Vladimír Zábrodský

československý lední hokejista a tenista

Vladimír Zábrodský (7. března 1923 Praha20. března 2020 Stockholm, Švédsko[2][3]) byl československý hokejista a tenista. V hokeji působil jako střední útočník, od roku 1949 byl hrajícím trenérem národního mužstva. Ligovou soutěž hrál za LTC Praha (od žákovských let), Spartak ČKD Sokolovo (1950–1960) a Bohemians ČKD Praha (1963–1965). V lize odehrál 18 sezón (okolo 230 zápasů) a nastřílel 306 gólů. Je na 7. místě v Klubu hokejových střelců deníku Sport. Stal se 6× mistrem Československa (1946, 1947, 1948, 1949, 1953 a 1954).

Vladimír Zábrodský
Osobní informace
Datum narození7. března 1923
Místo narozeníPraha, Československo
Datum úmrtí20. března 2020 (ve věku 97 let)
Místo úmrtíStockholm, Švédsko
Držení holevlevo
PříbuzníOldřich Zábrodský[1] (sourozenec)
Klubové informace
Současný klubukončil kariéru
Pozicecentr
Předchozí klubyLTC Praha
Spartak Praha
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.
Přehled medailí
Olympijské kruhy Lední hokej na ZOH
stříbro 1948 Sv. Mořic ČSR
Mistrovství světa v ledním hokeji
zlato MS 1947 ČSR
zlato MS 1949 ČSR
bronz MS 1955 ČSR
Československá liga ledního hokeje
zlato 1945/1946 LTC Praha
zlato 1946/1947 LTC Praha
zlato 1947/1948 LTC Praha
zlato 1948/1949 LTC Praha
zlato 1952/1953 Spartak Praha
zlato 1953/1954 Spartak Praha

Čtyřikrát se zúčastnil mistrovství světa v ledním hokeji: 1947 (zlato), 1949 (zlato), kde hrál, stejně jako v LTC s číslem 10 na dresu, 1954 (4. místo) a 1955 (bronz). Startoval také na Zimních olympijských hrách 1948 (stříbro) a 1956 (5. místo).

Vždy nastupoval jako střední útočník. Už od dětství vedle něj hrál na levém křídle Stanislav Konopásek, dohromady tvořili jednu z nejúdernějších útočných dvojic v historii československého hokeje. Na pravé straně útoku v LTC a v národním týmu se jejich spoluhráči postupem času střídali: Jaroslav Juhan, Josef Kus, František Pergl, Ladislav Troják a po jeho tragické smrti při leteckém neštěstí nad kanálem La Manche v roce 1948 také Václav Roziňák. Zábrodský i Konopásek později hodnotili jako nejlepší souhru s Roziňákem.

Po odsouzení spoluhráčů ve vykonstruovaném soudním procesu dostal zákaz reprezentovat. Po návratu nosil dres číslo 15 a zúčastnil se MS ještě v letech 1954, 1955 a na ZOH 1956. V roce 1958 byl usvědčen a potrestán v aféře se sázením na domluvené zápasy.

Za reprezentační mužstvo odehrál 93 zápasů (dle publikace Říkali mu šéf 94[4]) a nastřílel 158 gólů, je tak druhým nejlepším střelcem historie národního mužstva. Byl uznávaným tvůrcem hry a jediným hrajícím trenérem národního československého mužstva. Proslul unikátní ranou z bekhendu.

Na vrcholové úrovni hrál také tenis. V letech 1948, 1955 a 1956 byl členem československého týmu v Davisově poháru.[4]

Kvůli vykonstruovanému soudnímu procesu byl v roce 1950 některými spoluhráči, zejména Augustinem Bubníkem, označován za kontroverzní postavu. Jako kapitán reprezentace nebyl v tomto procesu souzen. Souzeni ovšem nebyli ani další členové reprezentačního kádru, například Vladimír Bouzek. Podle spoluhráče Stanislava Konopáska se Zábrodský sám neangažoval v zatčení hokejistů (vůbec nebyl přítomen v tzv. Zlaté hospůdce), nicméně očistil své jméno pravděpodobně tím, že očernil své spoluhráče. David Lukšů, spoluautor knihy Stanislav Konopásek: Hráč, který přežil, tvrdí, že veškerá tvrzení ohledně Zábrodského jsou pouhé domněnky a pravda možná již nikdy nevyjde najevo. Nic proti němu přímo nesvědčí a hokejista sám vypovídat nechtěl.

V roce 1965 s rodinou emigroval přes Jugoslávii a Švýcarsko do Švédska. Jako hlavní trenér vedl v nejvyšší švédské hokejové soutěži Leksand, Rögle a Djurgården. Žil ve Stockholmu.

V roce 1997 byl uveden do Síně slávy IIHF. V roce 2008 byl uveden do Síně slávy českého hokeje.

V roce 2003 se podílel na dokumentu České televize Hokej v srdci – Srdce v hokeji.

OceněníEditovat

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. Utekl před komunisty, ale domov měl jen jeden. Zemřel Oldřich Zábrodský. 9. října 2015. Dostupné online. [cit. 2020-12-29]
  2. Zemřel legendární hokejista Zábrodský. Bylo mu 97 let. TÝDEN.cz [online]. 2020-03-20 [cit. 2020-03-20]. Dostupné online. 
  3. ČERNÝ ST., Otakar. Zemřel Vladimír Zábrodský [online]. Kladensky.denik.cz, 2020-03-20 [cit. 2020-04-06]. Dostupné online. 
  4. a b c ČERNOCH, František. Říkali mu šéf. Životní zpověď Vladimíra Zábrodského. Praha: Riopress, 1999. 128 s. ISBN 80-86221-15-6. S. 106-126. 
  5. Dominik Hašek je nejlepším hráčem všech dob. iDNES.cz [online]. 1998-12-12 [cit. 2019-12-11]. Dostupné online. 
  6. http://www.ceskatelevize.cz/mshokej/zpravy/309732-nejlepsim-kapitanem-se-stal-vladimir-zabrodsky/

LiteraturaEditovat

  • LUKŠŮ, David; PALÁN, Aleš. Vladimír Zábrodský: skutečný příběh hokejové legendy. Praha: Česká televize, 2010. 315 s. ISBN 978-80-7404-040-5. 
  • ČERNOCH, František. Říkali mu šéf. Životní zpověď Vladimíra Zábrodského. Praha: Riopress, 1999. 128 s. ISBN 80-86221-15-6. 
  • 100 let českého sportu 1918-2018. 1. vyd. Praha: Olympia, 2018. 400 s. ISBN 978-80-7376-521-7. S. 141. 

Externí odkazyEditovat