Otevřít hlavní menu

Zinaida Nikolajevna Gippius

ruská básnířka a spisovatelka

Zinaida Nikolajevna Gippius (Merežkovskaja) (rusky: Зинаи́да Никола́евна Ги́ппиус (po muži Мережко́вская) 8. listopad jul. / 20. listopad greg. 1869, Beljov, Tulská gubernie (Белев – Тульская губерния), Rusko - 9. září 1945, Paříž, Francie) byla ruská symbolistická básnířka, spisovatelka, kritička a autorka divadelních her.

Zinaida Nikolajevna Gippius
Zinaida Nikolajevna Gippius v roce 1914 fotografie: Karl Bulla
Zinaida Nikolajevna Gippius v roce 1914
fotografie: Karl Bulla
Narození 8. listopadjul.
/ 20. listopadgreg. 1869
Beljov Ruské impériumRuské impérium Ruské impérium
Úmrtí 9. září 1945 (ve věku 75 let)
Paříž FrancieFrancie Francie
Místo pohřbení Ruský hřbitov v Sainte-Geneviève-des-Bois
Povolání básnířka, spisovatelka, kritička
Národnost ruská
Literární hnutí symbolismus
Manžel(ka) Dmitrij Sergejevič Merežkovskij
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Logo Wikimedia Commons galerie na Commons
Nuvola apps bookcase.svg Seznam dělSouborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

ŽivotEditovat

 
Zinaida Nikolajevna Gippius v mužských šatech, 1897
 
zleva: Zinaida Gippius, Dmitrij Filosofov, Dmitrij Merežkovskij, asi 1914
 
zleva: Dmitrij Filosofov, Dmitrij Merežkovskij, Zinaida Gippius, Vladimír Zlobin, přelom let 1919-1920

Narodila se v německé rodině, která se usadila v Rusku. Její otec byl právník ve státní službě, její matka byla dcerou policejního náčelníka v Jekatěrinburgu. Zinaida byla nejstarší ze čtyř dcer. Po přestěhování do Moskvy se záhy projevila u otce začínající tuberkulóza. Rodina se poté často stěhovala, aby pro něho nalezla příhodné podnebí a co nejlepší lékařskou péči. V roce 1881 otec zemřel. Matka poté žila s dcerami v Moskvě, Jaltě a Tiflisu (dnes Tbilisi). Vzhledem k tomuto častému stěhování měla Zinaida nesystematické domácí vzdělání. Velmi se ale zajímala o literaturu, poezii, hudbu, malířství, tanec a jízdu na koni.

V roce 1889 se provdala za spisovatele Dmitrije Sergejevič Merežkovského. Po svatbě přesídlili do Petrohradu , kde vedla ve svém bytu přední literární salon. Jeho návštěvníky byli například: Andrej Bělyj, Nikolaj Berďajev, Alexandr Alexandrovič Blok, Valerij Brjusov, Vjačeslav Ivanovič Ivanov, Vasilij Rozanov, Fjodor Sologub a další. Po roce 1905 emigrovala spolu s manželem na dva roky do Paříže.

V roce 1920 emigrovala do Paříže, kde v roce 1945 zemřela.

DíloEditovat

Debutovala v roce 1888 v symbolistickém časopisu Severnyj vestnik (rusky: Северный вестник). První literární kritiky otiskuje v časopisu Mir iskusstva (Мир иску́сства) v letech 1899-1901. S manželem vydávali časopis Nová cesta (Новый путь). V tomto časopisu otiskl své první verše např. Alexandr Alexandrovič Blok.

SpisyEditovat

PrózaEditovat

  • Novyje ljudi (Новые люди, 1896, Noví lidé), povídky
  • Zerkala (Зеркала, 1898, Zrcadla), povídky
  • Zlatocvet (Златоцвет, 1898, Zlatý květ)
  • Treťja kniga rasskazov (Третья книга рассказов, 1902, Třetí kniha povídek)
  • Alyj meč (Алый меч, 1906, Rudý meč), povídky
  • Čortova kukla (Чертова кукла, 1911, Čertova loutka)

BásněEditovat

DramaEditovat

MemoáryEditovat

  • Živyje lica (Живыя лица, Živé tváře, 1. díl 1925, 2. díl 1926)
  • Dmitrij Merežkovskij ,(Дмитрий Мережкоский, 1951)
  • Petrohradské deníky 1914-1919 (Петербургские дневники 19141919, 1982)

KritikaEditovat

Pod pseudonymem Anton Krajnij (Антон Крайний nebo Крайный) vydávala velmi zaujaté kritiky. Výběr z nich vyšel později pod názvem:

  • Literaturnyj dněvnik (Литературный дневник. 18991907), výběr kritik, vyšlo 1908

České překladyEditovat

OdkazyEditovat

Související článkyEditovat

LiteraturaEditovat

  • SVATOŇ, Vladimír. heslo Gippiusová, Zinaida Nikolajevna. In: Milan Hrala a kol. Slovník spisovatelů, Sovětský svaz,. Praha: Odeon, 1978. Svazek I (A-K). S. 408.
  • Miroslav Staněk: Doslov in: Svatý hřích, 2002

Externí odkazyEditovat