Wikipedista:Ondřej Černý/Pískoviště
| Packaňovo Пацканьово | |
|---|---|
 Krajina Packaňova s kostelem Sv. Michala v pozadí | |
| Poloha | |
| Nadmořská výška | 200 – 400 m n. m. |
| Časové pásmo | UTC+2 |
| Stát |  Ukrajina |
| oblast | Zakarpatská oblast |
| rajón | Užhorodský rajón |
  Packaňovo | |
| Rozloha a obyvatelstvo | |
| Počet obyvatel | 1 074 (2007) |
| Správa | |
| Starosta | Boň Jurij Vasylovyč (Бонь Юрій Васильович) |
| Vznik | první zmínka z r. 1600 |
| Oficiální web | patskanovo |
| PSČ | 89451 |
Packaňovo (ukrajinsky Пацканьово) je obec ležící v západní části Ukrajiny poblíž hranic se Slovenskem a Maďarskem v historické části zvané Podkarpatská Rus.
Historie editovat
Vývoj na tomto území ovlivňovaly četné změny státní příslušnosti v průběhu 20. století. Stručně: po mnoha letech v Rakousko-Uherské monarchii je přes meziválečné roky Podkarpatská Rus součástí 1. československé republiky avšak za doby 2. světové války je okupována Maďarským královstvím a následně, po několika desetiletích existence v Sovětském svazu, se území konečně stává součástí samostatné Ukrajiny.
První písemná zmínka o obci pochází z roku 1600[1]. V průběhu let měla obec různé názvy jako třeba Potokóš (Потокош) či Packaňovc (Пацканьовц)[2]. Původ současného názvu však není jednoznačný. Podle jedné verze je jméno obce odvozeno od jejího zakladatele, jehož příjmení bylo Packan (Пацкан)[2]. Další verze přisuzuje název historickému faktu, že místní ženy pekly široce proslulé mazance (па́ска – "pácka" je ukrajinsky mazanec)[3]. Jiná verze odvozuje jméno obce od hlodavců (Пацюк – "pacjůk" je ukrajinsky potkan) kteří se hojně vyskytovali v místních dubových lesích[2].
První usedlosti vznikaly v horních (severovýchodních) částech obce a dále se obec rozšiřovala směrem do údolí (jihovýchodně)[2]. V původní horní části, v místě zvaném Starý kostel (Стара Церков), kdysi stával dřevěný kostel Řecko-katolické církve. Po té co byl požárem zcela zničen byl roku 1776 postaven ve střední části obce nový pravoslavný kostel Sv. Michala[2]. Mezi významnější události obce lze zařadit zbudování prvního vodního mlýnu v roce 1898[1], velký požár z roku 1932 jaký zničil 2 desítky chat[2] a z roku 2016 smrt muže zavaleného v místním kamenolomu[4].
Kultura editovat
Historii obce se soustavně věnuje místní rodačka Mária Mychajlivna Paňko (Марія Михайлівна Панько). V roce 1984 (toho času v úřadu starostky obce) založila za podpory Sdružení ochrany historických památek a kultury Muzeum národní architektury a bydlení[5]. Jedná se o skanzen zbudovaný ze staré selské chaty a představuje autentické obydlí Packaňova a jeho vybavenost z doby počátku 20. století. Na realizaci muzea spolupracovaly rovněž místní ženy, které se za tím účelem v domě pravidelně scházely a následně v roce 1985 založily ženský sbor Hazdyni (ukrajinsky Газдині, český překlad "selky" či "hospodářky") pod vedením Márii Paňko. Národní sbor Hazdyni se věnuje zpěvu lidových písní, stejně jako oživování a udržování místních zvyklostí[5]. Tradiční pokrmy, výtvarné umění a kulturu obec každoročně představuje a připomíná festivalem Červená třešeň (Червона черешень) pojmenovaným na počest vyhlášených packaňovských třešní[6].
Popis obce a krajiny editovat
Packaňovo se rozprostírá podél horního toku říčky Bystrá (Бистра), jihozápadním směrem se krajina otvírá do Velké dunajské kotliny, severovýchodním směrem obec uzavírají těžko prostupné lesy podhůří Karpat. Terén je vlnitý až kopcovitý, nejnižší bod na JZ je cca 200 m n. m., nejvyšší bod na SV pak cca 400 m n. m. – tím vzniká průměrné stoupání 5 % (výpočet odečtem dat z mapy). Husté, těžko prostupné lesy poskytují vydatný zdroj dřeva, jsou bohaté na lesní plody jako maliny, ostružiny či jahody a také jedlé houby. Z kulturních plodin se zde pěstují zejména brambory, kukuřice, vinná réva a různé druhy ovoce, především třešně. Z přírodního bohatství dále stojí za zmínku pramen v místě zvaném Svjata voda (Свята вода) se specifickým sirným zápachem. V dávných dobách využívali léčebného účinku této vody lidé s širokého okolí[2].
z Užhorodu
Zástavbu obce tvoří přibližně 400 stavení podél jediné, asi 7 km dlouhé, silnice[3]. Jde převážně o rodinné domy s přilehlými hospodářskými staveními. Z občanské vybavenosti v obci najdeme obecní úřad, mateřskou i základní školu, poštovní oddělení, 2 obchody, kulturní dům vybavený knihovnou a sálem pro 250 osob a v neposlední řadě Muzeum národní architektury a bydlení. V katastru obce se nachází kamenolom, jehož těžba je v současné době zastavena.
Správa a infrastruktura editovat
Administrativně Packaňovo spadá do Zakarpatské oblasti, blížeji do Užhorodského rajónu. Obec spravuje místní, Packaňovská selská rada. Skládá se z 12 členů a předsedá ji starosta Jurij Vasylovyč Boň (Юрій Васильович Бонь)[7]. Obec je elektrifikovaná, plynofikovaná a vybavená pouličním osvětlením. S většími aglomeračními celky je obec propojena místní komunikací pouze z jednoho směru – do údolí, kde se napojuje na silnici spojující města Užhorod a Mukačevo. Veřejnou dopravu zajišťuje pravidelná autobusová linka Užhorod-Packaňovo.
Reference editovat
- ↑ a b ФЕДАКА, Сергій. Населені пункти і райони Закарпаття. Ужгород: Поліграфцентр Ліра, 2014. 262 s. ISBN 978-617-596-158-2. S. 162. (Ukrajinština)
- ↑ a b c d e f g Stránky obce Packaňovo [online]. 2007 [cit. 2016-09-08]. Dostupné online. (Ukrajinština)
- ↑ a b ЛІВАК, Юрій. У "свій" рік закарпатське Пацканьово просто змушене вийти на новий рівень. Zakarpatsko Online [online]. 2007-12-27 [cit. 2016-09-12]. Dostupné online. (Ukrajinština)
- ↑ За фактом незаконного видобутку каменю в Пацканьові, де загинула людина, відкрито кримінальне провадження. Zakarpatsko Online [online]. 2016-04-10 [cit. 2016-09-22]. Dostupné online. (Ukrajinština)
- ↑ a b ДУБОВИЙ, Богдан. "Газдині" стали візитівкою Ужгородщини. Zakarpatsko Online [online]. 2010-12-06 [cit. 2016-09-22]. Dostupné online. (Ukrajinština)
- ↑ Закарпатське Пацканьово готується до фестивалю "Червона черешня–2011". Zakarpatsko Online [online]. 2011-04-20 [cit. 2016-09-23]. Dostupné online. (Ukrajinština)
- ↑ portál Ukrajinské Verchovné rady [online]. 2016 [cit. 2016-09-15]. Dostupné online. (Ukrajinština)