Ř

písmeno

Ř (minuskule ř) je písmeno používané v češtině, slezštině a hornolužické srbštině. Souhláska pravděpodobně vznikla změkčeného R (рь). V české abecedě, kde reprezentuje zvýšenou alveolární vibrantu, se obvykle řadí samostatně za písmeno R (např. v Ottově slovníku naučném je ještě řazeno stejně jako R). Analogicky k „ř“ je funkčně polské a kašubské rz, tedy změkčuje souhlásku r. Polské „rz“ se však vyslovuje jako znělá retroflexní frikativa, na rozdíl od českého ř, které je tzv. vibranta, viz následující příklad: polské zvuk rzeka ([ʐ]) proti českému zvuk řeka ([r̝]). Polské „rz“ tak ve výslovnosti splynulo s historicky odlišnou hláskou ż (např. morze – moře vs. może – možná/může, obě [mɔʐε]).

Latin alphabet Řř.svg

HistorieEditovat

Historici, např. Jan Gebauer, Dušan Šlosar a Arnošt Lamprecht, vznik hlásky „ř“ v češtině kladou do 13. století,[1] přičemž za nejstarší známé doklady jsou považovány zápisy místních jmen Lukohorʃany a Orʃechow v listinách či listině z roku 1237.[2]

PoužitíEditovat

V češtině se ř vyslovuje jako [r̝] (nebo jako vázaný alofon nezněle [r̝̊]), zvýšená alveolární vibranta.

V hornosrbštině jako neznělá postalveolární frikativa [ʃ].

Ve slezštině jako znělá ([ʐ]), respektive neznělá retroflexní frikativa ([ʂ]).

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Ř na anglické Wikipedii.

  1. Oxana Ushakova: Rusismy v současné češtině, bakalářská diplomová práce, Masarykova univerzita v Brně, Filosofická fakulta, Ústav českého jazyka, Kabinet češtiny pro cizince, 2009
  2. Jan Gebauer: Historická mluvnice jazyka českého. Díl I. Hláskosloví., Nakladatelství Československé akademie věd, Praha, 1963, strana 329

Externí odkazyEditovat