Bitva u Badru na perském rukopisu ze 14. století

Bitva u Badru (arabsky غزوة بدر‎) se odehrála 17. března 624 (17. ramadánu roku 2 islámského kalendáře) v oblasti Hidžáz, na západě dnešní Saúdské Arábie a představuje zlomový obrat ve válce mezi ranou muslimskou obcí vedenou prorokem Mohamedem a jeho protivníky, pohanskými Kurajšovci, kteří ovládali Mekku. V islámské tradici byla bitva vykládána jako drtivé vítězství, za něž muslimové vděčí Alláhově prozřetelnosti, sekulární prameny pak vítězství připisují Mohamedovu vojevůdcovskému umění. Ačkoliv je bitva u Badru jednou z několika bitev zmíněných v posvátné knize islámukoránu – prakticky všechny současné znalosti o této bitvě pochází z tradičních islámských pramenů: obou hadísů a jiných Mohamedových životopisů, napsaných desítky let po jeho smrti.

Bitvě u Badru předcházelo na přelomu let 623624 několik menších šarvátek mezi medínskými muslimy a Kurajšovci z Mekky, vyvolaných stupňujícími se nájezdy proti mekkánským karavanám. Bitva u Badru však představovala první velké regulérní střetnutí mezi oběma silami. Postupujíce proti silné obranné pozici, dokázali Mohamedovi disciplinovaní bojovníci rozbít kurajšovské linie a zabít několik významných kurajšovských vůdců, včetně Mohamedova úhlavního nepřítele Abú Džahla, a mnoho dalších zajmout, např. Mohamedova strýce al-Abbáse. Pro muslimy mělo toto vítězství obrovský význam, neboť znamenalo, že Mekka, jež byla jedním z nejbohatšíchnejmocnějších pohanských městArábii, může být poražena. Muslimské vítězství také značně posílilo Mohamedovu pozici jak vůči vnitřní opozici, tak i navenek vůči ostatním arabským kmenům, jimž bitva u Badru signalizovala vzestup nové arabské moci; kočovné kmeny začaly uzavírat s Medínou spojenectví a některé i přijímat islám. Bitvou u Badru byl zahájen mohutný muslimský postup, známý souhrnně jako islámská expanze.