Voják a tanečnice

opera Bohuslava Martinů

Voják a tanečnice (1927) je první operou Bohuslava Martinů napsanou na libreto J. L. Budína (pseudonym Jana Löwenbacha) podle Plautovy komedie Lišák Pseudolus. Skladatel ji psal, okouzlený Paříží, dadaismem a revuí, v letech 1926 až 1927.[1]

Voják a tanečnice
Žánrkomická opera
SkladatelBohuslav Martinů
LibretistaJ. L. Budín (Jan Löwenbach)
Počet dějství3
Originální jazykčeština
Literární předlohaTitus Maccius Plautus: Pseudolus
Datum vzniku1926-1927
Premiéra5. května 1928, Brno, Národní divadlo
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Bohuslav Martinů po dopsání Vojáka a tanečnice (s matkou v Poličce, 1927)

Charakteristika dílaEditovat

Voják a tanečnice je svou formou velmi netradiční dílo, jež v sobě kombinuje revui, muzikál, operu, místy paroduje operetu, vystupuje i černošský jazzband. Hudba se liší od jiných oper Martinů (např. Julietta, Hry o Marii nebo Řecké pašije) a je přístupná i nejširšímu okruhu publika.[2] Na několika místech se objeví i baletní pantomima po způsobu Pařížské šestky.

Inscenační historieEditovat

Světová premiéra se konala v Brně, již rok po vzniku opery, 5. května 1928.[3] Další provedení však probělo až po čtyřiceti letech v Olomouci (1966). Od devadesátých let minulého století operu inscenovaly nejprve Národní divadlo moravskoslezské v Ostravě (1990), poté Státní opera Praha (2000) a naposledy v roce 2014 Divadlo Josefa Kajetána Tyla v Plzni v režii Tomáše Pilaře a pod vedením dirigenta Petra Kofroně.[4] V roce 2015 byla tato inscenace provedena v Praze v Národním divadle v rámci festivalu Opera 2015.[5]

Osoby a první obsazeníEditovat

osoba hlasový obor premiéra (5. 5. 1928)[6]
Šimon, athénský občan baryton Arnold Flögl
Paní Malina, jeho choť alt Marie Hloušková
Kalidorus, jejich syn tenor Antonín Pelz
Pseudolus, jejich sluha baryton Zdeněk Otava
Bambula, radní a majitel tančírny bas Jaroslav Čihák
Fenicie, tanečnice u Bambuly soprán Alexandra Čvanová
Aloisie, Pseudolova milenka alt Marta Dobruská
Harpax, vojenský sluha ze Sparty tenor Karel Kosina
Kuchař tenor Václav Šindler
Domovnice soprán Jelena Ježićová
1. lucerna tenor Bedřich Zavadil
2. lucerna tenor Karel Kosina
3. lucerna tenor Václav Šindler
Socha bas Vladimír Jedenáctík
Měsíc tenor Valentin Šindler
Černoška soprán Jožka Mattesová
Opilec baryton Ferdinand Pour
1. aedil tenor Jan Špůrek
2. aedil bas Adolf Brunner
Cato mluvená role Václav Fiala
Plautus mluvená role Ladislav Nechyba
Molière mluvená role Bohumil Nováček
Pán s parukou mluvená role Václav Fiala
Režisér mluvená role Vilém Skoch
Nápověda mluvená role Emil Randa
Kritik mluvená role Adolf Brunner
Strážník mluvená role Josef Tupý
Pět dukátů (soprány); athénští občané, lidé v Bambulově tančírně, tanečnice
Dirigent: František Neumann
Režie: Ota Zítek
Scéna a kostýmy: Bohumil Babánek

Obsah operyEditovat

1.dílEditovat

Je noc. Na nebi svítí měsíc, na zemi lucerny. Kalidorus a jeho sluha Pseudolus čtou dopis od tanečnice Fenicie, Kalidovy milé. Píše v něm, že ji majitel tančírny Bambula prodal za dvacet dukátů jakémusi vojákovi. Vzal si zálohu a obdržel jeho pečeť. Tomu, kdo se prokáže stejnou pečetí a zaplatí dlužných pět dukátů, Bambula svou tanečnici vydá.

Pseudolos vezme Kalidora do Bambulovy tančírny, kde vrcholí přípravy na hostinu k majitelovým narozeninám. Kalidos žádá Bambulu, aby týden počkal, než sežene peníze, kterými by vyplatil Felicii, ale ten odmítá.

Šimon a jeho žena Malina hovoří o prodeji tanečnice Felicie jejich synovi Kalidorovi. Matka souhlasí, otec je proti výkupnému a chce rozhlásit po městě, aby jeho synovi nikdo žádné peníze nepůjčoval. Pseudolus se pokouší přesvědčit Šimona, aby vydal chybějící peníze. Do hry vstupují svými komentáři a požadavky nápověda, režisér a kritik, což vyvolá všeobecný chaos.

Do Bambulovy tančírny přichází vojenský sluha Harpax. Pseudolus se začne vydávat za Bambulova sekretáře a chce po Harpaxovi peníze. Ten odevzdává Pseudolovi list s pečetí pro Bambulu, nikoliv však peníze. Ty si Pseudolus půjčí od paní Mary, která mu pro chystané intriky sežene i vojenskou šavli a uniformu. Pseudolus pak nechává vše dopravit ke své milé Aloisii. Felicie sní o lepších časech a zpívá árii: „Když jsem tančila v Arkadii, ovečky pásl můj hoch“. Černoška zpívá song o svém chlapci v Liberii a přitom tančí.

2.dílEditovat

Pseudolova milá Aloisie se převléká za vojáka Harpaxe. Přichází Bambula. Aloisie už ve vojenském převleku dává Bambulovi dopis s pečetí. Ten slibuje, že vydá Felicii, jakmile dostane od vojáka peníze.

Kuchař vychvaluje Bambulovi své kuchařské umění a především užívání koření, které je jeho specialitou.

Přichází společnost a slaví Bambulovy narozeniny. Mezi hosty je přítomen i antický dramatik. Dav v čele s domovnicí protestuje proti otroctví žen. Feniciiny tančící přítelkyně se k protestujícím připojují.

Mezitím skutečný Harpax chce doručit peníze Bambulovi, který tuší, že je o lest a obviňuje vojáka a Pseudola z intrik. Bambula si uvědomuje, že byl napálen, oloupen a okraden. Do hry vstupuje Molière s obviněním, že Bambula používá jeho slavnou Harpagenovu scénu z Lakomce.

Kalidorus představuje rodičům svou přítelkyni Fenicii. Šimon ji hodnotí jako roztomilou a uvědomuje si, že kdysi „také měl roupy“. Ve finále si všichni s chutí zazpívají: „Pojďte s námi na skleničku!“

InstrumentaceEditovat

Dvě flétny, dva hoboje, dva klarinety, dva fagoty; dva lesní rohy, tři trubky, tři pozouny; tympány; klavír; smyčcové nástroje (housle, violy, violoncella, kontrabasy).[7]

ReferenceEditovat

  1. HERMAN, Josef. Rakvičkárna místo revue. Divadelní noviny [online]. Společnost pro Divadelní noviny, 2014-02-17 [cit. 2021-06-19]. Roč. 30. Dostupné online. ISSN 1210-471X. 
  2. Voják a tanečnice (2014) [online]. Plzeň: Divadlo Josefa Kajetána Tyla, 2014 [cit. 2021-06-19]. Dostupné online. 
  3. Programy/Divadla. S. 4. Národní listy [online]. 1928-05-05 [cit. 2021-05-27]. S. 4. Dostupné online. 
  4. JANÁČKOVÁ, Olga. Voják a tanečnice. www.casopisharmonie.cz [online]. [cit. 2021-05-27]. Dostupné online. (česky) 
  5. BARTOŠ STURZ, Jiří. Plzeňský Voják a tanečnice na festivalu Opera 2015. OperaPlus [online]. Opera PLUS, 2015-02-07 [cit. 2021-06-19]. Dostupné online. ISSN 1805-0433. 
  6. Národní divadlo Brno – Online archiv – Voják a tanečnice [online]. Brno: Národní divadlo Brno [cit. 2021-05-28]. Dostupné online. 
  7. Databáze pramenů – Katalog skladeb – Voják a tanečnice [online]. Praha: Institut Bohuslava Martinů, 2012 [cit. 2021-05-28]. Dostupné online. 

LiteraturaEditovat

  • HOSTOMSKÁ, Anna a kol.: Opera - Průvodce operní tvorbou. 11. vyd. Praha: NS Svoboda, 2018.1466 s. ISBN 978-80-205-0637-5. S. 841-843
  • BRABEC, Zbyněk: Bohuslav Martinů, Voják a tanečnice - Hudební komedie? Revue? Opera! Plzeň: Divadlo Josefa Kajetána Tyla, 2014.