Wikipedista:Elm/Pískoviště
Millovy metody je soubor 5 metod induktivního uvažování popsaných filosofem Johnem Stuartem Millem ve své knize A System of Logic z roku 1843. Tyto metody jsou určeny k odhalování kauzálních vztahů.
Metoda shody editovat
Metoda shody či také metoda souladu
Metoda rozdílu editovat
Metoda shody a rozdílu editovat
Metoda zbytku editovat
Metoda sdružených změn editovat
Metoda sdružených změn (či metoda souvisejících rozdílů)
[strana?]
- lysohlávka tmavohnědá (Psilocybe arcana)
- lysohlávka azurově modrající (Psilocybe arcana)
- lysohlávka modravá (Psilocybe arcana)
- lysohlávka mrvní (Psilocybe arcana)
- lysohlávka nažloutlá (Psilocybe arcana)
- lysohlávka Maireova (Psilocybe arcana)
- lysohlávka hnojní (Psilocybe arcana) e
- lysohlávka Moelerrova (Psilocybe arcana)
- lysohlávka drobná (Psilocybe arcana)
- lysohlávka nazelenalá (Psilocybe arcana)
- lysohlávka polokulovitá (Psilocybe arcana)
- lysohlávka srbská (Psilocybe arcana) -
- lysohlávka šupinatá (Psilocybe arcana)
- lysohlávka otupělá (Psilocybe arcana)
- lysohlávka cihlová (Psilocybe arcana)
- lysohlávka zapotecká (Psilocybe arcana)
en:Mutual aid (politics) Vzájemná pomoc (anglicky Mutual Aid) je pojem používaný v politické ekonomie k označení ekonomického pojetí dobrovolné vzájemné výměny zboží a služeb pro oboustranný prospěch. Tento pojem je ústřední anarchistickému myšlení.
Pravěky původ editovat
Vzájemná pomoc je pravděpodobně tak prastará jako lidská kultura; podstatná část malých, komunálních společností paleolitických společností universal to humanity's ancient past. From the dawn of humanity, until far beyond the invention of agriculture, humans were foragers, exchanging labor and resources for the benefit of group and individual alike.
Intellectual origins editovat
As an intellectual abstraction, mutual aid was developed and advanced by Pierre-Joseph Proudhon and also by the anarcho-communist Peter Kropotkin. Mutualism was a fundamental concept in the invention of labor insurance systems and thus trade unions, and has been also used in cooperatives.
The work of Kropotkin editovat
In his book Mutual Aid: A Factor of Evolution, Kropotkin explored the utility of cooperation as a survival mechanism for animals, in order to counteract the conception of evolution as a fierce competition for survival between individuals that provided a rationalization for the theories of social Darwinism. His observations of indigenous peoples in Siberia guided him to conclude that not all human societies were so competitive as those of industrialized Europe.
In another of his books, The Conquest of Bread, Kropotkin proposed a system of economics based on mutual exchanges made in a system of voluntary cooperation. Kropotkin's thesis was based on the premise that scarcity was unnecessary, and it was possible to produce enough wealth to satisfy the needs of everybody by working only five hours a day during adult life (leaving the rest of the day to satisfy desires for luxuries, if so desired). He argued that flawed economic systems prevented this bounty from being achieved and had led to a socially inefficient allocation of resources. When integrated into an industrial economy the principles of mutual aid, Kropotkin posited, would produce more fruits for all. He further developed these ideas in Fields, Factories and Workshops However, Kropotkin never fully outlined how such a system would be achieved, nor did he answer the questions of how such a system would be structured or make decisions, other than to make broad pronouncements about mutual exchanges. For example he gives the examples of farmers in the countryside producing grain for the city based on the understanding that workers in the city will then provide them with finished goods.
See also editovat
Antiglobalizační hnutí je sociální hnutí kritické vůči globalizaci kapitalismu. Označuje se také jako hnutí za globální spravedlnost, alterglobalizační hnutí, antikorporátní globalizační hnutí nebo hnutí proti neoliberální globalizaci.
Květen 1968 ve Francii odkazuje k období protestů ve Francii. V tomto období došlo ve Francii vůbec k největší generální stávce, která zastavila hospodářství vyspělé průmyslové země,[1] k první divoké generální stávce v historii[1] a sérii studentských okupačních protestů. Dlouhotrvající stávka zahrnovala 11 milionů stávkujících dělníků 2 týdny v kuse,[1] a její dopad byl takový, že téměř způsobil kolaps vlády prezidenta Charlese de Gaulle. Tyto protesty vyvolaly levicové skupiny bouřící se proti moderní konzumní, které byly ještě více kritičtější vůči stalinistickému autoritarismu než západnímu kapitalismu.[2] The movement contrasted with the labor unions and the French Communist Party (Parti Communiste Français, PCF), which started to side with the de Gaulle government in the goal of containing the revolt.[1]
Externí odkazy editovat
- (anglicky) Paris: May 1968 - Maurice Brinton's diary
- (francouzsky) 29 affiches de mai 68
- ↑ a b c d The Beginning of an Era, from Situationist International No 12 (September 1969). Translated by Ken Knabb.
- ↑ De Gaulle, Televised speech of June 7th, 1968. Quoted in René Viénet (1968) Enragés et situationnistes dans le mouvement des occupations (Paris: Gallimard)