Otevřít hlavní menu

Adam I. ze Šternberka

český šlechtic
Možná hledáte: jeho vnuka Adama II. ze Šternberka.

Adam I. ze Šternberka († 6. února 1560) byl český šlechtic z rodu Šternberků a držitel vysokých zemský úřadů Českého království. V polovině 16. století byl 11. nejbohatším šlechticem Českého království.[1]

Adam I. ze Šternberka
Erb Šternberků
Erb Šternberků

Nejvyšší zemský komorník Českého království
Ve funkci:
1554 – 6. únor 1560
Panovník Ferdinand I.
Předchůdce Jan IV. mladší Popel z Lobkowicz
Nástupce Vilém z Rožmberka

Nejvyšší dvorský sudí Českého království
Ve funkci:
1549 – 1554
Panovník Ferdinand I.
Předchůdce Jindřich III. starší ze Švamberka
Nástupce Jan ze Švamberka

Karlštejnský purkrabí za panský stav
Ve funkci:
1546 – 1549
Panovník Ferdinand I.
Předchůdce Vilém Švihovský z Rýzmberka
Nástupce až od roku 1551 Jáchym z Hradce

Úmrtí 6. února 1560
Choť Markéta Malovcová z Pacova
Rodiče Jan II. ze Šternberka na Bechyni a Jitka z Gutštejna
Příbuzní strýc: Ladislav ze Šternberka († 1521)
Zaměstnání politik
Profese šlechtic
Náboženství římskokatolické
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Původ a životEditovat

Narodil se jako syn Jana II. ze Šternberka († 1528), který zastával úřad karlštejnského purkrabího, a jeho první manželky Jitky z Gutštejna. Byl rádcem a důvěrníkem krále Ferdinanda I. Postupně zastával úřady karlštejnského purkrabího (1546–1549), nejvyššího dvorského sudí (1549–1554) a nakonec nejvyššího zemského komorníka Českého království (1554–1560).[2] Ve sporu Rožmberků o přednostní postavení v království s pány z Plavna podpořil knížata z Plavna, přestože se dříve stýkal s Vilémem z Rožmberka, který se účastnil svateb Adamových synů a byl také kmotrem Adamových vnuků.[3]

Zemřel v roce 1560 a byl pochován v kostele svatého Jakuba Většího v Nepomuku.[4]

MajetekEditovat

Po otci zdědil Bechyni a Konopiště.[3] Zámek Bechyni prodal s bratrem Jaroslavem v roce 1530 Kryštofovi ze Švamberka a na Zvíkově.[2] Konopišťské panství bylo tehdy velkým dominiem, skládalo se ze 4 dvorů, městečka Benešova a 61 míst.[5] V roce 1536 získal od české komory do zástavy panství Zelenou Horu a Radyni, avšak teprve v roce 1558 byly zapsány do zemských desek, a tak se staly majetkem dědičným. Součástí panství byl hrad Zelená Hora a pustý cisterciácký klášter Nepomuk, který byl zničen za husitských válek, pustá Radyně, městečka Nepomuk, Blovice, Starý Plzenec, Plánice, u nich nedaleké Lovčice a řada vesnic.[6] Dědičně také držel Štěchovice.[2] V roce 1541 koupil Velhartice od Adama Lva z Rožmitálu, ale neponechal si je.[2] V roce 1542 zastavil pustý hrad Ostromeč s vesnicemi Hanušovi z Říčan.[7] V roce 1549 koupil městečko Klenovou s dvorem, vsi Javor, Loučany, pustou tvrz a ves Týnec, pustou tvrz Bezděkov se vsí a dvorem, vsi Koryta, Hynkovice, Hořejší Zeliv a Datelov, které dva roky předtím věřitelé zabrali Adamu Lvovi z Rožmitálu.[8] V roce 1553 Bezděkov prodal klatovskému měšťanovi Viktorinu Pekovi z Římku.[9] V roce 1555 prodal hrad Klenová.[2] V roce 1557 díky majetku odhadnutému na 58 359 kop grošů českých obsadil 11. pozici nejbohatších českých šlechticů.[1]

RodinaEditovat

V roce 1519 se oženil s Markétou Malovcovou z Pacova († po 1572). Narodilo se jim šest dětí:[10][11]

  • 1. dcera
    • Adam Ungnad von Sonnegg
  • 2. Vilém († 1562), hlava rodu v letech 1560–1562
    • ∞ (7. 11. 1540) Anna z Pernštejna (asi 1521 † po 1540)
  • 3. Zdeněk VI. († 1560), císařský rada, český místodržící
    • ∞ Kateřina Řepická ze Sudoměře († po 1560)
  • 4. Ladislav (Lacek) († 7. 7. 1566, pohřben v Nepomuku), hlava rodu 1562–1566
    • ∞ (8. 2. 1559 Praha) Kateřina z Lokšan († zavražděna svým šíleným synem 6. 5. 1590)
  • 5. Eliška († 1616)
  • 6. Jan († 3. 1. 1578), hejtman Kouřimského kraje
    • ∞ Anežka Beřkovská ze Šebířova

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. a b MÍKA, Alois. Majetkové rozvrstvení české šlechty v předbělohorském období. In: Sborník historický, sv. 15. Praha: Historický ústav ČSAV, 1967. S. 57.
  2. a b c d e Ottův slovník naučný, díl XXIV.. Praha: J. Otto, 1906. Dostupné online. S. 782. 
  3. a b JUŘÍK, Pavel. Šternberkové: panský rod v Čechách a na Moravě. 1. vyd. Praha: Euromedia Group, k. s. - Knižní klub, 2013. 208 s. ISBN 978-80-242-4065-7. S. 62–63. 
  4. Hrady, zámky a tvrze 4, s. 407
  5. BĚLOHLÁVEK, Miloslav, a kol. Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku (4): Západní Čechy. Praha: Nakladatelství Svoboda, 1985. S. 151. 
  6. Hrady, zámky a tvrze 4, s. 199, 263, 291, 407
  7. Hrady, zámky a tvrze 4, s. 246
  8. Hrady, zámky a tvrze 4, s. 142
  9. Hrady, zámky a tvrze 4, s. 31
  10. MAREK, Miroslav. Rodokmen Sternberg 4 [online]. genealogy.euweb.cz, rev. 2007-06-29 [cit. 2019-02-18]. Dostupné online. 
  11. Hrady, zámky a tvrze 4, s. 460

LiteraturaEditovat

  • JUŘÍK, Pavel. Šternberkové: panský rod v Čechách a na Moravě. 1. vyd. Praha: Euromedia Group, k. s. - Knižní klub, 2013. 208 s. ISBN 978-80-242-4065-7. S. 62–63. 
  • Ottův slovník naučný, díl XXIV.. Praha: J. Otto, 1906. Dostupné online. S. 782. 

Externí odkazyEditovat