Wikipedista:Colaagri/Pískoviště3
| Ferrovia, Radotín | |
|---|---|
 Výrobní štítek důlní lokomotivy Gebus GDL 20/1 v.č.304, muzeum Banská Štiavnica, SK | |
| Základní údaje | |
| Právní forma | spol. s r. o. (do r. 1922), akciová společnost (1922-44) |
| Datum založení | 1909 |
| Předchůdci | Česká společnost pro potřebu polních a úzkorozchodných drah, spol. s r. o. (1909-12) |
| Nástupci | Závody Tatra a.s., Smíchov, závod Radotín |
| Zakladatelé | E. Picek, K. Bondy, E. Geildzinski |
| Sídlo | Holešovice,  Čechy |
| Souřadnice sídla | 49°59′16,8″ s. š., 14°22′1,2″ v. d. |
| Charakteristika firmy | |
| Oblast činnosti | obchod, strojírenská výroba, kovovýroba |
| Produkty | vybavení a vozidla úzkokolejných drah, výroba dieselových lokomotiv |
| Služby | výroba, obchod a pronájem, opravy a repase náležitostí polních drah a stavebního vybavení |
| Celková aktiva | 90 tis. Kč (1909), 300 tis. Kč (1912), 1,32 mil. Kč (1918), 2,64 mil. Kč (1919), 10 mil. Kč (1928-33), 1 mil. Kč (1933), 4 mil. Kč (1940) |
| Zaměstnanci | 165 (1928), 16 stálých (1933), 137 (1937), 142 (1943) |
| Majitelé | E. Picek, K. Bondy, E. Geildzinski (1909-),
12 společníků (1920), mj. Anglo-československá banka a Pražská úvěrová banka (1931) |
Ferrovia Radotín editovat
Firmu pod názvem „Česká společnost pro potřebu polních a úzkorozchodných drah, spol. s r. o.“ zakládají v září 1909 v Praze-Košířich pánové Emil Picek a Karel Bondy (†1919), oba obchodníci a bývalí zaměstnanci libeňské pobočky fy Orenstein & Koppel spolu s partnerem Eduardem Geildzinskim z Vídně. Následujícího r. se výroba stěhuje do Radotína a zaměstnává 50 zaměstnanců. Výrobním programem je výroba, obchod a pronájem polních drah, stavebního náčiní, bagrů, kolejí, výhybek, lokomotiv a dalšího příslušného materiálu, vč. zastupování pro podobné předměty.[1]
K prvním významným aktivitám patřilo vybavení štěrkovny ve Smečně, vozíky na dřevo pro elektrickou malodráhu v papírně Větřní, nebo výhradní zastoupení pro stavební stroje od německé fy Menck & Hambrock.[2] Centrála v Praze a obchodní zastoupení jsou postupně zřizována v Brně, ve Vídni, Lvově, v Ostravě, Bukurešti, Sofii, Cařihradě, Buenos Aires, Záhřebu, Bratislavě, Teplicích, Plzni, Paříži. Od. r. 1912 nese fa název „Ferrovia, závody pro potřeby polních a úzkorozchodných drah, spol. s r. o.“ V l. 1911-15 se v nabídce fy postupně objevuje několik desítek nových i použitých malých lokomotiv o rozchodech 600, 730, 900 i 1435 mm od převážně německých lokomotivek, jako Orenstein & Koppel, Heilbronn, Krauss, Egensdorff, Borsig, Henschel nebo A. Jung. V l. 1918-20 do fy vstupují další společníci, vč. Rotschildovy Anglobanky[pozn. 1], O. Petschka nebo E. Kolbena. Po válce Ferrovia obchoduje s lacino získaným nepotřebným válečným materiálem, vč. parních i benzinových lokomotiv (výroba Oberursel nebo Deutz) pro polní a vlečkové dráhy. V r.1922 se fa přeměňuje v akciovou společnost, ze zahraničních zůstává jen reprezentace v Paříži. R.1924 fa. fúzuje s českou pobočkou konkurenční společností Rössemann a Kühnemann z Holešovic. Nový název společnosti je „Ferrovia - Rossemann a Kühnemann, akciové závody pro železniční potřeby, Praha“.[1]
V prvorepublikovém Československu fa zastupuje lokomotivku Henschel: v l.1919-30 je dokumentován prodej 12 ks nových a několika starších, v Radotíně repasovaných úzkorozchodných strojů pro severočeské doly, lesní a stavební dráhy. Pokračuje výroba vozů pro lesní dráhy na Slovensku a Podkarpatské Rusi pro ŘSLS.[pozn. 2] Fa podniká i v dodávkách drážního zabezpečovacího zařízení a výhybek.[1]
Roku 1944 byl výrobní závod v Radotíně převzat fou Tatra a převeden na válečnou výrobu, podílí se na výrobě vozových podvozků pro DR. V rámci poválečných reorganizací fa Ferrovia zaniká i formálně; výrobní závod se nejprve r.1947 stává součástí podniku Stavostroj, závody na výrobu stavebních strojů, n.p. Praha. R.1953 je hlavním závodem samostatného n.p. Stavoloko Radotín, a posléze od r. 1958 je připojen k ČKD Praha, n.p., jako závod Radotín, stále s výrobou úzkorozchodných lokomotiv pro průmyslové a důlní dráhy jako s hlavním programem.[1]
Vlastní výroba motorových lokomotiv editovat
R. 1926 fa získává zastoupení pro prodej a licenční výrobu úkorozchodných motorových lokomotiv s elektrickým přenosem výkonu v licenci salzburgské firmy Gebus, zprvu benzinoelektrických v kombinaci s dynamem, od r. 1930 se používají motory dieselové. Na hnanou nápravu výkon předává řetězový převod. Prvních 9 strojů dodává zákazníkům v roce následujícím, do roku 1932 je vyrobeno 48 ks.[1][3]
Ve druhé pol. 30.let jsou vyrobeny dva kolejové autobusy řady M 10.0 pro zaváděnou veřejnou osobní dopravu na lesní drázede v Usť Čorné na Podkarpatské Rusi, začíná výroba provozně jednodušších lokomotiv s mechanickým přenosem vlastní konstrukce typu R25 (Rapid), především pro stavební firmy.
Odkazy editovat
Poznámky editovat
Použitá literatura editovat
Hrdina, Zdeněk: Z historie výroby úzkorozchodných lokomotiv a materiálu polních drah v Radotíně u Prahy (1-2). Svět (velké i malé) železnice IV/4(16), 2005, str.2-14; V/1(17), 2006, str.17-18. Corona Praha, ISSN 1213-7219.[1]
Literatura - systém GEBUS: editovat
Marvan, Jan: Z historie elektrického přenosu: Kolejová hnací vozidla s elektrickým přenosem výkonu systému Gebus. Svět (velké i malé) železnice IX/1(33), 2010, str.17-32. Corona Praha, ISSN 1213-7219.
Floimair, Roland: Moriz Gelinek, Leben und Werk – Der Salzburger Eisenbahnpionier. Land Salzburg, 1996. ISBN 3-85015-146-8.
[[Kategorie:České strojírenské firmy]]
[[Kategorie:Výrobci lokomotiv]]
[[Kategorie:Firmy založené roku 1909]]
[[Kategorie:Firmy zaniklé roku 1944]]
[[Kategorie:Firmy v Praze]]
Reference editovat
- ↑ a b c d e f HRDINA, Zdeněk. Z historie výroby úzkorozchodných lokomotiv a materiálu polních drah v Radotíně u Prahy (1). Svět (velké i malé) železnice. Corona Praha, 2005, roč. IV, čís. 4(16), s. 2-14. ISSN 1213-7219.
- ↑ Katalog fy Ferrovia z r. 1912. Citováno dle: Hrdina, Z. (2005)
- ↑ MARVAN, Jan. Z historie elektrického přenosu: Kolejová hnací vozidla s elektrickým přenosem výkonu systému Gebus. Svět (velké i malé) železnice. Corona Praha, 2010, roč. IX, čís. 1(33), s. 17-32. ISSN 1213-7219.