Wikipedie

Kriminalita

obecný termín pro páchání přestupků nebo trestných činů
(přesměrováno z Zločinnost)

Kriminalita je veškeré páchání přestupků nebo trestných činů. Vědecky ji zkoumá kriminologie.

Kriminalita v České republice v roce 2011 podle okresů

Charakteristika

editovat

Kriminalitu lze obecně chápat jako protiprávní jednání čili veškeré páchání přestupků nebo trestných činů. Odborná literatura však uvádí, že kriminalita je souhrn spáchaných trestných činů.[1] Jandourek uvádí, že zločin jako produkt kriminality je vědomé a dobrovolné spáchání činu považovaného za společensky nebezpečný a zakázaný určitým pravidlem stanoveným oprávněnou osobou. Také uvádí, že v každé společnosti je považováno za zločin něco jiného.[2]

Vzhledem k tomu, že co není zakázáno, je povoleno, je hlavní směrnicí pro určování, co lze považovat za nezákonné z hlediska přestupků, zákon č. 250/2016 Sb. a zvláštní zákony obsahující skutkové podstaty jednotlivých přestupků. Z hlediska trestných činů je to trestní zákoník č. 40/2009 Sb. Vědecky kriminalitu zkoumá kriminologie, věda o kriminalitě (zločinnosti) a její kontrole. Zabývá se pachateli i oběťmi trestných činů. Samotné slovo „kriminologie“ je odvozeno z latinského crimen (zločin) a řeckého logos (zde ve smyslu učení). Kriminologie je nauka charakterizovaná spoluprací více vědních oborů (multioborová nauka). Kriminalita zahrnuje aspekty společenské i osobnostní, což je důvod, proč kriminologie čerpá své poznatky například ze sociologie, psychologie, psychiatrie, kriminalistiky, pedagogiky, trestního práva. Současně je kriminologie vědou empirickou, neboť kriminalitu zkoumá jako reálný jev.

Lze se zamyslet nad tím, od kdy se lidstvo vlastně zločinem zabývá. Jandourek uvádí, že by se mohlo zdát, že vědecky od poloviny 18. století, toto však považuje za zavádějící, jelikož zločin k lidské společnosti patří odjakživa, a metaforicky dodává, že se o něm uvažuje od dob, kdy Kain zabil Ábela.[3]

Kriminalita dospělých

editovat

Kriminalita dospělých je páchání přestupků nebo trestných činů dospělými osobami, tzn. osobami, které jsou starší než 18 let.

Z výzkumů vyplývá, že dospělou se osoba stává asi okolo dvacátého pátého roku věku. V dnešní společnosti nelze osmnáctileté považovat za dospělé. I osoby starší dvaceti jedna let by měly být koncepčně považovány za tzv. mladé dospělé a přístup k této věkové kategorii osob by měl být lépe přizpůsoben jejím specifickým potřebám.[4]

Kriminalita mladistvých

editovat

Kriminalita mladistvých (též juvenilní delikvence) se týká věkové kategorie 15–18 let. V tomto období dospívání, které je považováno za kritické, se formují hlavní rysy osobnosti. Vliv vrstevníků je velmi silný, vytvářejí se party. Vytrhnout mladého člověka z takové party je často nesnadné až nemožné. Nejčastější delikty mladistvých jsou:

Kriminalitu mladistvých řeší zvláštní soudy pro mládež.

Dětská kriminalita

editovat

Dětská kriminalita (též dětská delikvence, predelikvence, prekriminalita) se týká věkové kategorie dětí do 15 let. Typickým znakem dětské delikvence je skupinovost, malá připravenost i promyšlenost. Činy jsou páchány převážně spontánně, méně často jde o plánované a předem připravené akce. Nežádoucí aktivity jedinců, případně skupin jsou směrovány převážně proti majetku, jde i o nežádoucí jednání ve spojení s drogovou závislostí, méně často se setkáváme s násilnými činy.

Výskyt

editovat

Kriminalita se vyskytuje převážně v centrech měst. Mapy zločinu jsou však takticky utajovány.[5]

Odkazy

editovat

Reference

editovat
  1. ↑ VICHLENDA, Milan a BÉREŠ, Ladislav. Prevence kriminality pro studující a učitele policejních škol MV. Praha: OVSPŠ MV, 2008, s. 7.
  2. ↑ JANDOUREK, Jan. Sociologie zločinu: proč lidé vraždí a jezdí načerno. 1. vyd. Praha: Portál, 2011, s. 12. ISBN 978-80-262-0026-0.
  3. ↑ JANDOUREK, Jan. Sociologie zločinu: proč lidé vraždí a jezdí načerno. 1. vyd. Praha: Portál, 2011, s. 21. ISBN 978-80-262-0026-0.
  4. ↑ STOJANOVÁ, Klára. Vybrané problémy trestního postihu mladistvých. Praha, 2018, s. 70–71. Diplomová práce. Ved. práce JUDr. Marie Vanduchová, CSc. Univerzita Karlova, Právnická fakulta. Dostupné také z: https://dspace.cuni.cz/bitstream/handle/20.500.11956/104795/150042777.pdf?sequence=1&isAllowed=y
  5. ↑ CIBULKA, Jan. Mapy zločinu a česká realita. Hospodářské noviny [online]. 28. 11. 2013 [cit. 2025-06.08]. Dostupné z: https://tech.hn.cz/c1-61260990-mapy-zlocinu-a-ceska-realita

Literatura

editovat
  • ARNETT, Jeffrey Jensen. Emerging adulthood the winding road from the late teens through the twenties. New York: Oxford University Press, 2014. Přístup k anotacím kapitol též z: https://doi.org/10.1093/acprof:oso/9780199929382.001.0001
  • ARNETT, Jeffrey Jensen. What is it like to be an emerging adult? Four profiles. In: Emerging adulthood the winding road from the late teens through the twenties. 2nd ed. New York: Oxford Academic, 2014, s. 30–48. https://doi.org/10.1093/acprof:oso/9780199929382.003.0002
  • ČESKO. Zákon č. 40 ze dne 8. ledna 2009, trestní zákoník. Sbírka zákonů ČR. 2009, částka 11, s. [353]–464. ISSN 1211-1244. Dostupné také z: https://www.zakonyprolidi.cz/cs/2009-40
  • ČESKO. Zákon č. 250 ze dne 12. července 2016, o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich. Sbírka zákonů ČR. 2016, částka 98. ISSN 1211-1244. Dostupné také z: https://www.zakonyprolidi.cz/print/cs/2016-250/zneni-20250101.htm?sil=1
  • Česko v číslech 2023. Praha: Český statistický úřad, 2024. 162 stran. ISBN 978-80-205-3448-4.
  • FOŘT, Ivan. Analýza výskytu kriminality s využitím geografických podkladů. Vojenský geografický obzor. 2009, č. 1, s. 19–23. Dostupné také z: https://geoservice.mo.gov.cz/sites/geoservice/files/dokumenty/zakladni-stranka/vgo_2009_01.pdf
  • JANDOUREK, Jan. Sociologie zločinu: proč lidé vraždí a jezdí načerno. 1. vyd. Praha: Portál, 2011. 175 s. ISBN 978-80-262-0026-0.
  • KARKOŠOVÁ, Denisa. Trestní odpovědnost a kriminalita mladistvých. Brno, 2017. 99 s. Diplomová práce. Ved. práce JUDr. Milana Hrušáková, Ph.D., oponentka prof. JUDr. Věra Kalvodová, Dr. Právnická fakulta Masarykovy univerzity, Právo a právní věda, Katedra trestního práva. Přístupné také z: https://is.muni.cz/th/y4fya/
  • MARTÍNEK, Zdeněk. Agresivita a kriminalita školní mládeže. 2., aktualiz. a rozšíř. vyd. Praha: Grada, 2015. 190 s. Pedagogika. ISBN 978-80-247-5309-6.
  • STOJANOVÁ, Klára. Vybrané problémy trestního postihu mladistvých. Praha, 2018. 82 s. IX s. Diplomová práce. Ved. práce JUDr. Marie Vanduchová, CSc. Univerzita Karlova, Právnická fakulta. Dostupné také z: https://dspace.cuni.cz/bitstream/handle/20.500.11956/104795/150042777.pdf?sequence=1&isAllowed=y
  • VICHLENDA, Milan a BÉREŠ, Ladislav. Prevence kriminality pro studující a učitele policejních škol MV. [1. vyd.]. Praha: Odbor vzdělávání a správy policejního školství Ministerstva vnitra ve spolupráci s Vyšší policejní školou a Střední policejní školou MV v Holešově, 2008. [37] s.

Související články

editovat

Externí odkazy

editovat
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Kriminalita&oldid=24965709“