William Joynson-Hicks
William Joynson-Hicks, 1. vikomt Brentford (William Joynson-Hicks, 1st Viscount Brentford, 1st Baronet Joynson-Hicks of Newick) (23. června 1865, Plaistow Hall, Kent, Anglie – 8. června 1932, Londýn, Anglie) byl britský politik, člen Konzervativní strany, později přešel k unionistům. Byl dlouholetým poslancem Dolní sněmovny, po první světové válce v několika vládách zastával různé funkce, nakonec byl ministrem vnitra (1924–1929). V roce 1929 byl povýšen na vikomta a stal se členem Sněmovny lordů.
| William Joynson-Hicks, 1. vikomt Brentford | |
|---|---|
 | |
| Ministr vnitra Spojeného království | |
| Ve funkci: 7. listopadu 1924 – 5. června 1929 | |
| Předchůdce | Arthur Henderson |
| Nástupce | John Robert Clynes |
| Ministr zdravotnictví Spojeného království | |
| Ve funkci: 27. srpna 1923 – 22. ledna 1924 | |
| Předchůdce | Neville Chamberlain |
| Nástupce | John Wheatley |
| Generální poštmistr | |
| Ve funkci: 7. března 1923 – 28. května 1923 | |
| Předchůdce | Neville Chamberlain |
| Nástupce | Laming Worthington-Evans |
| Ministr zahraničního obchodu Spojeného království | |
| Ve funkci: 31. října 1922 – 12. března 1923 | |
| Předchůdce | Philip Cunliffe-Lister |
| Nástupce | Albert Buckley |
| Stranická příslušnost | |
| Členství | Konzervativní strana |
| Narození | 23. června 1865 Kent |
| Úmrtí | 8. června 1932 (ve věku 66 let) Londýn |
| Choť | Grace Lynn Joynson (od 1895) |
| Rodiče | Henry Hicks a Harriett Watts |
| Děti | Richard Joynson-Hicks, 2nd Viscount Brentford Lancelot Joynson-Hicks, 3rd Viscount Brentford Helen Grace Joynson-Hicks |
| Alma mater | Merchant Taylors' School |
| Profese | politik |
| Commons | William Joynson-Hicks, 1st Viscount Brentford |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Životopis editovat
Pocházel z bohaté podnikatelské rodiny, byl nejstarším ze šesti dětí Henryho Hickse. Původně působil jako advokát, byl též podílníkem rodinné firmy Hicks and Company. Po sňatku od roku 1895 užíval příjmení Joynson-Hicks, mezitím se stal členem Konzervativní strany. V letech 1900 a 1906 byl neúspěšným kandidátem ve volbách do Dolní sněmovny, mezitím se uplatnil jako právní expert v oblasti expandujícího automobilismu. Členem Dolní sněmovny byl v letech 1908–1910 a 1911–1929, kde byl aktivním řečníkem, v roce 1919 byl za zásluhy povýšen na baroneta. V letech 1922–1923 byl ministrem zahraničního obchodu (de facto náměstkem prezidenta úřadu pro obchod). V roce 1923 byl krátce tajemníkem na ministerstvu financí a generálním intendantem armády, na jaře 1923 byl též generálním poštmistrem, téhož roku se stal členem Tajné rady. V letech 1923–1924 zastával funkci ministra zdravotnictví a po krátké epizodě labouristické vlády byl v druhé Baldwinově vládě ministrem vnitra (1924–1929). V této funkci mimo jiné zastupoval vládu při oslavách narození princezny Alžběty Již ve své době bylo jeho působení v čele ministerstva vnitra vnímáno jako kontroverzní, objektivní zhodnocení jeho osobnosti ale bylo až do konce 20. století znemožněno mimo jiné tím, že potomci odmítali zpřístupnit soukromý archiv. V roce 1929 byl povýšen na vikomta a stal se členem Sněmovny lordů, i jako peer zůstal předním zástupcem konzervativců. Kvůli zdravotnímu stavu nebyl přizván do koaliční vlády v roce 1931, zemřel krátce poté.
V roce 1895 se oženil s Grace Lynn Joynson (1872–1952), téhož roku začal užívat příjmení Joynson-Hicks. Z jejich manželství pocházely tři děti, dva synové postupně zdědili titul vikomta. Starší syn Richard Joynson-Hicks, 2. vikomt Brentford (1896–1958), sloužil v armádě a zemřel bez potomstva, titul zdědil jeho mladší bratr Lancelot Joynson-Hicks, 3. vikomt Brentford (1902–1983), který byl poslancem Dolní sněmovny a zastával nižší funkce ve státní správě. Současným představitelem rodu je Crispin Joynson-Hicks, 4. vikomt Brentford (*1933).
Odkazy editovat
Literatura editovat
- PELLING, Henry: Winston Churchill; Praha, 2006; 677 s. ISBN 80-7309-346-4
Externí odkazy editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu William Joynson-Hicks na Wikimedia Commons - Rodina 1. vikomta Brentforda dostupné online Archivováno 1. 4. 2016 na Wayback Machine.
- 1. vikomt Brentford na webu thepeerage dostupné online
