Otokar Šimek
Otokar Šimek (15. května 1878, Hustopeče – 9. října 1950, Hradec Králové) byl český literární historik, romanista, středoškolský profesor a překladatel z francouzštiny, autor prvních českých ale nedokončených dějin francouzské literatury.[1]
Otokar Šimek | |
---|---|
Otokar Šimek roku 1931 | |
Narození | 15. května 1878 Hustopeče Rakousko-Uhersko |
Úmrtí | 9. října 1950 (ve věku 72 let) Hradec Králové Československo |
Povolání | literární historik, romanista, středoškolský profesor a překladatel z francouzštiny |
Národnost | česká |
Alma mater | Karlo-Ferdinandova univerzita |
Témata | Francouzská literatura |
Významná díla | Dějiny francouzské literatury v obrysech (I.–IV. díl) |
Seznam děl v Souborném katalogu ČR | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Životopis
editovatVystudoval gymnázium v Brně a v Kolíně (maturoval roku 1896) a poté francouzštinu a češtinu na Filozofické fakultě Karlo-Ferdinandovy univerzity v Praze. Svá studia prohloubil studijním pobytem na Sorbonně v Paříži, kde ještě stihl přednášky Gastona Parise,[2] a dalšími pobyty ve Francii a Belgii.[1]
Po ukončení studií působil nejprve na Obchodní akademii v Kolíně a od roku 1902 až do odchodu do důchodu v roce 1938 byl profesorem francouzštiny, češtiny a němčiny na Obchodní akademii v Hradci Králové. Současně se podílel na českém literárním životě, do kterého vstoupil již za studentských let jako člen skupiny mladých autorů, kteří se hlásili k F. X. Šaldovi (Otakar Theer, Arne Novák, Hanuš Jelínek, Prokop Miroslav Haškovec. Otokar Fischer, Viktor Dyk a další). Byl blízkým přítelem Bedřicha Hrozného[3]. Stal se autorem mnoha předmluv, doslovů, článků a statí a věnoval se i překladatelské činnosti.[1]
Během první světové války se ale Šimkův zájem začal postupně přesouvat od kritiky k literární historii, zejména k dějinám francouzské literatury. Významně se rovněž podílel na rozvoji česko-francouzské kulturní spolupráce (byl například místopředsedou Alliance française v České republice). Již roku 1918 vydal první svazek plánovaných šestidílných Dějin francouzské literatury v obrysech, a to první část jejich třetího dílu Klasický věk. Století XVII.. Roku 1923 následovala druhá část třetího dílu a díl druhý Renesance a reformace. Století XVI.. První díl Středověk (od IX. stol. do renesance) vyšel však až roku 1947.[1]
Další dva plánované díly, Věk osvícenský a Věk romantický, byly společně s fragmentem dílu šestého (měl se jmenovat Věk pozitivistický) nalezeny v pozůstalosti v jednom exempláři psaném na stroji,[4] a byly roku 1962 společně vydány pod názvem Dějiny francouzské literatury v obrysech IV. (Literatura 18. a 19. století). [1]
Šimkovy dějiny se vyznačují širokým záběrem (obsahují i literaturu filozofickou a náboženskou) a podrobným uváděním mimoliterárních sociálních a politických souvislostí.[1] Roku 1923 byly poctěny Státní cenou za literaturu.[5]
Pohřben byl na hřbitově v Pouchově, součásti Hradce Králové.[6]
Dílo
editovatVlastní práce
editovat- Dějiny literatury francouzské v obrysech. Díl III. Klasický věk. Století XVII, první část, František Borový, Praha 1918.
- Dějiny literatury francouzské v obrysech. Díl II. Renesance a reformace. Století XVI., František Borový, Praha 1923.
- Dějiny literatury francouzské v obrysech. Díl III. Klasický věk. Století XVII, druhá část, František Borový, Praha 1923, další podtitul Věk Ludvíka Velikého.
- Dějiny francouzské literatury v obrysech. Díl I. Středověk: (od IX. stol. do renesance), Sfinx – Bohumil Janda, Praha 1947.
- Dějiny literatury francouzské v obrysech. Díl II. Renesance a reformace. Století XVI., Sfinx – Bohumil Janda, Praha 1948, druhé opravené a doplněné vydání.
- Dějiny literatury francouzské v obrysech. Díl III. Klasický věk. Století XVII., Sfinx – Bohumil Janda, Praha 1949, druhé opravené a doplněné vydání.
- Dějiny francouzské literatury v obrysech. Díl IV. Literatura 18. a 19. století, SNKLHU, Praha 1962, vydáno posmrtně, k vydání připravil a poznámkou opatřil Karel Růžička, text přehlédl, doslov a doplňky napsal J. Š. Kvapil.
Překlady
editovat- Honoré de Balzac: Evženie Grandetová (1900).
- Honoré de Balzac: Okresní musa (1924).
- Gustave Flaubert: Korespondence (1930).
- Edmond de Goncourt: Miláček (1909).
- Jean de La Bruyère: Charaktery, čili, Mravy tohoto věku (1908).
- Prosper Mérimée: Venuše Illská (1912).
- Georges Rodenbach: Mrtvé město (1907).
- Auguste Villiers de l'Isle Adam: Vybrané povídky (1901).
Odkazy
editovatReference
editovat- ↑ a b c d e f Lexikon české literatury 4/I S-T. Praha: Academia 2008, S. 620-821.
- ↑ KVAPIL J. Š. Na okraj života a díla Otokara Šimka, doslov z knihy Otokara Šimka: Dějiny francouzské literatury v obrysech IV.. Praha: SNKLHU, 1962, S. 625-628.
- ↑ Dopisy Bedřicha Hrozného literárním osobnostem. 1. vyd. Praha: Památník národního písemnictví, 2015. ISBN 978-80-87376-21-8.
- ↑ Růžička, Karel. Poznámka vydavatelova z knihy Otokara Šimka: Dějiny francouzské literatury v obrysech IV. Praha: SNKLHU, 1962, S. 628.
- ↑ Seznam laureátů literárních cen na webu Ústavu pro českou literaturu AV ČR – dostupné online
- ↑ Ulicemi města Hradce. Zpravodaj Městského národního výboru v Hradci Králové [online]. Městský národní výbor Hradec Králové, 1971 [cit. 2023-10-20]. Dostupné online.
Literatura
editovat- MERHAUT, Luboš ed. et al. Lexikon české literatury: osobnosti, díla, instituce. Svazek 4/I. Praha : Academia, 2008. 1082 s. ISBN 978-80-200-1572-3. [Heslo „Otokar Šimek" je na str. 620–621; autorka Eva Strohsová.]
- NOVÁK, Jan Václav a NOVÁK, Arne. Přehledné dějiny literatury české od nejstarších dob až po naše dny. 4., přeprac. a rozšíř. vyd. V Olomouci: R. Promberger, 1936-1939. 1804 s. cnb000307381. S. 1637–1638.
- STUPKA, Vladimír. Otokar Šimek a francouzské literární dějiny. Lumír. 1937–1938, roč. 64, čís. 9–10, s. 491–494. Dostupné online.
Externí odkazy
editovat- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Otokar Šimek
- Otakar Šimek v Lexikonu české literatury v Digitální knihovně Akademie věd ČR
- Otokar Šimek - Databáze českého uměleckého překladu
- Otakar Šimek v Databázi knih