Žlutý kopec

kopec v Brně

Žlutý kopec (330 m n. m.) (německy Gelben berg) je jedno z návrší v centrální kotlině města Brna, jihozápadně až jižně od sousední Kraví hory a západně od historického jádra a hradu Špilberk. Ze západu a jihu je obtékán Svratkou, do jejíhož údolí nejprudčeji klesá na severozápadě. Zvedá se severně nad brněnským výstavištěm a v nejvyšším bodě dosahuje 330 m nad mořem. Žlutý kopec leží na samé hranici České vysočiny s Vněkarpatskými sníženinami, v celku Bobravská vrchovina.

Žlutý kopec
Zástavba Masarykovy čtvrti na Žlutém kopci
Zástavba Masarykovy čtvrti na Žlutém kopci

Vrchol330 m n. m.
Poloha
StátČesko
PohoříBobravská vrchovina
Souřadnice
Žlutý kopec
Žlutý kopec
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

HistorieEditovat

V historických záznamech z 14. a 15. století je za Švábkou zmiňována vinice Somerberg či Summerberch (tedy Sommerberg), nejspíše na dnešním Žlutém kopci. Berní kniha roku 1355 zmiňuje vinici zvanou Santperch.[1] V prvním vojenském mapování je kopec pojmenován podobně Sandberg (Písečný vrch)[2] Kopec byl také nazýván etymologicky nevysvětleným názvem Urnberg, vinice s názvem Uhrnperg je doložena roku 1624,[3][4] v roce 1343 je však zmiňována vinice Murrnperch nacházející se za Švábkou.[1][4] Dále je název Urnberg doložen na mapě z roku 1835[5] a i na první katastrální mapě.[6] Tímto názvem byla nazvána ulice Pod kraví horou (Urnbergasse) a Tomešova, [7][3] můžeme se však setkat s případy, kdy je kopec označován jako Kraví hora.[8] Na název Kraví hora lze též narazit ve vojenských topografických mapách z druhé poloviny 20. století.[9] Na státních (civilních) mapách z téhož období (i v roce 2021[10]) je však kopec nepojmenován.[11]

Názvem Gelbe Berg je na mapách též pojmenováno i místo ležící od vrcholu kopce cca 1,1 km jihovýchodně (poblíž Onkologického ústavu) a polní tratě pod tímto místem jako Sandberg a Streitberg.[12][13] Názvem Žlutý kopec je toto místo takto pojmenováno i v roce 2021[14] a je zde viditelný skalní útvar zvaný Helgoland.[15] Na Žlutém kopci se nacházel kamenolom označený jako Spielberger steinbruch (Špilberský kamenolom) a pole.[16][17][18] Podle geologické mapy se na vrcholu kopce nachází oblast s výskytem drobnozrnného až střednězrnného křemene a plagioklasu.[19] Pojmenování kopce nicméně vychází z některého ze starých topografických názvu návrší.[20]

Během obléhání Brna Švédy roku 1645 se na Kraví hoře a Žlutém kopci nacházely šance a od roku 1655 se na nich nacházely prachárny (skladiště střeliva).[21][22][23] U skály Helgoland slavili od konce 19. století někteří Němci letní slunovrat, při čemž pálili tzv. slunovratové ohně (Sonnwendfeuer).[24][25]

CharakterEditovat

 
Skalní útvar Helgoland

Naprostá většina Žlutého kopce je zastavěná, a to hodnotnou vilovou nebo (výjimečně) nízkou bytovou zástavbou zvanou Masarykova čtvrť. Administrativně náleží do městské části Brno-střed, katastrální území Stránice, obklopené po úbočích k. ú. Staré Brno, Pisárky, Žabovřesky a Veveří. V běžném pojetí se jako Žlutý kopec chápe především jihovýchodní hrana celého masivu, v okolí Vaňkova náměstí a Masarykova onkologického ústavu, lidově zvaného „Žluťák“. V tomto prostoru se nachází také významný krajinný prvek, rozsáhlý skalní výchoz zvaný Helgoland.[26] Na nejvyšším bodě masivu, na opačném, severozápadním konci, je umístěno Biskupské gymnázium Brno. Západně až severně od něj navazuje lesopark Wilsonův les.

DostupnostEditovat

Žlutý kopec je dostupný po ulici Lipová z pisárecké strany nebo po ulici Tvrdého ze směru od centra. Zajíždějí sem trolejbusové linky 35, 38 a 39, noční autobusová linka N95 a po severním úbočí vede tramvajová linka 4 a noční autobusová linka N89. Turistické značené trasy tudy nevedou.

Odraz v kultuřeEditovat

Básník Petr Bezruč, dlouhodobě působící v Brně, zmínil Žlutý vrch ve svých básních „Stužkonoska modrá“ a „Labutinka“.[27]

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. a b Dějiny Brna. Příprava vydání JAN, Libor. Svazek 2. Středověké město. Brno: Statutární město Brno, 2013. 1071 s. ISBN 978-80-86736-25-9. S. 374, 480, 568. 
  2. I. vojenské (josefské) mapování - Morava, mapový list č.77 [online]. [cit. 2019-05-25]. Dostupné online. 
  3. a b URNBERGGASSE - URNBERGSKÁ. Encyklopedie dějin města Brna [online]. 2004 [cit. 2019-05-25]. Dostupné online. 
  4. a b POŠVÁŘ, Jaroslav. Brněnské vinice a brněnské viniční právo. Brno v minulosti a dnes: sborník příspěvků k dějinám a výstavbě Brna. 1989, čís. 1, s. 97–112. 
  5. Brünn: Blatt 1 [online]. 1835 [cit. 2019-05-25]. Mapa. Dostupné online. 
  6. Císařské povinné otisky stabilního katastru 1 : 2 880 - mapový list 1405-1_1 [online]. 1825 [cit. 2021-02-20]. Dostupné online. 
  7. RÜCKERTGASSE + URNBERGGASSE (RÜCKERTOVA + URNBERGSKÁ). Encyklopedie dějin města Brna [online]. 2004 [cit. 2019-05-25]. Dostupné online. 
  8. MAŠEK, Josef. Literatura – Žlutnice brněnská a učiněné v ní nálezy diluviálních zvířat a lidí. Časopis Vlasteneckého spolku musejního v Olomouci. Roč. 5, čís. 20, s. 183. Dostupné online. 
  9. Vojenská topografická mapa - mapový list M-33-106-A [online]. Generální štáb Československé armády, 1954 [cit. 2021-01-20]. Dostupné online. 
  10. Základní mapa ČR 1:10 000 [online]. Zeměměřický úřad [cit. 2021-01-20]. Dostupné online. 
  11. Státní mapa 1:5 000 - odvozená - mapový list Tišnov 0-9 [online]. 1954 [cit. 2021-01-20]. Dostupné online. 
  12. Císařské povinné otisky stabilního katastru 1 : 2 880 - mapový list 1405-1_3 [online]. 1825 [cit. 2021-01-20]. Dostupné online. 
  13. Doležalův situační plán města Brna 1:5 760 z roku 1858
  14. Mapy.cz [online]. Seznam a.s. [cit. 2021-09-20]. Dostupné online. 
  15. Geologické lokality - Vyhledávání - Žlutý kopec – Helgoland, bazální klastické sedimenty devonu. lokality.geology.cz [online]. [cit. 2021-02-15]. Dostupné online. 
  16. FROSCHMAYER VON SCHEIBENHOF, Ludwig. Brünn mit den Vorstädten und der umliegenden Gegend. Brünn: [s.n.], 1815. Dostupné online. Mapa. 
  17. Ohlášení licitace. Brünner Zeitung. 01.05.1867, čís. 100, s. 603. Ohlášení dodavatelů štěrku na silnice. Dostupné online. 
  18. KUČA, Karel. Brno: vývoj města, předměstí a připojených vesnic. Praha: Baset, 2000. 644 s. ISBN 80-86223-11-6. S. 477. 
  19. Geovědní mapa na Geoology.cz
  20. FLODROVÁ, Milena. Názvy brněnských ulic, náměstí a jiných veřejných prostranství v proměnách času. Brno: Šimon Ryšavý, 2009. 342 s. ISBN 978-80-7354-073-9. S. 334. 
  21. FLODROVÁ, Milena. Kraví hora jako fenomén. kravihora.hvezdarna.cz [online]. [cit. 2021-02-20]. Dostupné online. 
  22. Zur Verlegung der Pulvermagazine. Brünner Morgenpost. 01.09.1923, roč. 58, čís. 199, s. 5. Dostupné online. 
  23. SAMEK, Bohumil; HRUBÝ, Karel Otto. Brno - proměny města. Brno: Blok, 1982. S. 231. 
  24. Dějiny Brna. Příprava vydání Lukáš Fasora, Václav Štěpánek. Svazek 6. Předměstské obce. Brno: Archiv města Brna, 2017. 1245 s. ISBN 978-80-86736-25-9. S. 234. 
  25. Sonnwendfeier. Tagesbote. 19. 6. 1910, roč. 60, čís. 283, s. 2. Dostupné online. 
  26. Geologické lokality - Žlutý kopec - Helgoland
  27. Petr Bezruč [online]. Brnopoeticke.cz [cit. 2020-09-26]. Dostupné online. 

Související článkyEditovat

Externí odkazyEditovat