Wikipedie:Článek týdne/2009/45
Dějiny Pitcairnových ostrovů sahají až k prvnímu osídlení Polynésany v 11. století, kteří se prokazatelně trvale usadili na ostrovech Henderson a Pitcairn, kde vybudovali prosperující společnosti. Polynésané se na ostrovech udrželi přibližně čtyři staletí a poté z ne zcela známých příčin ostrovy opustili. Prvním Evropanem, který se vyskytl v oblasti Pitcairnových ostrovů, byl Portugalec ve španělských službách Pedro Fernandes de Queiros, který objevil a pojmenoval dva z ostrovů; není však zcela jisté, které. Během 17. a 18. století byly postupně objeveny a pojmenovány všechny čtyři ostrovy: Oeno roku 1606 Pedrem Fernandesem de Queiros, Pitcairn v roce 1767 Philipem Carteretem (možná však již Pedrem Fernandesem de Queiros), Ducie roku 1791 Edwardem Edwardsem a Henderson v roce 1819 Jamesem Hendersonem (též však možná již Pedrem Fernandesem de Queiros).
Poté, co Polynésané z Pitcairnových ostrovů zmizeli, zůstaly ostrovy neosídleny, a to až do roku 1790, kdy byl znovuobydlen Pitcairnův ostrov skupinou britských vzbouřenců z HMAV Bounty a Tahiťany; ostatní ostrovy zůstaly neobydlené. Britové a jejich potomci na ostrově žili v zapomnění až do roku 1808, kdy ostrov objevili američtí velrybáři a v roce 1814 osadníky objevili také Britové. Pitcairnská kolonie se rozrůstala a kvůli přelidnění se osadníci roku 1831 přestěhovali na Tahiti, odkud se však zakrátko vrátili; v roce 1856 osadníci odešli na ostrov Norfolk, kde však většina již trvale zůstala a na Pitcairn se po několika letech vrátil jen zlomek z nich. Od roku 1838 jsou Pitcairnovy ostrovy oficiálně britským územím s vlastní samosprávou, zastupovaným guvernérem na Novém Zélandu. Od druhé poloviny 20. století z Pitcairnova ostrova odchází stále více obyvatel za prací a populace tak na ostrově klesá. Počátkem 21. století se začalo vyšetřovat obvinění z pohlavního zneužívání nezletilých dívek, kterého se měla na ostrově dopustit část mužů, v roce 2004 jich bylo šest odsouzeno, včetně starosty ostrova Steva Christiana.