Wikipedista:AlisBla/Pískoviště

Penitenciární pedagogika

Penitenciární vzdělávání

Penitenciární pedagogika je obor, který se zabývá problematikou výchovy a vzdělávání odsouzených osob ve výkonu trestu odnětí svobody. Spadá do odvětví speciální pedagogiky.

Cíle penitenciární pedagogiky

Cílem penitenciární pedagogiky je všestranné rozvíjení odsouzené osoby, reedukace a náprava vězně. Je ovlivněna faktory délkou věznění a bezpečnostním opatřením související s daným typem věznice.

Penitenciární pedagogika jako právní věda

Penitenciární pedagogika je výsledkem spojení dvou oblastí penologie a pedagogiky. Nápravný charakter penitenciární pedagogiky je spjatý s právní vědou. Současný zákon č. 169/1999 Sb. stanovuje, že účelem trestu odnětí svobody je vést odsouzené takovým způsobem, aby vedli po propuštění soběstačný život v souladu se zákonem, chránili společnost před pachateli trestných činů, a aby se snižovala recidiva.

Vzdělávání českých vězňů

Výchovný proces penitenciární pedagogiky

1. počáteční pedagogicko-psychologická diagnóza
   • Vypracuje se zpráva o novém vězni, který podstupuje lékařské a další vyšetření.
2. pedagogické plánování
   • Vypracuje se individuální “program zacházení” na základě zprávy o vězni. Jde o plánování pozitivních výchovně vzdělávacích aktivit s ohledem na délku trestu, jeho osobnosti a příčiny trestné činnosti. Aktivity by měly podporovat kladné postoje a dovednosti a potlačovat ty špatné, které ho přivedly do vězení.
3. regulace výchovného působení
   • Probíhá průběžné hodnocení výchovně vzdělávacích aktivit. Jejich splnění vede k tomu, jak bude věznice zacházet s odsouzeným.
4. výsledná pedagogická diagnóza
   • Vězeň úspěšně dokončí všechny své výchovně vzdělávací aktivity a splní tak své zvolené cíle v programu zacházení.

Program zacházení

Podle vyhlášky č. 345/1999 Sb. se program zacházení dělí na několik aktivit:

• pracovní aktivity - možnost získat pracovní praxi, úklidové práce, brigádnická činnost
• vzdělávací aktivity - formální např. učební obor Obrábění kovů, neformální např. jazykové kurzy
• speciálně výchovné aktivity - učení se zvládat konfliktní situace, spadá sem např. sociální výcvik, psychoterapie, pohybová terapie, arteterapie, trénink zvládání agresivity
• zájmové aktivity - odreagování od frustrace nebo agrese, spadají sem např. sportovní aktivity, šachy, stolní tenis, společenské hry, hudební kroužek, apod.
• část utváření vnějších vztahů - setkání s rodiči, partnery, příbuznými, přáteli a dalšími, kteří se nacházejí mimo věznici

Vězeň má na výběr kombinaci aktivit, a tak nemusí vykonávat všechny. Na resocializaci, výchově a vzdělávání vězňů se podílí všechny aktivity programu zacházení.

Vězni mají na výběr 3 typy vzdělávání podle vyhlášky č. 345/1999 Sb.:

1. vzdělávání organizované či realizované středním odborným učilištěm - učební obory např. Obráběč kovů, strojírenské práce, dřevařská výroba nebo práce ve stravování, výuka probíhá přímo v prostorách věznice a odsouzené není potřeba převážet do jiných míst
2. vzdělávání vedené či kontrolované zaměstnanci oddělení výkonu trestu - školení, kurzy, semináře nebo přednášky
3. vzdělávání v korespondenčních kurzech a v základních, středních, vyšších odborných nebo vysokých škol České republiky

Na základě vyhlášky č. 345/1999 Sb. se může odsouzený rovněž rozvíjet při využívání dalších možností v omezené době:

• využíváním knihovny věznice
• odběrem tisku, knih a publikací
• podílem na vydávání vlastního časopisu odsouzených
• sledováním rozhlasových a televizních pořadů
• účastí na dalších aktivitách vzdělávání a zájmové činnosti zprostředkovaných věznicí

Školská vzdělávací střediska ve věznicích

Vzdělávací aktivity probíhají ve školských vzdělávacích střediscích, které jsou přímo ve věznicích. Existují školská vzdělávácí střediska Heřmanice, Pardubice, Plzeň, Rýnovice, Světlá nad Sázavou, Valdice, Všehrdy, Kuřim a Stráž pod Ralskem.

Jedna z věznic je např. Věznice Valdice, která nabízí vzdělávací aktivity a mezi formální patří doplnění si základního vzdělání a vyučení se ve tříletém učebním oboru Obrábění kovů. Nabídku neformálních aktivit má kroužky cizích jazyků (anglického, německého, španělského a francouzského), kurzy výchovy k občanství, sociálně právní poradenství, kurzy drogové problematiky, vědomostní soutěže, kvízy, besedy k vybraným tématům apod.).

Historie penitenciární pedagogiky v České republice

V průběhu historie trest a trestání mělo několik podob. Zpočátku šlo o odplatu, poté izolace, dále odstrašení, a v současnosti o nápravu vězně. S vývojem lidské společnosti se pohled na trest a trestání postupně humanizoval.

Po vzniku Československé republiky v roce 1918 se začalo více usilovat o zkvalitnění a vydání vězeňských předpisů a řádů pro věznice. V roce 1945 byla konstituována nová struktura vězeňských zařízení, v roce 1949 vznikl Sbor uniformované vězeňské stráže, který měl za úkol správní a strážní službu při výkonu soudní a jiné vazby ve vězeňských ústavech a zajištění pořádku a bezpečnosti v justičních budovách.

V době vlády KSČ  byli vězni pojímání jednak jako třídní nepřátelé, jednak jako zdroj levné pracovní síly a byli využíváni zejména v těžebním, stavebním a těžkém průmyslu.

Za důležitý mezník považujeme rok 1966, kdy vznikl Ústav pro výzkum metod nápravně výchovné činnosti a o rok později byl přejmenován na Výzkumný ústav penologický (VÚP), který studoval osobnost odsouzeného a možnosti jeho nápravy. Jednou z nejdůležitějších postav VÚP i české penologie je doc. PhDr. Jiří Čepelák, CSc., který se snažil o aplikaci výsledků výzkumů do praxe.

Česká republika v roce 1993 přijala „Evropská vězeňská pravidla“, v jejichž duchu nadále zkvalitňuje podobu vězeňství. Zákonem č. 555/1992 Sb., o Vězeňské službě a justiční stráži České republiky se k 1. 1. 1993 transformoval Sbor nápravné výchovy na Vězeňskou službu České republiky, která funguje dodnes.

Počátky penitenciární pedagogiky v zahraničí

Základy penitenciární pedagogiky uvedl Charles Lucas ve své práci zvané De la réforme des prisons et la théorie de l enpfisonment, která byla vydaná v Paříži roku 1839. Vladimír Iľjič Lenin spolu s dalšími autory usilovali o nápravu odsouzených formou právní a mravní výchovy a vymezili sovětskou nápravněpracovní pedagogiku. Jednalo se o převýchovu odsouzeného. Penitenciární pedagogika se objevila i v Polsku, pod názvem resocializační pedagogika. Jednalo se o výchovu společensky nepřizpůsobených osob, které měli poruchu chování.

Můžeme říci, že penitenciární pedagogika se rozvíjela v různých zemích odlišným tempem, přičemž na to měl vliv rozvoj speciální pedagogiky a penitenciární a právní vědy.