Wikipedista:Thanoris/Francesco Giuseppe Rauth
Francesco Giuseppe Rauth (25. března 1943 Tachau – asi 1988/1989 Uzbekistán), někdy uváděný pod jménem Franz Joseph Schwartz, byl původem německý hudební skladatel a multiinstrumentalista. Je spojován zejména s technikou hudebního particismu, jehož je zakladatelem.
Mládí editovat
Rané dětství editovat
Rauth se narodil do sudetského Tachova, který byl v té době součástí Velkoněmecké říše, matce Češce a otci českému židovi, který se v té době ukrýval před nacisty. Aby byl malý František Josef v bezpečí, vydával se za jeho otce rodinný přítel, sudetský Němec Hans Schwartz. S matkou a otčímem jako tříměsíční emigroval do Říma, v naději očekávaného převratu. Zde byl pokřtěn na jméno Francesco Giuseppe a byl přiznán jeho židovský původ. Po okupaci Říma německými vojsky 11. září 1943 byl mezi 4447 Piem XII. zachráněnými židy.[1] Francescův otec musel zůstat v Čechách a k rodině se vrátil až po skončení války.
Po válce editovat
Malý Francesco byl už od raného dětství velmi hudebně nadaný. Hrál na housle od čtyř let a brzy se začal učit i na violu a posléze na violoncello. Už jako malý se s oblibou učil jednotlivé party not pro smyčcové kvarteto a postupně je přehrával.
Dospívání editovat
V 60. letech byl dospívající Francesco kvůli nepokojům v Itálii opět nucen emigrovat i s rodinou, tentokrát do Francie. Ani zde se ovšem nevyhnul politickým problémům, jimž v té době čelila prakticky celá západní Evropa. Jeho raná tvorba tak byla zaměřena expresionisticky, ale dlouho v tomto směru nesetrval.
Největší inspirací mu byl Mozart, poslouchal zejména jeho smyčcové kvartety. Nepotřeboval noty k tomu, aby si party jeden po druhém přehrál. Právě Mozartovy kvartety ho přivedly na myšlenku, že při běžné produkci posluchač vnímá především part prvního houslisty, jenž je výraznější než ostatní. Ve snaze umožnit posluchači vnímat každý part jednotlivě interpretoval na vystoupení každý hlas zvlášť v pořadí od prvních houslí po violoncello. Sám tento způsob pojmenoval pojmem particismus. K jeho zklamání se tento způsob interpretace u širší veřejnosti nesetkal s pochopením.
Vrcholná tvorba editovat
Dospělý Rauth se po krátkém působení ve Francii opět vrací do Itálie. zde potkává také svou životní lásku Giuliu a pod vlivem inspirace začíná psát v romantickém stylu. Tato jeho tvorba má také největší úspěch, se kterým se skladatel dříve ani později nesetkal. Opojen nově vzrostlou slávou mladý Rauth v chorobném strachu o své autorské právo dokonce vybíral hudebníkům noty vždy po zkoušce. To se jeho vrcholnému dílu stalo osudným. Po rozchodu s Giulií umělec v depresi všechny své noty inspirované láskou zničil.
Alkoholismus editovat
Po rozchodu se Rauth rozhodl ukončit svoji uměleckou kariéru, usadil se v osadě na pobřeží nedaleko Benátek a začal se opíjet. Takto postupně chátral zlomen nepochopením. Začátkem 80. let se pokusil opět skládat, ale chyběla mu inspirace. Tu chtěl hleda v rodných Čechách, ale kvůli režimu mu to nebylo umožněno. Nakonec odcestovává do Uzbekistánu, kde rezignuje na techniku particismu, zakládá smyčcové kvarteto a hraje s ním svou mladickou tvorbu. Umírá zřejmě na přelomu let 1988 a 1989 na alkoholickou cirhózu jater.
Kulturní dopad editovat
Rauthova činnost je dnes z velké části zapomenuta, přesto existují dochované noty jeho mladické tvorby, které mají i dnes své interprety. Ti jsou někdy dokonce ortodoxní v provedení podle umělcova přání a hrají party zvlášť za sebou. Pochopitelně je tato tvorba oblíbena jen ve velmi vybrané společnosti.
Odkazy editovat
Reference editovat
- ↑ BLET, Pierre. Pius XII. a druhá světová válka ve světle vatikánských archivů. Vyd. 1. vyd. Olomouc: Matice cyrilometodějská 333 s. s. Dostupné online. ISBN 80-7266-082-9, ISBN 978-80-7266-082-7. OCLC 50342200
Literatura editovat
- RED., Martínková, Alena. Čeští skladatelé současnosti. [s.l.]: Panton Dostupné online. OCLC 839131083
- SCHNIERER, Miloš. Hudba 20. století. Vyd. 5., Na JAMU 3., aktualiz. a rev. vyd. Brno: Janáčkova akademie múzických umění v Brně 294 s. s. Dostupné online. ISBN 978-80-7460-069-2, ISBN 80-7460-069-6. OCLC 897870264
- VIČAR, Jan. Generace? : česká skladatelská generace sedmdesátých let 20. století v odstupu čtyř desetiletí. V Praze: [s.n.] 335 pages s. Dostupné online. ISBN 978-80-7331-461-3, ISBN 80-7331-461-4. OCLC 1054926914