípravy monstrprocesu s tzv. spikleneckým centrem Rudolfa Slánského znovu zatčena a nakonec postavena před soud a 25. června 1954 odsouzena na základě obvinění ze špionáže pro USA k osmi letům vězení. 10. června 1955 byl tento rozsudek zrušen a byla následně propuštěna.[3]

Po propuštění žila v Praze se svou sestrou Evou. Pracovala v právním oddělení národního podniku Kniha. Po invazi vojsk Varšavské smlouvy do Československa v srpnu 1968 ukončila své členství v KSČ. Po odchodu do důchodu potom, z důvodu špatného zdravotního stavu, pak pouze soukromě vyučovala angličtinu.[6]

Úmrtí editovat

Alice Glasnerová zemřela 19. prosince 1986 v Praze ve věku 81 let.

Odkazy editovat

Reference editovat

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Alice Glasnerová na anglické Wikipedii.

  1. ↑ Geni.com. Dostupné online. [cit. 2024-03-08].
  2. ↑ Judr Alice Glasnerová. geni_family_tree [online]. 2022-04-27 [cit. 2024-03-08]. Dostupné online. 
  3. ↑ a b c Zpráva a přešetření případu dr. Alice Kohnové, rozená Glasnerové, v r. 1962. In Správce archivního souboru. KSČ – Ústřední výbor 1949–1989, Praha – Komise.
  4. ↑ Španěláci v boji proti frankismu. www.advojka.cz [online]. [cit. 2021-03-28]. Dostupné online. 
  5. ↑ Jaroslav Hošek – Ceskoslovenští Interbrigadisté. from Svaz profašistických bojovníků- listřední výbor, Praha.
  6. ↑ a b c Národní Archiv: Poznamka M.Tauchmanová
  7. ↑ Svaz profašistických bojovníků: Potvrzuji příjem členske legitimace. číslo A 35.070 datum: 6.III.1957
  8. ↑ Bojovaly za naši svobodu- Právnička. publ. in Vlasta 24 June 1964.
  9. ↑ The Czechoslovak Political Trials, 1950–1954. The Suppressed Report of the Dubcek Government’s Commission of Inquiry, 1968 ed. J.Pelican p.73

Literatura editovat

  • KOUTSKÁ, Ivana a František SVÁTEK. Politické elity v Československu 1918–1948: sborník. Praha: Ústav pro soudobé dějiny Akademie věd České republiky, 1994, s. 169. ISBN 80-85270-35-8. Dostupné online
  • Vlasta. Praha: Mona, 24.06.1964, 18(26), s. 3. ISSN 0139-6617. Dostupné online

Externí odkazy editovat

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Alice_Glasnerová&oldid=23752041“