Alessandro Verri

italský prozaik, dramatik a překladatel

Alessandro Verri (9. listopadu 1741, Milán23. září 1816, Řím) byl italský prozaik, dramatik a překladatel, který ve svém díle spojil klasicistický rámec s preromantickou citovostí.[2]

Alessandro Verri
Alessandro Verri portrait.jpg
Narození9. listopadu 1741
Milán
Úmrtí23. září 1816 (ve věku 74 let)
Řím
Povoláníprozaik, dramatik a překladatel
Národnostitalská
Literární hnutíklasicismus,
preromantismus
Partner(ka)Margherita Sparapani Gentili Boccapadule (1736-1820)
RodičeGabriele Verri (1695-1782) a Barbara Dati della Somaglia (1708-1788)[1]
Příbuzníbratři Pietro, Carlo a Giovanni, sestra Teresa[1]
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Logo Wikimedia Commons galerie na Commons
Nuvola apps bookcase.svg Seznam dělSouborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

PůvodEditovat

Pocházel z vlivné aristokratické rodiny, narodil se jako třetí z pěti dětí. Jeho otec Gabriele Verri byl významný diplomat a daňový právník[3] a jeho bratři sehráli důležitou roli v italských dějinách:

ŽivotEditovat

 
Accademia dei Pugni, zleva doprava Alfonso Longo (zády), Alessandro Verri, Giambattista Biffi, Cesare Beccaria, Luigi Lambertenghi, Pietro Verri a Giuseppe Visconti di Saliceto

V mládí sdílel Alessandro radikalismus a profrancouzské cítění svého staršího bratra Pietra Verriho, se kterým a s dalšími přáteli založil roku 1761 v Miláně kulturní učenou společnosti Accademia dei Pugni a v letech 17641766 byl velice aktivním spolupracovníkem bratrova časopisu Il Caffè, který patřil ve své době k nejvýznamnější kulturním periodikům. Ze třiceti dvou článků, které do časopisu napsal, vzbudil největší rozruch Rinunzia avanti notaio al vocabolario della Crusca (Notářsky ověřené odstoupení autorů tohoto listu od slovníku Cruscy),[2] obsahující polemiku s učenci z lingvistické vědecké společnosti Accademia della Crusca. V článku zesměšňuje jazykový purismus zmíněné instituce a vyjadřuje touhu mladé generace vyjadřovat své myšlenky svými (klidně i novými) slovy.[6] Stal se tzv. ochráncem vězňů (protettore dei carcerati), důvěrně poznal tehdejší vězeňskou praxi a svými zkušenostmi byl nápomocen Cesarovi Beccariovi při tvorbě jeho eseje O zločinech a trestech.[2]

V letech 1766-1767 pobýval ve Francii a v Anglii a po návratu se usadil v Římě. Opustil myšlenky osvícenství a věnoval se literární a divadelní činnosti. Přeložil Shakespearovy tragédie Hamlet a Othelo a Longův starořecký milostný román Dafnis a Chloé a napsal také dvě vlastní divadelní hry. Jeho hlavním dílem jsou však tři sentimentální romány evokující prostředí starověkého Řecka a Říma.[2]

DíloEditovat

 
Alessandro Verri kokem roku 1815.
  • Saggio sulla Storia d'Italia (1766, Esej o italské historii).
  • Pantea (1779), tragédie na motivy z Xenofóntovy knihy O Kýrově vychování.
  • La congiura di Milan (1779, Milánské spiknutí), tragédie inspisrovaná středověkou tematikou.
  • Le avventure di Saffo, poetessa di Militene (1782, Dobrodružství Saphó, básnířky z Militénu), román, ve kterém autor na pozadí popsání řeckých mravů vylíčil tragickou lásku básnířky Sapfó k mladému Faonovi.
  • Le notti romane al sepolcro degli Scipioni (1792 a 1804, Římské noci u hrobu Scipiónů), román (dva díly, třetí část zůstala nepublikována až do roku 1967),[7] ve kterém duchové slavných mužů minulosti (Cicero, Caesar a jiní) popisují násilné prostředí typické pro starověký Řím v kontrastu s podstatou křesťanské civilizace.
  • La vita di Erostrato (1815, Život Hérostratův), román obsahující psychologický portrét žháře Hérostrata.
  • Vicende memorabili de' suoi tempi dal 1789 al 1801 (1858, Pamětihodné události let 1799 až 1801), posmrtně vydané historické dílo.

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

Externí odkazyEditovat