Proces s československými hokejisty 1950

vykonstruovaný soudní proces s hokejovými reprezentanty
Pamětní tabule

Proces s československými hokejisty[1] patří k největším nezákonnostem padesátých let. Jedenáct reprezentantů v ledním hokeji bylo křivě obviněno z vlastizrady a odsouzeno k vysokým trestům odnětí svobody.

Bojkot mistrovství světaEditovat

 
Pražský dům, v němž bývala restaurace U Herclíků (Pštrossova 194/28)

V sobotu 11. března 1950 měla československá hokejová reprezentace odletět do Londýna na mistrovství světa k obhajobě zlatých medailí ze Stockholmu. Cesta však byla zrušena, protože dvěma rozhlasovým komentátorům, z nichž jeden byl Otakar Procházka, který se k výpravě připojil na poslední chvíli, nebylo údajně uděleno britské vízum. Toto se ovšem později britská strana pokusila vyvrátit, což se jí úspěšně podařilo. Hráči dostali volno a v pondělí 13. března v poledne byli předvoláni do Tyršova domu, kde jim bylo oznámeno, že Československo se na protest proti postupu britských úřadů světového šampionátu nezúčastní. Vladimír Bouzek a další moravští hráči odcestovali domů, zatímco zbytek týmu zamířil do restaurace U Herclíků (pro blízkost Národního divadla také zvané Zlatá hospůdka), kde oslavovali narozeniny syna jednoho z hokejistů. Mimoto pili na žal a vedli protistátní řeči. Okolo 21. hodiny do lokálu vtrhli příslušníci StB a odvedli všechny přítomné.

Následujícího dne, 14. března, byl doma zatčen také Vladimír Kobranov, který se v hospodě zdržel jen krátce. 24. března tajní policisté po návratu z dovolené zadrželi brankáře Bohumila Modrého, ačkoli s aférou U Herclíků neměl nic společného (nebyl už v té době vůbec členem národního týmu) – vyšetřovatelé se z něj rozhodli udělat hlavu celého spiknutí.

SoudEditovat

Zatčení hráči byli umístěni v neblaze proslulém hradčanském Domečku a podrobeni mučení. Ve dnech 6. a 7. října se konalo neveřejné přelíčení, na které nebyli připuštěni ani příbuzní obžalovaných. Předseda senátu JUDr. Karel Kruk vynesl za špionáž a velezradu velmi přísné rozsudky.[2] Hokejisté byli vězněni na plzeňských Borech a později odesláni do uranových dolů. Až v roce 1955 jim prezident Antonín Zápotocký udělil milost.

Seznam trestůEditovat

Pro neoznámení trestného činu byl odsouzen na 3 roky také majitel Zlaté hospůdky Mojmír Ujčík, bývalý hokejista.

Záhada ZábrodskéhoEditovat

Dosud nejasná je úloha, kterou v případu sehrál Vladimír Zábrodský. Jako jediný člen týmu se neocitl mezi obžalovanými, postihl jej jen krátký zákaz činnosti. Spekulovalo se proto jak o jeho osobním přátelství s ministrem Kopeckým, tak o tom, že byl informátorem tajné policie (vyšetřující totiž od někoho předem věděli, že hráči mezi sebou zvažovali – a odmítli – možnost společné emigrace). Tyto teorie však nebyly nikdy potvrzeny.[3]

Pozadí případuEditovat

Existuje několik vysvětlení tak bezprecedentně krutého zákroku proti úspěšným sportovcům:

  • snaha exemplárně potrestat hráče bývalého LTC Praha jako představitele „buržoazního“ sportu a uvolnit prostor nové generaci, která bude k režimu loajální
  • obava, že by celý tým zůstal po mistrovství světa na Západě (někteří členové týmu měli nabídky z NHL) a udělal tak komunistům světovou ostudu; do exilu už předtím odešli Josef Maleček a Oldřich Zábrodský, stejně jako krasobruslařka Ája Vrzáňová a tenista a hokejista Jaroslav Drobný
  • někdy se zvažuje také možnost, že byl celý proces řízen z Moskvy – sovětský tým, který po roce 1954 ovládl světový hokej, byl velkým propagandistickým trumfem a Čechoslováci by pro něj představovali nežádoucí konkurenci, jíž se bylo potřeba preventivně zbavit

ReferenceEditovat

  1. 13. březen 1950: Zatčení mistrů světa a konec první zlaté éry | Hokej.cz - web českého hokeje. Hokej.cz [online]. [cit. 2019-05-27]. Dostupné online. 
  2. [1]
  3. [2]

Externí odkazyEditovat