Otevřít hlavní menu

Zdenek Slouka

český novinář a politolog

ŽivotEditovat

StudiumEditovat

Po absolvování reálného gymnázia v roce 1943 (Brno, Kounicova ulice) studoval na několika univerzitách.

  • 1945 – 1948 Masarykova univerzita v Brně, Sociologie
  • 1952 – 1954 University of Maryland, overseas program, Heidelberg, Německo
  • ____ – 1958 New York University, Politologie, New York, USA (M.A. 1958)
  • ____ – 1964 Columbia University, New York, USA (Ph.D 1964)

V americké okupační zóně Německa pracoval jako politický analytik americké armády. Vyučoval na několika vysokých školách New York University, Columbia University, univerzitě ve Washingtonu či na Lehigh University v Pensylvánii. Po Sametové revoluci též přednášel na Karlově Univerzitě v Praze.

Po válce v ČeskoslovenskuEditovat

V letech 19451948 působil jako redaktor "Svobodných" Lidových novin. Po roce 1948 odchází do zahraničí.

Rakousko, AustrálieEditovat

Když se mu podařilo opustit Československo, dostal se přes vídeňskou, ruskou a americkou zónu na delší dobu do Austrálie. V prosté snaze o obživu prošel mnoha různorodými zaměstnáními. Chytal v kanalizaci krysy, lepil tenisové rakety, obchodoval s dámskými punčochami, ale přitom všem neustále tíhnul k publikování a zdokonaloval se v angličtině. Paradoxně mu jazykové zlepšení psané angličtiny v jisté fázi zkomplikovalo život, když mu šéfredaktor odmítl otisknout další články, protože "jeho neobratná angličtina už není tak neobratně zábavná". Pracoval také jako knihovník v National Mitchell Library, Sydney.

Zpátky v EvropěEditovat

V roce 1952 se vrátil do Evropy. V Manheimu a Mnichově přijal práci pro informační služby armády USA jako politický analytik. Současně studoval na univerzitě v Heidelbergu.

USAEditovat

Pracoval ve Washingtonu, D.C. pro vládu USA v oblasti monitoringu zahraničního tisku. Zaměstnavatel mu neumožnil studovat, aby zachoval jeho názorovou nezávislost. Tato situace jej neuspokojovala, a proto odešel se ženou do New Yorku, kde hodlal najít místo nočního vrátného. Takové zaměstnání by mu umožnilo uživit se a přitom ve dne studovat. Dílem náhody se v New Yorku na ulici setkal s Janem Stránským, se kterým se znal z redakce poválečných Lidových novin. Ten jej přivedl do kanceláře redakce Rádia Svobodná Evropa, kde v té době působil Ferdinand Peroutka. Na následující desetiletí zde zakotvil a pracoval pod pseudonymem ______ ________ .

Zpátky v České republiceEditovat

V roce 1992 opustil svoji činnost na univerzitě a vrátil se do tehdejšího Československa. Své úsilí věnoval konkrétním aktivitám, jež podpořily znovu vznikající demokratické principy. Žil se svou ženou Blankou v Praze.

Dílo a odkazEditovat

  • Své memoáry publikoval mimo jiné prostřednictvím Českého rozhlasu v deseti půlhodinových dokumentech z řady Osudy volně doplňující cyklus Smyčky osudových osmiček.
  • V roce 2009 vydal v Nakladatelství Academia své vzpomínky Jdi po skryté stopě.[1] Vrací se v nich nejen do doby dětství strávené v Brně, ale také do doby svých novinářských začátků na konci 40. let, popisuje dramatický útěk za hranice v prosinci 1948, život exulanta-dělníka v Austrálii, práci pro americkou zpravodajskou službu v Německu, odchod do USA, práci ve Svobodné Evropě, studium a následné učení na Columbia University v New Yorku, kde zažil revoluční rok 1968. Líčení svého akademického působení spojuje s neustálou reflexí exilového života, hořké zážitky občasných návratů do socialistického Československa prokládá originálním pohledem na život ve Spojených státech. Své vzpomínky končí v 90. letech, kdy pomáhal při formování svobodného akademického prostředí na českých vysokých školách a Akademii věd.

Mezinárodní aktivityEditovat

Po roce 1989 po Sametové revoluci spolupracoval s několika významnými politiky (Alexander Vondra, Michael Žantovský) na přípravě návštěvy prezidenta Československa Václava Havla v USA a spolupodílel se na vytváření mezinárodních vazeb v oblasti vzdělávání. Na léta 1992 – 1994 byl zvolen prezidentem organizace SVU (Společnost pro vědy a umění, Czechoslovak Society of Arts & Science). V této činnost však nemohl dlouho pokračovat pro vážné zdravotní potíže.

OceněníEditovat

Jméno Zdenek s háčkem nebo bez háčku?Editovat

Podle jeho vlastních slov "žije svůj život neoháčkovaný". Jeho jméno tedy háček neobsahuje. Na vysvětlenou sám uvádí: "Etymologové zjistili, že háček obtížil Zdenka až někdy v první půli 18. století. Můj otec, stolař, měl rád věci v původním stavu. Samozřejmě mám pár českých dokumentů, kde mi ten háček zase přišili, ale újmu nepociťuji, ..."

OdkazyEditovat