Wikipedie:Článek týdne/2008/10

Nikolaj Michajlovič Karamzin (rusky Николай Михайлович Карамзин; 12. prosince 1766, Michajlovka, Orenburská oblast – 3. června 1826, Petrohrad) byl ruský preromantický spisovatel a historik.

Proslavil se především svými dvanáctisvazkovými Dějinami Říše ruské, v nichž zpracoval ruské dějiny do počátku 17. století. Ve své době mělo dílo ohromný vědecký i společenský dopad, neboť před jeho sepsáním prakticky nikdo z historiků Ruska neprováděl kritické zkoumání starých pramenů. Teprve Karamzin vytvořil dílo velkého stylu na vědeckém podkladě a stal se na dlouhou dobu autoritou v otázkách ruského dějepisu. Prokázal tak neocenitelné služby i staré ruské literatuře, jejíž mnohé památky (například Slovo o pluku Igorově) vešly ve známost právě díky němu.

Karamzin je považován za nejvýznamnějšího představitele ruské sentimentální prózy díky svému intelektuálnímu cestopisu Listy ruského cestovatele (1791), napsanému v duchu Laurence Sternea, a povídkám Liodor (1792), Ubohá Líza (1792) a Natalja, bojarská dcera (1792). Je zakladatelem ruské moderní žurnalistiky, které dal ráz populárně encyklopedického čtení a jako první se v ní věnoval i politickým otázkám. Literární ruštinu zbavil pout církevně slovanského jazyka, neboť jako základ svých děl použil lidovou mluvu vytříbenou zkoumáním starých pramenů, a tím je učinil přístupné nejširším vrstvám.