Čtyřnožci

(přesměrováno z Čtvernožci)

Čtyřnožci (Tetrapoda) je velká skupina obratlovců, kteří obydleli souš. Objevili se v devonu (asi před 390 miliony let), jako potomci svaloploutvých ryb (Sarcopterygii) v podobě rodů Acanthostega a Ichthyostega. Skupinu Tetrapoda formálně popsal německý paleontolog Otto von Jaekel v roce 1909.[1]

Jak číst taxoboxČtyřnožci
Stratigrafický výskyt: Devon až recent (asi před 390 mil. let – současnost)
alternativní popis obrázku chybí
Acanthostega gunnari
Vědecká klasifikace
Říšeživočichové (Animalia)
Kmenstrunatci (Chordata)
Podkmenobratlovci (Vertebrata)
Infrakmenčtyřnožci (Tetrapoda)
skupiny
Sesterská skupina
dvojdyšní (Dipnoi)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

ObjevyEditovat

Současný výzkum ukázal, že ryba nejblíže příbuzná tetrapodům je Tiktaalik roseae, jehož fosilie byly v roce 2004 nalezeny v kanadské Arktidě na ostrově Ellesmere v horninách starých 375 milionů let. Měla podobně zploštělou lebku a oči umístěny na horní straně lebky, která je dále od kostěného pletence lopatkového a začíná být volně pohyblivá. Na nově utvořených končetinách měla Acanthostega osm prstů a Ichthyostega sedm. Podle veslovitých končetin to byli stále ještě vodní živočichové částečně dýchající vnitřními žábrami, ale dokázaly dýchat i vzdušný kyslík plícemi. Výzkum ukazuje, že nejstarší čtvernožci byli zřejmě euryhalinní a obývali estuáry a říční delty.[2] Devonští tetrapodi žili především v tropickém pásu, ale jejich zástupci byli objeveni také například za jižním polárním kruhem.[3] Anatomické adaptace pro lepší pohyb na souši jsou dobře patrné také u druhu Mesanerpeton woodi, objeveném ve Skotsku a popsaném v létě roku 2018.[4]

Transformace ploutví v kráčivé končetiny byl komplexní proces, kterému teprve začínáme rozumět.[5] Přechod od plavání k chůzi byl dochován v podobě otisků stop (ichnofosilií) na deskách některých hornin karbonského stáří.[6] Výzkumy ukázaly, že v době vzniku prvních tetrapodů byla míra evoluční (morfologické) inovace u „praobojživelníků“ velmi vysoká, a to po dobu asi 30 milionů let.[7]

Mezi největší odborníky na tuto skupinu obratlovců patřila po desetiletí britská paleontoložka Jennifer Clacková (19472020).[8]

Recentní zástupciEditovat

K dnešním tetrapodům řadíme obojživelníky, savce, ptáky a zbylé plazy, ale některé tetrapodní znaky mají i mořští ďasi, kteří používají své ploutve pro kráčení, při kterém střídají pravou a levou břišní ploutvi.

 
Schéma vývoje končetin u tetrapodů.

Nejstarší fosilní dokladyEditovat

Nejstarší fosilní doklady o chůzi tetrapodů po souši (v podobě fosilních otisků stop) pocházejí z Polska (lokalita Zachełmie) a mají stáří asi 390 milionů let.[9] První tetrapodi ale vůbec nemuseli opustit vodní prostředí.[10] Evoluční diverzifikaci suchozemských tetrapodů výrazně urychlil tzv. kolaps karbonských pralesů, ke kterému došlo v době před asi 307 miliony let.[11][12] Nejstarším známým tetrapodomorfem je zřejmě druh Tungsenia paradoxa, žijící na území dnešní čínské provincie Jün-nan v době asi před 409 miliony let (raný devon).[13]

Stavba těla a rozměryEditovat

Největšími známými zástupci této skupiny jsou obří kytovci (zejména plejtvák obrovský, dosahující hmotnosti přes 170 tun) a druhohorní sauropodní dinosauři, jejichž délka se mohla pohybovat až kolem 40 metrů.[14]

Hmotnostní limit pro kráčející suchozemské živočichy činí podle některých odhadů asi 140 tun, což je zároveň hmotnost, které se možná přiblížili pouze největší žijící sauropodní dinosauři.[15][16]

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. SUES, Hans-Dieter. Authorship and date of publication of the name Tetrapoda. S. e1564758. Journal of Vertebrate Paleontology [online]. 2019-01-02. Roč. 39, čís. 1, s. e1564758. Dostupné online. DOI 10.1080/02724634.2019.1564758. (anglicky) 
  2. YIRKA, Bob. Stable isotopes suggest earliest tetrapods were euryhaline creatures. phys.org [online]. 2018-06-01 [cit. 2022-12-26]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. GESS, Robert; AHLBERG, Per Erik. A tetrapod fauna from within the Devonian Antarctic Circle. S. 1120–1124. Science [online]. 2018-06-08. Roč. 360, čís. 6393, s. 1120–1124. Dostupné online. DOI 10.1126/science.aaq1645. (anglicky) 
  4. Timothy R. Smithson and Jennifer A. Clack (2018). A new tetrapod from Romer's Gap reveals an early adaptation for walking. Earth and Environmental Science Transactions of The Royal Society of Edinburgh 108(1): 89-97. doi: https://doi.org/10.1017/S1755691018000075
  5. DICKSON, Blake V.; PIERCE, Stephanie E. How (and why) fins turn into limbs: insights from anglerfish. S. 87–103. Earth and Environmental Science Transactions of the Royal Society of Edinburgh [online]. 2018-03. Roč. 109, čís. 1–2, s. 87–103. Dostupné online. DOI 10.1017/S1755691018000415. (anglicky) 
  6. HERRON, Sean Thor; FLEMING, Edward James; FLOWERDEW, Michael John. Transition from swimming to walking preserved in tetrapod trackways from the Late Carboniferous of Bjørnøya, Svalbard. S. 202012. Norwegian Journal of Geology [online]. 2020-08-08. Roč. 100, s. 202012. Dostupné online. DOI 10.17850/njg100-2-6. (anglicky) 
  7. SIMÕES, Tiago R.; PIERCE, Stephanie E. Sustained high rates of morphological evolution during the rise of tetrapods. S. 1403–1414. Nature Ecology & Evolution [online]. 2021-08-23. Roč. 5, čís. 10, s. 1403–1414. Dostupné online. DOI 10.1038/s41559-021-01532-x. (anglicky) 
  8. AHLBERG, Per. Jennifer Clack (1947–2020). S. 587–587. Nature [online]. 2020-04-30. Roč. 580, čís. 7805, s. 587–587. Dostupné online. DOI 10.1038/d41586-020-01217-8. (anglicky) 
  9. QVARNSTRÖM, Martin; SZREK, Piotr; AHLBERG, Per E.; NIEDŹWIEDZKI, Grzegorz. Non-marine palaeoenvironment associated to the earliest tetrapod tracks. S. 1074. Scientific Reports [online]. 2018-01-18. Roč. 8, čís. 1, s. 1074. Dostupné online. DOI 10.1038/s41598-018-19220-5. PMID 29348562. (anglicky) 
  10. Uppsala University. The earliest well-preserved tetrapod may never have left the water. phys.org [online]. 2019-10-23 [cit. 2022-12-26]. Dostupné online. (anglicky) 
  11. DUNNE, Emma M.; CLOSE, Roger A.; BUTTON, David J.; BROCKLEHURST, Neil; CASHMORE, Daniel D.; LLOYD, Graeme T.; BUTLER, Richard J. Diversity change during the rise of tetrapods and the impact of the ‘Carboniferous rainforest collapse’. S. 20172730. Proceedings of the Royal Society B: Biological Sciences [online]. 2018-02-14. Roč. 285, čís. 1872, s. 20172730. Dostupné online. DOI 10.1098/rspb.2017.2730. (anglicky) 
  12. University of Birmingham. Rainforest collapse 307 million years ago impacted the evolution of early land vertebrates. phys.org [online]. 2018-02-06 [cit. 2022-12-26]. Dostupné online. (anglicky) 
  13. Lu Jing; et al. (2018). The posterior cranial portion of the earliest known Tetrapodomorph Tungsenia paradoxa and the early evolution of tetrapodomorph endocrania. Vertebrata PalAsiatica. doi: 10.19615/j.cnki.1000-3118.181031 Archivováno 5. 11. 2018 na Wayback Machine.
  14. SOCHA, Vladimír. Nejdelší obratlovec všech dob?. OSEL.cz [online]. 15. listopadu 2018. Dostupné online.  (česky)
  15. SOCHA, Vladimír (2021). Dinosauři – rekordy a zajímavosti. Nakladatelství Kazda, str. 38.
  16. SOCHA, Vladimír. Jak těžcí mohli být největší dinosauři?. OSEL.cz [online]. 14. prosince 2022. Dostupné online.  (česky)


LiteraturaEditovat

Externí odkazyEditovat