Wikipedista:Petrabackovska/Pískoviště

Kostel sv. Víta

Pohled na jižní fasádu kostela.

Špitální kostel sv. Víta v Soběslavi byl založen kolem roku 1375. Během jeho historie byl několikrát přestavěn a jeho účel se v rámci historických událostí měnil. V dnešní době je kostel ve správě Soběslavské farnosti jako filiální kostel, ve kterém se konají mimořádné bohoslužby či koncerty.

Kúr.

Historie objektu

Špitální kostel sv. Víta v Soběslavi byl založen kolem roku 1375 potomky Vítkovců, pánů z Růže. Vystavěn byl v období Oldřicha I. z Rožmberka, jenž spravoval město v letech 1374 - 1390. Současně s kostelem byl pravděpodobně stavěn také špitál při severní zdi kostela. Během husitských válek byl kostel využíván jako seník. Dorota z Hobzí, manželka hejtmana Markvarta Kraselovskoého z Kraselova, se zasloužila o obnovu kostela. Na konci 15. století v závěti odkázala špitálu majetek a podpořila zřízení kaplanského místa při kostele. Kaplani se živili opisem a vazbou knih. V roce 1612 byl chrám obnoven Řehořem Smrčkou ze Sabinova. Kostel třicetileté války přečkal, ačkoli špitál zpustl a postupně byl zničen. V květnu 1719 kostelík sv. Víta z neznámých příčin vyhořel. Střecha shořela úplně, klenutí se rozestoupilo a zvon ve věžičce pukl žárem. Vnitřní zařízení bylo z části zničeno. Děkan Hettig jej nechal obnovit. Roku 1785 nechal Josef II. kostel zrušit. Krajský komisař nařídil dražbu objektu a v roce 1787 kostel se zahrádkou a stodolou koupila obec Soběslav. V 1790 obec budovu prodala Františku Reitlenerovi, který kostel přestavěl na obytnou budovu. Přestavěný kostel koupila rodina Hesova, která jej vlastnila až do roku 1901. Vynořily se snahy o obnovu kostela, kupříkladu Janem Valeriánem Jirsíkem před rokem 1883, které byly bezůspěšné. Až roku 1901 byl založen. Valnou zásluhu na účelném využití prostředků a dokončení stavby měl děkan Jan Zadražil. Stavební a restaurační práce řídil zdejší stavitel František Kročák.

Exteriér

Hlavní portál kostela.

Kostel je klasicky orientován presbitáriem na východ. Kostel je dvojlodím s obdélníkovým, pětiboce zakončeným presbytářem a obdélníkovou sakristií po severní straně. Nad vítězným obloukem se tyčí věžice. Konstrukce je zpevněna odstupňovanými pilíři krytými stříškou. Severní fasáda kostela doléhá na vedlejší budovu, jižní, západní a východní fasáda je držena osmi opěrnými pilíři. Štít na západním průčelí je jednoduchý. Fasády jsou omítané. Okna jsou vysoká a hrotitá. Okna jsou dělena do dvou a tří částí zakončených jeptiškami. V hlavní lodi jsou vitrážová okna členěna do tří vysokých obdélníků zakončených jeptiškami, nad nimiž se umístěn trojlalok. V presbytáři se okna liší tím, že obdélné členění je párové. V síňovém dvoulodí a v presbitáři je vysklení kamenných oken řešeno barevně figurálním vyobrazením. V sakristii se vyskytuje okno nižší než ve zbytku kostela, členěno na tři obdélníkovéí části opět zakončené v jeptiškách nad nimiž je trojlalok. Nad kněžištěm se tyčí úzká osmiboká věžice s okny.   

Kostel má dva portály, hlavní je situován na jižní straně kostela, druhý vedlejší je situován v západním průčelí. Tympanon hlavního vchodu je zakončen lomeným obloukem. Nadpraží je vnitřně členěno centrálním kruhovým útvarem rozděleným dvěmi na sebe kolmými úsečkami, v jejichž průsečíku je znak rožmberské růže.

Interiér

Půdorys kostela.

Pohled z kúru na interiér.

Presbytář (kněžiště) je sklenut dvěma poli křížové klenby, která volně přechází v paprsčitou, jejíž žebra se sklánějí obrkročmo kolem oken do konzol v příporách. Klínová vyžlabená okosená žebra vysoko nad hlavou vbíhají do kruhových svorníkú, jenž jsou nositeli vyobrazení pětilisté růže, s vybarvenými červenými okvětními lístky. V jižní straně presbitária je situováno sedile s kameným profilovaným ostěním, na severní stěně sedlový pravoúhle rámovaný portálek propojující prostor presbitáře se sakristií. Sakristie je klenuta dvěma poli klenby na klínových vyžlabených žebrech, vybíhajících z masivních jehlancových konzol. Vítězný oblouk propojující kněžiště se síňovým dvojlodím je vysoký, masivní, hrotitý a jehož profilace ostění na obou stranách je zkosené a vyžlabené. Křížové klenutí ve dvojlodí je organicky svedeno na dva štíhlé sloupy bez hlavic. U vítězného oblouku křížová klenba přechází do dvou polí obkročného klenutí. Žebra stejné profilace, jako ta kněžišťová, vybíhají z figurálních konzol (maskaron) a vzájemně se spojují v kruhových svornících s pětilistou růží. Zděná, valenou klenbou s výsečemi podklenutá kruchta je situována v zadní západní části kostela. Disponuje jedním levotočivým schodištěm, spojujícího prostor dvojlodí s prostorem s varhany. Klenby uchycené vysoko do konzol ve stěnách vizuálně vytvářejí plochy lomených oblouků, do nichž jsou vložena okna. Severní strana zůstává vyzděna bez oken.

Inventář

Podle inventáře z druhé poloviny 18. století je známo, že se v kostele nacházel hlavní oltář se sochami svatých českých patronů Víta, Václava a Vojtěcha. Po stranách stály dva vedlejší oltáře s obrazy sv. Michaela a Panny Marie Bolestné. Stěny byly zdobeny třemi obrazy: velký tabulovaný obraz ukřižování Páně, výjev sv. Doroty a třetí obraz, jehož motiv není v současnosti znám. V presbytáři restaurátoři objevili znaky namalované Adamem Cypránem, včetně textu a zbytků dvou obrazů. Jeden pravděpodobně znázorňoval křest Ježíšův v Jordánu a druhý Proměnění Páně na hoře. Hlavní oltář se sochami sv. Víta, Václava a Vojtěcha vyrobila firma Břetislava Kafky z Červeného kostelce, která též dodala oba postranní oltáře. Obraz sv. Michaela archanděla je původní. Zařízené kostela bylo pořízeno z finančního jmění spolku a z darů místních měšťanů. Na severní straně presbytáře se nachází fragment nástěnné malby z r. 1612

Varhany Jan Kotál v roce 1988 získal pro kostel sv. Víta barokní varhany původem z Malého Března na Mostecku.

Zvony

Ve věži visely dva malé zvony. Do věžičky byl umístěn zvon, který byl darován roku 1912 baronem Spens-Bodenem. V 1939 Marie a Jan Šťastných věnovali druhý zvon. Zvony byly během druhé světové války sejmuty.

Zajímavosti

Spolek pro znovuzřízení bývalého kostela gotického sv. Víta

Účelem spolku bylo znovuzřízení a navrácení konání bohoslužeb do chrámu. V letech 1936 - 1937 byl kostel Spolkem pro znovuzřízení bývalého kostela sv. Víta rekonstruován.

Opravy po válce

Po získávání peněz z členských příspěvků, pořádání kulturních akcí a odkazů dobrodinců, byl kostel Spolkem koupen. Od té doby byl kostel sv. Víta opět využíván k bohoslužbám. V padesátých letech byla opravována vandaly poškození okna. Během 1966 byla provedena oprava střechy pod vedením duchovního správce P. Václava Peřta a za pomoci soběslavských farníků. O rok později zasáhla Soběslav silná vichřice a shodila z věže plechového kohouta. Poškozená střecha byla znovu opravena a na věž byl dodán nový kohout. Od 1985 do 1986 proběhly další opravy, jichž všech se účastnil Jan Kotál, jež byl duchovním správcem, organizátorem a zedníkem viděným každého dne na lešení. Opravena byla fasáda a interiér pomocí farníků a farnic, obětavě bez nároku na odměnu. Dokončení oprav bylo završeno slavnostní bohoslužbou v sobotu 14. června 1986 za účasti kapitulního vikáře Josefa Kavale.

Fotogalerie

• 
  Vitrážové okno
• 
  Vitrážové okno s figurálním vyobrazením
• 
  Vchod do sakristie
• 
  Vitrážové okno
• 
  Osmiboká věž kostela
• 
  Interiér
• 
  Presbitárium
• 
  Svorník
• 
  Kněžiště
• 
  Detail profilace vítězného oblouku
• 
  Vítězný oblouk mezi kněžištěm a hlavní lodí
• 
  Maskaron

Odkazy

Reference

http://farnostsobeslav.webnode.cz/rimskokatolicka-farnost-sobeslav/

http://www.hrady.cz/?OID=6358

http://www.kudyznudy.cz/Aktivity-a-akce/Aktivity/Kostel-sv--Vita-v-Sobeslavi.aspx

Literatura

POCHE, Emanuel, Umělecké památky Čech, ISBN