Vláda Gustava Bauera

Vláda Gustava Bauera byla druhá vláda Německé říše v období Výmarské republiky, působila od 21. června 1919 do 27. března 1920.

Vláda Gustava Bauera
Bauerův kabinet (1919)
Bauerův kabinet (1919)
Pořadídruhý
PředsedaGustav Bauer
Počet členů14, později 13
Politické subjektySPD, DDP, Centrum
Datum jmenování21. červenec 1919
Demise27. března 1919
Důvod ukončeníneschopnost zabránit Kappově puči
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Vláda měla 14 (později 13) členů, tvořila ji po většinu času koalice Sociálnědemokratické strany Německa (SPD), Centra a Německé demokratické strany (DDP). Portfeje byly původně rozděleny v poměru 8:4:2. Zpočátku se koalice skládala pouze z SPD a Centra, jelikož DDP odmítla podpis Versailleské smlouvy (koalice měla 256 poslanců z celkových 423). Němečtí demokraté se připojili k vládě až 3. října 1919 a vláda následně disponovala 330 poslanci. Kabinet rezignoval na konci března 1920 kvůli Kappově puči.

Vznik vládyEditovat

Vláda vznikla ve velké časové tísni. Předchozí kabinet Philippa Scheidemanna nebyl schopný nají shodu ohledně podpisu Versailleské smlouvy. Sociální demokraté a katolíci z Centra byli pro podepsání, protože se obávali obsazení celého Německa dohodovými vojsky a následné občanské války. Levicoví liberálové z Německé demokratické strany naopak naléhali na revizi smlouvy. Pětidenní ultimátum pro schválení smlouvy bylo téměř pryč, tak ráno 21. června 1919 vznikl nový kabinet pouze ze zástupců sociálních demokratů a Centra. Ministerským předsedou se stal sociální demokrat Gustav Bauer, který zastával v předchozí vládě post ministra práce. Někteří ministři jako Gustav Noske (obrana), Rudolf Wissell (hospodářství) a Robert Schmidt (výživa) byli považováni za nepostradatelné a udrželi si své pozice i v nové vládě.

Politika vládyEditovat

Bauer si byl vědom možnosti útoku spojenců ze západu a spojil se s maršálem Hindenburgem ohledně obrany země. Hindenburg potvrdil, že německé vojsko je zcela v rozkladu a s účinnou obranou země nelze počítat. Vláda následně předložila směnu mírovou smlouvu, kterou doporučila schválit. Dokument byl 22. června 1919 schválen 237 poslanci, proti jich bylo 138. Ministr zahraničí Hermann Müller a ministr kolonií Johannes Bell odjeli po hlasování do Paříže a podepsali Versailleskou smlouvu za Německo. Bauerova vláda hned od svého počátku upadla v nelibost pravicově laděných Němců, kteří viděli v přijetí nadiktované smlouvy úplné ponížení Německa.

V srpnu 1919 vešla v platnost nová ústava (více: Výmarská ústava) a Bauer se stal kancléřem a ve stejný měsíc schválila vláda zákon o říšském vypořádání (německy: Reichssiedlungsgesetz), který přerozdělil část půdy velkých statkářů mezi malé rolníky. Další sociální reformou v říjnu 1919 bylo zavedení paušální částky 50 marek pro pojištěné rodičky a vyplácení odškodnění po dobu 10 týdnů od narození dítěte. Zvýšena byla podpora v nezáměnnosti a od února 1920 byla povinnost mít v každé továrně s více než 20 zaměstnanci závodní radu, která měla zajišťovat lepší komunikaci mezi dělníky a vedoucími továrem.

Konec vládyEditovat

Dne 10. ledna 1920 vešla v platnost Versailleská smlouva, ve které se Německo zavázalo snížit početní stav armády na 100 000 mužů. V daném okamžiku měli Němci ve zbrani na 350 000 vojáků, z kterých na 250 000 patřilo k Freikorps. Nacionalistické polovojenské jednotky využívala vláda k potlačení levicových povstání po celém Německu (v lednu 1919 v Berlíně a Brémách a v březnu 1919 opět v Berlíně a v Bavorsku). Termín pro splnění byl stanoven na konec března 1920. Polovojenské organizace se ale odmítly dobrovolně odzbrojit a pod vedením generálů Lüttwitze a Kappa se pokusili svrhnout vládu (více: Kappův puč). Vojáci obsadili vládní čtvrť v Berlíně a Kapp se prohlásil kancléřem. Vlád prchla z města do Drážďan a následně do Stuttgartu a jako odpověď vyhlásila generální stávku, ke které se přidala většina populace. Puč po několika dnech zkolaboval, ale v Porúří stávka přerostla do dalšího levicového povstání. Vláda se 20. března 1920 vrátila do Berlína a nařídila konec stávky. Odbory ale odmítli s vládou spolupracovat a požadovali její demisi a nové volby. Bauerův kabinet v bezvýsledné situaci na obě podmínky kývl a podal demisi 27. března 1920 (po 280 dnech vládnutí). Nová vláda pod vedením sociálního demokrata Müllera (více: vláda Hermanna Müllera) měla dovést Německo k předčasným volbám v červnu 1920.

Seznam členů vládyEditovat

 
Ministerský předseda Gustav Bauer
Funkce Ministr Strana Nástup do úřadu Odchod z úřadu
Ministerský předseda
(od 14. srpna 1919 Říšský kancléř)
Gustav Bauer   SPD 21. června 1919 27. března 1920
Zástupce ministerského předsedy
(Zástupce říšského kancléře)
Matthias Erzberger   Centrum 21. června 1919 3. října 1919
Eugen Schiffer   DDP 3. října 1919 27. března 1920
Ministr zahraničí Hermann Müller   SPD 21. června 1919 27. března 1920
Ministr vnitra Eduard David   SPD 21. června 1919 3. října 1919
Erich Koch-Weser   DDP 3. října 1919 27. března 1920
Ministr spravedlnosti Eugen Schiffer   DDP 3. října 1919 27. března 1920
Ministr financí Matthias Erzberger   Centrum 21. června 1919 12. března 1920
Ministr hospodářství Rudolf Wissell   SPD 21. června 1919 15. července 1919
Robert Schmidt   SPD 15. července 1919 27. března 1920
Ministr výživy Robert Schmidt   SPD 21. června 1919 27. března 1920
Ministr práce Alexander Schlicke   SPD 21. června 1919 27. března 1920
Ministr obranných sil Gustav Noske   SPD 21. června 1919 22. března 1920
Ministr dopravy Johannes Bell   Centrum 21. června 1919 27. března 1920
Ministr kolonií   21. června 1919 7. listopadu 1919
Ministr pošt Johannes Giesberts   Centrum 21. června 1919 27. března 1920
Ministr říšských klenotů Wilhelm Mayer   Centrum 21. června 1919 30. ledna 1920
Ministr bez portfeje Eduard David   SPD 3. října 1919 27. března 1920
Ministr znovuobnovy Otto Geßler   DDP 25. října 1919 27. března 1920

ReferenceEditovat

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Kabinett Bauer na německé Wikipedii.