Otevřít hlavní menu

Vojtěch Lešetický

český učitel, básník, redaktor a včelař

Vojtěch Lešetický (24. dubna 1830 Netolice [1]5. ledna 1908 Královské Vinohrady[2]) byl český učitel, básník, redaktor a včelař. Působil jako středoškolský profesor a ředitel školy v Písku (18601870) a ředitel učitelského ústavu v Hradci Králové (1870–1897). V Písku spoluzakládal první vyšší dívčí školu v Čechách. Psal pedagogické spisy a básně, přednášel o včelařství, redigoval knihy pro mládež, přispíval do časopisů.

Vojtěch Lešetický
Vojtěch Lešetický (1890)
Vojtěch Lešetický (1890)
Narození 24. dubna 1830
Netolice
Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí 5. ledna 1908 (ve věku 77 let)
Hradec Králové
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Místo pohřbení Vinohradský hřbitov
Národnost Češi
Některá data mohou pocházet z datové položky.

ŽivotEditovat

Narodil se 24. dubna 1830 v Netolicích. Nejprve chodil do místní školy, poté se učil německy ve Chvalšinách.[3] Absolvoval gymnázium v Budějovicích a Písku, studoval na pražské univerzitě.[4]

V 50. letech pracoval jako vychovatel v rodině barona Podstatského-Tonserna. Roku 1858 získal místo jako suplent na české reálce v Praze. V roce 1860 se stal řádným učitelem na obecní vyšší reálce v Písku a o dva roky později i zatímním ředitelem. V Písku se spolu s dalšími učiteli gymnázia a reálných škol zapojil do úsilí o založení první vyšší dívčí školy v Čechách. Rovněž se stal nadšeným včelařem. Zakládal píseckou včelařskou jednotu a několik let pořádal přednášky o tomto oboru pro žáky reálných škol i širokou veřejnost.[4] Byl také členem výboru místní záložny a měšťanské besedy.[3]

Roku 1870 byl jmenován ředitelem učitelského ústavu v Hradci Králové a tuto funkci zastával do roku 1897. Zároveň se stal inspektorem pardubického okresu a o něco později i inspektorem městského okresu královéhradeckého a předsedou zkušební komise pro měšťanské školy.[4] Jeho pedagogické výsledky, které se projevily zejména na skvělé pověsti jím řízeného učitelského ústavu, byly ve své době široce oceňované.[5] Nadále se věnoval včelařství, a to v rámci jaroměřského spolku. Stal se rovněž dopisujícím členem odboru pro český jazyk a literaturu v Muzeu království českého.[3]

Roku 1898 odešel do důchodu a odstěhoval se na Královské Vinohrady. Za své zásluhy získal čestný titul školního rady. Zemřel 5. ledna 1908, pohřben byl na Vinohradském hřbitově.[4]

DíloEditovat

V mládí psal poezii do časopisů. Roku 1859 přispěl několika básněmi, zejména sonety, do almanachu Kytice.[4]

V 60. letech společně s dalšími učiteli (Josef Pažout, Vojtěch Vlastimil Janota, Edvard Erben aj.) připravoval k vydání edici knih pro mládež — Zlatá kniha dívek českých (Zlaté klasy, Zlaté lístky).[4]

Knižně vydal:[6]

  • Hynek a Rachel : báseň ve čtveru zpěvích (1858)
  • Písně a balády (1858)
  • Nauka o slohu (1863), napsáno pro vyšší dívčí školu v Písku. V upravené podobě vyšlo ještě r. 1873.
  • Rozumové včelařství (1871)
  • Nauka o slohu pro školy střední (1873)
  • Opatrovna a škola mateřská v Hradci Králové (1886)

Přispíval do Slovníku naučného a do časopisů Diblík, Zlaté klasy, Lumír, Škola a život, Otavan a Listy včelařské.[4]

PříbuzenstvoEditovat

  • Bratr Josef Lešetický (1836–1914) byl důstojník v rakouské armádě a český vlastenec. Za zásluhy mu byl udělen šlechtický titul „z Lešehradu“.[7]
  • Synovec Emanuel Lešehrad (1877–1955), celým jménem Emanuel Lešetický z Lešehradu, syn Josefa, se proslavil jako básník.[7]

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. Matriční záznam o narození a křtu
  2. Matriční záznam o úmrtí a pohřbu
  3. a b c KRYŠPÍN, Vojtěch. Obraz činnosti literární učitelstva českoslovanského za posledních 100 let. Praha: M. Knapp, 1885. 422 s. Dostupné online. Kapitola Lešetický Vojtěch, s. 172. 
  4. a b c d e f g Školní rada Vojtěch Lešetický mrtev. Národní listy. 1908-07-01, roč. 48, čís. 6, s. 3. Dostupné online [cit. 2011-08-12]. 
  5. Vojtěch Lešetický. Humoristické listy. 1890-07-11, roč. 32, čís. 23, s. 1. Dostupné online [cit. 2011-08-12]. 
  6. Podle seznamu prací v NK ČR.
  7. a b Stoleté výročí vlasteneckého důstojníka. Národní politika. 1936-04-18, roč. 54, čís. 108, s. 2. Dostupné online [cit. 2011-08-12]. 

Externí odkazyEditovat