Otevřít hlavní menu

Zdeněk Havlas (* 13. května 1951 Nymburk) je český chemik, bývalý ředitel Ústavu organické chemie a biochemie AV ČR (ÚOCHB), který se specializuje na kvantovou a výpočetní chemii, strukturu a dynamiku molekulových a biomolekulových systémů a také na vodíkovou a nepravou vodíkovou vazbu. Jednou z nejdůležitějších součástí jeho dlouholeté výzkumné práce je vývoj nových léků.

RNDr. Zdeněk Havlas, DrSc.
Zdeněk Havlas v roce 2017
Zdeněk Havlas v roce 2017
Narození 13. května 1951 (68 let)
Nymburk ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Alma mater Přírodovědecká fakulta Univerzity Karlovy
Znám jako chemik
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Obsah

Vědecká dráhaEditovat

V letech 1969-1975 vystudoval Přírodovědeckou fakultu Univerzity Karlovy v Praze. V roce 1975 obhájil rigorózní práci a získal titul doktora přírodních věd.

V následujících letech působil jako aspirant v Ústavu organické chemie a biochemie tehdejší Československé akademie věd (dnes Akademie věd České republiky), kde pracoval na své kandidátské práci pod vedením Jiřího Beránka a fyzikální chemika Rudolfa Zahradníka. Zabýval se kvantově chemickými výpočty složek nukleových kyselin. V roce 1979 se stal vědeckým pracovníkem ÚOCHB. V pozdější letech působil na několika stážích v zahraničí, mj. v letech 1980-1981 na Cornellově universitěIthace v laboratoři Roalda Hoffmanna, nositele Nobelovy ceny za chemii. V roce 1988 získal stipendium Humboldtovy nadace a následně strávil dva roky na Univerzitě Johanna Wolfganga Goetha ve Frankfurtu nad Mohanem. V roce 2001 obhájil doktorskou práci Chemické aplikace kvantové mechaniky a získal akademický titul DrSc.[1]

V současnosti (2016) vede seniorní výzkumnou skupinu v oblasti výpočetní chemie.

Odborně se zabývá kvantovou a výpočetní chemií, strukturou a dynamikou molekulových a biomolekulových systémů, vodíkovou a nepravou vodíkovou vazbou, relativistickými efekty v organických systémech, excitovanými stavy či materiály pro solární články.[2]

Během své kariéry publikoval přes 150 vědeckých prací, které nasbíraly tisíce odborných citací.[3]

Je držitelem řady ocenění za vědecký přínos.

FunkceEditovat

Kromě vědecké práce se věnuje rovněž organizaci vědy. V letech 1996-1998 byl předsedou vědecké rady ÚOCHB, od roku 1998 vedoucím oddělení teoretické chemie. V letech 2002-2012 pak vykonával funkci ředitele ÚOCHB, když na této pozici vystřídal Antonína Holého.[1]

V ředitelské funkci se věnoval změnám organizace vědecké práce, které měly ústav přiblížit k podobným institucím ve vyspělých zemích. Za jeho působení byl zaveden nový systém vědeckých skupin, včetně jejich hodnocení, s farmaceutickou společností Gilead bylo založeno společné Gilead Sciences Research Center. Byla rovněž zahájena rekonstrukce areálu ÚOCHB, včetně stavby nové budovy.

Od roku 2003 byl členem Učené společnosti České republiky. Od roku 2006 je členem vědecké rady Vysoké školy chemicko-technologické v Praze (VŠCHT) a od roku 2011 také členem Rady pro výzkum, vývoj a inovace (RVVI).

OceněníEditovat

ReferenceEditovat

  1. a b FRANC, Martin, a kol. Dějiny Ústavu organické chemie a biochemie AV ČR. 1. vyd. Praha: MÚA AV ČR, 2013. 291 s. ISBN 978-80-87782-12-5. S. 264-265. 
  2. ÚOCHB > / Struktura / Vědní obory / Výpočetní chemie / Zdeněk Havlas. www.uochb.cz [online]. [cit. 2016-06-17]. Dostupné online. 
  3. a b TECHNOLOGI, Akademie věd ČR; e-mail: webmaster@cas cz; Marta Macalkova; macalkova@ssc cas cz; Divize informačních. Čestné oborové medaile. Akademický bulletin [online]. [cit. 2016-06-17]. Dostupné online. 
  4. Rok 2000 | Nositelé cen Učené společnosti | Ocenění | Učená společnost České republiky. www.learned.cz [online]. [cit. 2016-06-17]. Dostupné online. 
  5. a b Senát ocenil ke dni státnosti 17 osobností, hlavně vědců. www.rozhlas.cz [online]. [cit. 2016-06-17]. Dostupné online. 
  6. Medaile České společnosti chemické | Česká společnost chemická. www.csch.cz [online]. [cit. 2016-06-17]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2009-08-17. 
  7. Senát Parlamentu České republiky [online]. [cit. 2016-06-17]. Dostupné online. 

OdkazyEditovat