Wikipedie

Želmíra Kálalová

Narozena 27.8.1925 v Ostravě. PhDr., historička, publikace z oboru.

Želmíra Kálalová (27. srpna 1925 Ostrava – ?????)[p. 1], provdaná Richtová, byla za Protektorátu Čechy a Morava společně se svojí starší sestrou Natašou Kálalovou (* 14. července 1921)[5] členkou odbojové organizace Předvoj. Po skončení druhé světové války se stala historičkou.

Želmíra Richtová
Rodné jménoKálalová
Narození27. srpna 1925[p. 1]
Ostrava[p. 1]
Úmrtí?
BydlištěPodskalská 366/27 Praha 2[1]
Vzdělánídoktorka filozofie
Alma materKarlova univerzita v Praze
Povoláníhistorička
TitulPhDr.
ChoťRadovan Richta
Příbuznísestra: Nataša Kálalová (* 14. 7. 1921)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Titulní strana ilegálního časopisu Předvoj (říjen 1944)

Předvoj editovat

Předvoj byla protifašistická odbojová organizace převážně složená z komunisticky orientované mládeže, která působila v letech 1943–1945 v Protektorátu Čechy a Morava. Myšlenka založení odbojové skupiny vznikla mezi mladými, kteří se v protektorátní době scházeli v evangelickém sboru v Praze na Smíchově. Postupně se organizace rozrůstala, plánovitě navazovala spolupráci s malými roztříštěnými odbojovými skupinami na celém území Protektorátu Čechy a Morava.

Jádrem skupiny byli tři přátelé Karel Hiršl, Václav Dobiáš a Jiří Staněk. K nim se později připojil i Hiršlův přítel z táborů YMKY Jan Mojžíš, který se přestěhoval z Brna do Prahy. Kroužek se rozrůstal a na podzim 1942 přibyl mladý učitel Jaromír Mrkos. K prvním pěti se přidaly ještě dvě dívky – sestry Želmíra a Nataša Kálalovy, dále Karel Kosík a čtveřice čerstvých maturantů Radovan Richta, Antonín Růžek, Karel Šmirous a Jiří Vrba, o něco později ještě přesvědčení komunisté Jevgenij Šesták a Kamil Zoufalý.

Jednou z hlavních aktivit Předvoje bylo od začátku roku 1944 i pravidelné vydávání stejnojmenného ilegálního měsíčníku Předvoj, který sloužil jako instrukční tisk pro členy organizace. V létě 1944 již Předvoj navázal spojení s odbojovými skupinami v Praze a jejím okolí, na Kladně v Plzni, Rokycanech, Říčanech, Pečkách, Bohdanči, Brně a okolí, Olomouci, Zlíně, Frenštátě pod Radhoštěm, Přerově, Písku a na dalších místech. Významné bylo především spojení na příbramskou organizaci Prokop Holý, která se zaměřovala na sabotáže na železnici. Předvoj poměrně rychle sjednotil odbojové protifašistické skupiny z celého tehdejšího protektorátu a stal se ve své době největší komunistickou odbojovou organizací na území protektorátu. Předvoj v roce 1944 významně posílil zdecimované odbojové struktury ilegální Komunistické strany Československa.

Zatýkání, věznění,... editovat

Rozsáhlá odbojová činnost Předvoje nezůstala utajena gestapu, které mělo v té době řadu agentů i mezi odbojovým hnutím. (Někteří se dokonce vydávali i za parašutisty nebo zmocněnce partyzánských velitelů.) Prvním významným členem, který byl zatčen gestapem již v červnu 1943, byl Václav Dobiáš. Jeho výslechy neposkytly vyšetřovatelům žádné relevantní informace a Václav Dobiáš byl nakonec popraven 10. dubna 1945 ve Zwickau. Velké tažení proti Předvoji gestapo zahájilo v létě 1944 a jeho cílem bylo odhalit, kdo organizaci vede. Při této zatýkací vlně byli zatčeni student Jiří Staněk a Karel Šmirous. Činnost Předvoje to narušilo, ale nezničilo.

Dne 22. října 1944 byla Želmíra Kálalová zatčena gestapem. Společně s ní byli zatčeni před rohovým činžovním domem na adrese Podskalská 366/27 Praha 2, kde obě sestry Kálalovy bydlely,[1] i její sestra Nataša Kálalová a další odbojáři: Antonín Růžek (* 28. prosince 1924 – 2. července 1945),[6][7] Radovan Richta a Karel Hiršl.[8][9] Všichni zatčení byli odvlečeni do Petschkova paláce, kde byli vyslýcháni a konfrontováni se zbitým a po zostřených výsleších zkrvaveným studentem Jiřím Staňkem (* 11. března 1921 Praha – 2. května 1945 Malá pevnost Terezín).[1]

Želmíra Kálalová byla vězněna v pražské Pankrácké věznici a od 23. ledna 1945 ve věznici gestapa v Malé pevnosti v Terezíně.[2]

Po druhé světové válce editovat

Druhou světovou válku obě sestry Kálalovy přežily (ze Sudetských kasáren v Terezíně byly propuštěny 6. května 1945).[2][5][p. 2] V roce 1950 se Želmíra vdala za svého bývalého kolegu z odboje Radovana Richtu a přijala jeho příjmení Richtová. Želmíra Richtová vystudovala filozofii na Karlově univerzitě v Praze (získala titul PhDr.) a byla historičkou.[3] V 50. letech a na počátku 60. let 20. století publikovala několik knih s tematikou historie KSČ.[3]

Publikační činnost editovat

  • RICHTOVÁ, Želmíra. Boj komunistické strany Československa na obranu Sovětského Svazu v období hospodářské krise. Praha: [s.n.], 1952; 148 stran
  • RICHTOVÁ, Želmíra. Boj Komunistické strany Československa na obranu Sovětského svazu v období hospodářské krize. Praha: Želmíra Richtová, 1952; 148 stran (disertační práce, Karlova univerzita v Praze)
  • RICHTOVÁ, Želmíra. Bolševické zocelení Komunistické strany Československa v boji za zájmy pracujícího lidu v době hospodářské krise. 1. vydání Praha: Rudé právo, 1953; 21 stran; Večerní vyšší škola marxismu-leninismu při městském výboru KSČ v Praze.
  • ŠOLLE, Zdeněk, MENCL, Vojtěch a RICHTOVÁ, Želmíra. Praha hrdinská: (1844-1960). 1. vydání Praha: Orbis, 1961; 236 stran; Pragensia.

Fotogalerie editovat

  •  
    Rohový činžovní dům na adrese: Podskalská 366/27, 128 00 Praha 2 – Nové Město, před kterým byla Želmíra Kálalová zatčena
  •  
    Karel Hiršl – kolega v odboji (Předvoj)
  •  
    Radovan Richta – kolega v odboji (Předvoj) a od roku 1950 manžel Želmíry Kálalové

Odkazy editovat

Poznámky editovat

  1. ↑ a b c Datum narození udává zdroj[2] jako 27. února 1925, zatímco zdroje[3][4] uvádějí 27. srpna 1925 a místo narození Ostrava.
  2. ↑ Věznění v Terezíně přežil i Antonín Růžek, ale nedlouho po skončení druhé světové války dne 2. července 1945 zemřel (je pochován v Plzni na Ústředním hřbitově na oddělení 47A).[7]

Reference editovat

  1. ↑ a b c Předvoj [online]. České národní listy [cit. 2023-05-02]. Staněk Jiří, nar. 11. 3. 1921 v Praze, student, popraven 2. 5. 1945 v Terezíně. Dostupné online. 
  2. ↑ a b c Želmíra Kálalová (* 27. 2. 1925) [online]. Věznice gestapa v Malé pevnosti Terezín 1940-1945 [cit. 2023-05-02]. Datum transportu 23. 1. 1945; propuštěna 5. 5. 1945; Sudetská kasárna (6.5.1945 propuštěna). Dostupné online. 
  3. ↑ a b c Želmíra Richtová (* 27.8.1925 Ostrava) PhDr., historička, publikace z oboru [online]. Databáze osobností NK ČR [cit. 2023-05-18]. Identifikační číslo: jk01102497. Dostupné online. 
  4. ↑ Richtová, Želmíra (narozena 27.8.1925 v Ostravě). PhDr., historička, publikace z oboru [online]. Bibliografie dějin Českých zemí (Historický ústav AV ČR) [cit. 2023-05-18]. Dostupné online. 
  5. ↑ a b Nataša Kálalová (* 14. 7. 1921) [online]. Věznice gestapa v Malé pevnosti Terezín 1940-1945 [cit. 2023-05-02]. Datum transportu 23. 2. 1945; propuštěna 5. 5. 1945; Sudetská kasárna (6.5.1945 propuštěna). Dostupné online. 
  6. ↑ Antonín Růžek (* 28. 12. 1924 Kaschau; Košice) z Prahy; povolání: student [online]. Věznice gestapa v Malé pevnosti Terezín 1940-1945 [cit. 2023-05-02]. Z Prahy Pankrácké věznice deportován do Terezína: 23. 1. 1945; poslední zámé datum: 1. března 1945, cela číslo 50. Dostupné online. 
  7. ↑ a b LANZENDORF, Marek. Hrob Antonín Růžek [online]. web: Spolek pro vojenská pietní místa (vets.cz), 2020-11-20 [cit. 2023-05-02]. Umístění: Plzeň - město, Rokycanská, Ústřední hřbitov, oddělení 47A; Nápis: ANTONÍN RŮŽEK / TEREZÍNSKÝ VĚZEŇ / 28.XII.1924 - 2.VII.1945. Dostupné online. 
  8. ↑ PADEVĚT, Jiří. Průvodce protektorátní Prahou: místa – události – lidé. 1. vyd. Praha: Academia, Archiv hlavního města Prahy (Jmenný rejstřík: Želmíra Kálalová), 2013. 804 s. ISBN 978-80-200-2256-1, ISBN 978-80-86852-53-9. S. 377. 
  9. ↑ PADEVĚT, Jiří. Kronika protektorátu. 1. vyd. Praha: Academia, 2021. 871 s. ISBN 978-80-200-3203-4. Kapitola Jmenný rejstřík: Želmíra Kálalová, s. 642. 

Související články editovat

Externí odkazy editovat

 
Pahýl
 Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.
Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Želmíra_Kálalová&oldid=23817664“