Étienne Dolet (3. srpna 1509, Orléans3. srpna 1546, Paříž) byl francouzský humanista, spisovatel, překladatel, básník a tiskař.[1]

Étienne Dolet
Narození3. srpna 1509
Orléans
Úmrtí3. srpna 1546 (ve věku 37 let)
Paříž
Příčina úmrtíupálení na hranici
Povoláníjazykovědec, překladatel, vydavatel, básník, klasický učenec, romanista, latinista, tiskař a spisovatel
Alma materToulouská univerzita
Padovská univerzita
Tématafilologie, teologie a překlad
Manžel(ka)Louise Giraud
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Seznam dělSouborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Étienne Dolet na rytině z 16. století
Socha Étienna Doleta na náměstí Maubert v Paříži – fotografie z roku 1899

Život editovat

Narodil se v Orléansu dne 3. srpna 1509. Pozdější pověst ho vyhlásila za nemanželského syna krále Františka I.[2] Vzdělával se v Paříži, Padově, v Benátkách a posléze v Toulouse, kde studoval práva. Tam se zapletl do sporů mezi skupinami studentů a pro smělé řeči byl v roce 1534 uvězněn. Po propuštění žil v Lyonu a v roce 1538 obdržel licenci knihtiskařskou.[3] V letech 1538–1544 vydal v Lyonu přes 80 svazků Terentia, Cicerona, Vergilia a dalších klasických autorů.[4]

Kromě klasických prací vydával i současné svobodomyslné, resp. bezbožné spisy, mezi jinými díla Rabelaise a Marota. Již v roce 1542 byl pro obvinění z ateismu odsouzen jako kacíř k upálení, ale po zásahu vlivných příznivců byl propuštěn.[5] V roce 1544 byl znovu uvězněn, ale podařilo se mu uprchnout do Piemontu. Vrátil se však neprozřetelně do Francie, aby mohl v Lyonu vytisknout dopisy, kterými chtěl apelovat na královu spravedlnost. Byl uvězněn, mučen, označen za zatvrzelého ateistu a dne 3. srpna 1546 (v den svých 37. narozenin) popraven na náměstí Maubert v Paříži.[6] Nejprve byl uškrcen a pak spálen i se svými knihami.[5]

Étienne Dolet „platí za prvního svobodného myslitele francouzského, Baylova předchůdce a mučedníka v zápase o nezávislost ducha".[7] Dne 19. června 1889 byla na náměstí Maubert vztyčena jeho bronzová socha; ta však byla v roce 1942 zabavena okupačními úřady při sběru kovu pro válečné účely a nebyla již obnovena.

Dílo editovat

Z jeho děl je pozoruhodný etymologický slovník latinského jazyka Commentariorii linguae latinae (1538).[5] V roce 1540 vydal teoretický traktát La manière de bien traduire d'une langue en aultre (Způsob dobrého překladu z jednoho jazyka do druhého), v němž shrnul pět zásad dobrého překladu:

  1. dokonale pochopit smysl a látku překládaného díla,
  2. ovládat oba jazyky – výchozí i cílový,
  3. vyhýbat se doslovnému překladu,
  4. používat srozumitelný jazyk bez množství latinismů a novotvarů,
  5. dbát o dobrý, uhlazený, elegantní a jednotný styl.[8][9]

Odkazy editovat

Reference editovat

  1. VYKOUPIL, Libor. Ecce Homo – Etienne Dolet [online]. Český rozhlas [cit. 2016-01-14]. Dostupné online. [nedostupný zdroj]
  2. Ottův slovník naučný: illustrovaná encyklopaedie obecných vědomostí. 7. díl. V Praze: J. Otto, 1893. 957 s. cnb000277218. S. 781.
  3. NOVÁK, Otakar, ed. et al. Slovník spisovatelů. Francie, Švýcarsko, Belgie, Lucembursko. 1. vyd. Praha: Odeon, 1966. 699 s. cnb000204480. S. 207.
  4. KOPAL, Josef. Dějiny francouzské literatury. 1. vyd. Praha: Melantrich, 1949. 472 s. cnb000676850. S. 75.
  5. a b c NOVÁK, Otakar, ed. et al. Slovník spisovatelů. Francie, Švýcarsko, Belgie, Lucembursko. 1. vyd. Praha: Odeon, 1966. 699 s. cnb000204480. S. 207.
  6.   Dílo 1911 Encyclopædia Britannica/Dolet, Étienne ve Wikizdrojích (anglicky)
  7. ŠIMEK, Otokar. Dějiny francouzské literatury v obrysech. Díl II., Renesance a reformace. Století XVI. 2., oprav. a dopl. vyd. Praha: Sfinx, Bohumil Janda, 1948. 230 s. cnb000656459. S. 27.
  8. MÜGLOVÁ, Daniela. Komunikace, tlumočení, překlad aneb Proč spadla babylonská věž?. Nitra: Enigma, 2013. ISBN 978-80-8133-025-4. S. 103–104. 
  9. DOLET, Étienne. La manière de bien traduire d'une langue en aultre [digitalizát] [online]. Gallica [cit. 2016-01-14]. Dostupné online. 

Související články editovat

Externí odkazy editovat