Otevřít hlavní menu
O filmu pojednává článek Alfa a Omega (film).
Písmena alfa a omega
Monogram PX s písmeny Aω (náhrobek, kolem 680, Louvre)
Alfa a omega na mozaice v římském kostele San Clemente (12. stol.)

Alfa a omega, či αω je první a poslední písmeno klasické (jónské) řecké abecedy. Mohou tak znamenat počátek a konec, první a poslední, případně i celek nějakého děje nebo celku, podobně jako české „od A do Zet“.

Písmena se používají jako křesťanský symbol Boha, respektive Ježíše Krista, například v Kristově monogramu nebo na velikonoční svíci.

Obsah

PůvodEditovat

V pozdním starověku se písmena abecedy – z nichž lze sestavit všechna slova – někdy pokládala za jakési prvky světa a výraz „alfa a omega“ tak mohl znamenat počátek i konec, případně celek vesmíru. V židovské rabínské literatuře se podobně užívají písmena alef א a tav ת a výraz „plnit Zákon od alef po tav“ znamenal plnit celý Zákon.[1]

V podobném významu používá výraz alfa a omega biblická kniha Zjevení Janova (Apokalypsa):

Já jsem Alfa i Omega, praví Pán Bůh, ten, který jest a který byl a který přichází, Všemohoucí.
— Zj 1,8

Výraz se pak ještě opakuje ve 21. a 22. kapitole,[2] kde jej o sobě říká Ježíš Kristus. Obrat „první a poslední“, což je citát z knihy Izajáš,[3] se kromě toho opakuje ještě několikrát.

Spojení „První a poslední“ používá jako Boží titul také korán (Súra 57,3).[4]

V historiiEditovat

Symbol AΩ se pak velmi často vyskytuje ve starokřesťanském umění, na náhrobcích a reliéfech, často jako součást Kristova monogramu PX. V této podobě pak od doby císaře Konstantina (+337) nosily také římské legie na svých standartách (labarum). Objevuje se pak porůznu v křesťanské ikonografii, zejména na mozaikách a freskách.

Výraz „alfa a omega“ se pak stal poměrně běžnou metaforou pro celek nějakého děje, pro „první a poslední“. Objevuje se i v literatuře, jako název hudebních alb, filmů a podobně.

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. Novotný, Biblický slovník, str. 19.
  2. Zj 21, 6 (Kral, ČEP), Zj 22, 13 (Kral, ČEP)
  3. Iz 44, 6 (Kral, ČEP)
  4. H. Haag, Bibel-Lexikon, str. 54.

LiteraturaEditovat

  • A. Novotný, Biblický slovník. Praha: Kalich 1956.
  • H. Haag (hsg.), Bibel-Lexikon. Einsiedeln: Benziger 1968

Související článkyEditovat

Externí odkazyEditovat