Otevřít hlavní menu

Wilhelm Weischedel (11. duben 1905, Frankfurt nad Mohanem, Německo20. srpen 1975, Berlín) byl německý filosof, žák M. Heideggera, profesor Svobodné univerzity Berlín a editor spisů Immanuela Kanta.

Wilhelm Weischedel
Portrait Weischedel.jpg
Narození 11. dubna 1905
Frankfurt nad Mohanem
Úmrtí 20. srpna 1975 (ve věku 70 let)
Berlín
Zaměstnavatel Svobodná univerzita Berlín
Některá data mohou pocházet z datové položky.

ŽivotEditovat

Narodil se v rodině pietistického faráře W. G. Weischedela, vyrůstal ve Švábsku a maturoval v Elberfeldu. Na univerzitě v Marburgu studoval teologii u Paula Tillicha a Rudolfa Bultmanna, později filosofii u Martina Heideggera a Nicolai Hartmanna. Promoval roku 1933 prací o povaze zodpovědnosti u M. Heideggera, s nímž se však kvůli jeho politickým postojům rozešel. V důsledku toho nenašel uplatnění na univerzitě a pracoval v knihovně a v obchodě. Roku 1934 se oženil s kolegyní Käte Grunewald, která promovala prací o Johannu Taulerovi, a měli spolu dvě dcery. Roku 1936 se habilitoval prací o Fichtovi na Freiburské univerzitě, protože však odmítl vstoupit do NSDAP, pracoval jako účetní. Konec války zažil v Paříži jako účastník odboje. Od roku 1946 byl mimořádným profesorem v Tübingen a od roku 1953 řádným profesorem v Berlíně. Roku 1970 byl penzionován. Od roku 1950 působil ve vedení vydavatelského družstva Wissenschaftliche Buchgesellschaft (WBG), které se snažilo nahradit nacisty zničenou vědeckou literaturu. V roce 2000 mělo družstvo přes 120 tisíc členů a abonentů.

MyšleníEditovat

Weischedelova filosofie je osobitá forma filosofie existence, která zápasí hlavně se skepticismem a nihilismem. Zabýval se také zodpovědností za techniku a vyrovnáním s národním socialismem. Weischedel úzce spolupracoval s levicovým teologem Helmutem Gollwitzerem, zároveň si však udržoval kritický odstup ke křesťanství a teologii.

Nejhlubší podstatou skutečnosti i lidského života je podle Weischedela jejich radikální problematičnost (Fraglichkeit), proto skutečnost kolísá mezi bytím a nebytím a člověk mezi přítomností a nepřítomností smyslu. Člověk se nemůže spokojit s žádnou definitivní odpovědí a musí vytrvat v otevřeném skepticismu. Nemůže přijmout žádný poslední a nepochybný základ, jako to činí náboženská víra. Naopak ze života v radikální pochybnosti může vyrůst "skeptická etika" se svými třemi ctnostmi otevřenosti, zodpovědnosti a "rozloučenosti" (Abschiedlichkeit). To předpokládá čtveré rozhodnutí, totiž pro skepticismus, pro svobodu, pro pobyt a pro jeho vědomé utváření. Otevřenost pak může vést k pravdivosti, věcnosti, toleranci a soucitu. Ze zodpovědnosti vyrůstá solidarita, spravedlnost a věrnost. Konečně rozloučenost znamená připravenost k rozloučení, přijetí života s vědomím jeho pomíjivosti a ve stálém vědomí smrti.

Širší veřejnost se s Weischedelem seznámila hlavně v jeho populární knize "Zadní schodiště filosofie", která představuje 34 významných filosofů, často i humornou a anekdotickou formou.

DíloEditovat

Výběr; většina spisů se dočkala několika vydání:

  • Kant-Werkausgabe in 6 Bänden (Vybrané spisy v 6 svazcích; 1956)
  • Die philosophische Hintertreppe, 1966 (česky Zadní schodiště filosofie, Praha: Votobia, 1993, 1995)
  • Der Gott der Philosophen (Bůh filozofů), I-II, 1971-1972
  • Lob des Alters, 1975 (Chvála stáří)
  • Skeptische Ethik, 1976 (česky "Skeptická etika", Praha: Oikumené 1999)

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Wilhelm Weischedel na německé Wikipedii.

LiteraturaEditovat

  • Seznam dělSouborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Wilhelm Weischedel
  • Filosofický slovník. Olomouc: FIN 1998..Heslo Weischedel, Wilhelm, str. 440