Ťia Lan-pcho (čínsky pchin-jinem Jia Lanpo, znaky 杨钟健, 25. listopadu 1908 Jü-tchien8. července 2001) byl čínský paleontolog. Spolu s kolegy jako byl například Pchej Wen-čung patří ke slavné generaci zakladatelů čínské antropologie.[1] V roce 1929 promoval na Huiwenské akademii a o dva roky později odešel pracovat na vykopávkách do Čou-kchou-tienu. Profesora Peje vystřídal v letech 19351937 jako vedoucí vykopávek. Od roku 1949 zastával mnohé významné vědecké funkce; v terénu ale nikdy nepřestal pracovat. Mezi západními vědci je vzpomínán i proto, že jim pomohl zprostředkovat výsledky čínského výzkumu.

Ťia Lan-pcho
Narození 25. listopadu 1908
Yutian County, Hebei
Úmrtí 8. července 2001 (ve věku 92 let)
Peking
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Jeho zpopelněné pozůstatky odpočívají v Čou-kchou-tienu spolu s ostatky Pchej Wen-čunga a Jang Čung-ťiena.

Mezi jeho nejznámější knihy, publikované i na západě, patří Raný člověk v Číně a Historie pekingského člověka.

ReferenceEditovat

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Jia Lanpo na anglické Wikipedii.

  • (anglicky)