Německé volby do říšského sněmu 1920

Německé federální volby konané 6. června 1920 byly v pořadí druhé volby do říšského sněmu Výmarské republiky. Sociálnědemokratická strana se stala opět nejsilnější stranou, ačkoliv ztratila třetinu mandátů. Po volbách vznikla koalice, kterou tvořilo Centrum, Německá lidová strana a Německá demokratická strana (více: Vláda Konstantina Fehrenbacha).

Německé volby do říšského sněmu 1920
Výsledky voleb v jednotlivých obvodech
Výsledky voleb v jednotlivých obvodech
Stát Německo Výmarská republika
Druh voleb parlamentní
Volební termín 6. června 1920
Předchozí volby Volby 1919
Následující volby Volby 1924 (květen)
Volební účast 79,2 %
Výsledky
459 mandátů
Hermann Müller Arthur Crispien Oskar Hergt
Hermann Müller Arthur Crispien Oskar Hergt
volební lídr volební lídr volební lídr
Sociálnědemokratická strana Německa Nezávislá sociálně demokratická strana Německa Německá národně lidová strana
6 179 991 hlasů 4 971 220 hlasů 4 249 100 hlasů
21,9 % 17,6 % 15,1 %
103 mandátů 83 mandátů 71 mandátů
62 61 27
Gustav Stresemann Karl Trimborn Carl Wilhelm Petersen
Gustav Stresemann Karl Trimborn Carl Wilhelm Petersen
volební lídr volební lídr volební lídr
Německá lidová strana Centrum Německá demokratická strana
3 919 446 hlasů 3 845 001 hlasů 2 333 741 hlasů
13,9 % 13,6 % 8,3 %
65 mandátů 64 mandátů 39 mandátů
46 27 36

Předcházející událostiEditovat

Původní termín voleb byl plánován až na podzim 1920, kdy mělo být rozhodnuto na základě plebiscitů o konečné podobě německých hranic. Ve Východního Pruska probíhal plebiscit o připojení některých jeho jižních částí k Polsku (více: Plebiscit ve Varmii a Mazursku), v Šlesvicku o připojení severních částí k Dánsku (více: Šlesvické plebiscity) a v Horní Slezsku o jeho rozdělení mezi Německo a Polsko (více: Hornoslezská povstání). Volání po volbách ale byl jedním z požadavků vzbouřenců v tzv. Kappově puči a vláda výměnou za jejich složení zbraní s dřívějším termínem voleb souhlasila. Ve výše zmíněných oblastech se nakonec hlasovalo se zpožděním (v únoru 1921 Východním Prusku a Šlesvicku a v listopadu 1922 v Opolí).

Nejen Kappův puč, ale i povstání dělníků v Porúří v březnu 1920, daňová reforma a výsledky Versailleské smlouvy měly na volby výrazný vliv. V levém politickém spektru došlo k výrazné radikalizaci a následně ke kritice sociálních demokratů od koaličních partnerů, že nedělají dostatek proti růstu vlivu reakčních sil. Měšťanstvo se na druhou stranu přimklo ve stínu neustálých nepokojů k touze po vládě silné ruky, a tudíž k volbě pravicových stran.

VýsledkyEditovat

Vládní koaliceEditovat

Vláda (tzv. Výmarská koalice, tvořená sociálními demokraty, katolickým Centrem a německými demokraty) ztratila ve volbách většinu. Sociální demokraté (SPD) volby opět vyhráli, ale museli se obejít bez 62 křesel. Ztráty byly způsobeny lepší připraveností a organizovaností jejího největšího konkurenta z nezávislé sociální demokracie (USPD) než tomu bylo ve volbách předešlých. Koaliční partneři SPD levicově liberální němečtí demokraté (DDP) ztratili polovinu svých křesel a Centrum dalších 27 křesel.

OpoziceEditovat

Ze ztrát vládní koalice těžily nevládní strany na obou křídlech politického spektra. Vlevo si nejvíce polepšili nezávislí sociální demokraté (USPD), kteří získali v porovnání s předchozími volbami dalších 10 %. USDP přebrala radikálnější voliče sociálním demokratům a její zisky pocházely hlavně z velkých měst. Komunisté (KPD) se voleb účastnili vůbec poprvé a získali 2,1 %. Z pravicových stran Německá lidová strana (DVP) získala taktéž dalších 10 % v porovnání s předchozími výsledky a Národní lidová strana (DNVP) se udržela své pozice. Strany, které se stavěly k nové Výmarské republice kriticky nebo přímo nepřátelsky (USDP, KPD, DVP a DNVP), získali po volbách 49 % všech hlasů.

Volby podle volebních obvodůEditovat

Sociální demokraté získali 11 obvodů a jejich pozice byly nejsilnější v severním Německu a Dolním Slezsku. Nezávislí sociální demokraté získali 7 obvodů s nejlepšími výsledky ve středním Německu. Centrum bylo úspěšné v převážně katolických obvodech v jižním Německu, Porýní a Horním Slezsku. Nacionalisté získali tři obvody na východě země, které po konci války přišly o část svého území ve prospěch Polska.

 
Komunistický volební plakát s karikaturou vládních politiků (Stinnes, Noske, von Seeckt)
Politická strana Hlasy v % (změna) Mandáty (změna)
Sociálnědemokratická strana Německa (SPD) 21,7% -16,2 102 -62
Nezávislá sociálně demokratická strana Německa (USPD) 17,9% +10,3% 84 +61
Německá národně lidová strana (DNVP) 15,1% +4,8% 71 +27
Německá lidová strana (DVP) 13,9% +9,5% 65 +46
Centrum (Z) 13,6% -6,1% 64 -27
Německá demokratická strana (DDP) 8,3% -10,3% 39 -36
Bavorská lidová strana (BVP) 4,2% +4,2% 20 +20
Komunistická strana Německa (KPD) 2,1% +2,1% 4 +4
Německo-hannoverská strana (DHP) 1,1% +0,9% 5 +4
Bavorský rolnický svaz (BB) 0,8% -0,1% 4 ±0
Křesťanská lidová strana (CVP) 0,3% +0,3% 1 +1
Ostatní 1,0% +1,0% 0 -2
Celkem 100,0%   459 +36

Tvorba vládyEditovat

Říšský sněm se po volbách poprvé sešel 24. června 1920. Volební jednání byla kvůli výsledkům voleb velice dlouhá. Nakonec byla vytvořena menšinová vláda Centra, německých demokratů (DDP) a německých lidovců (DVP) (více: Vláda Konstantina Fehrenbacha). Lidovci před stupem do koalice museli slíbit, že budou jednat podle ústavy. Sociální demokraté se koalice přímo neúčastnili, jednak kvůli lidovcům a jejich pravicové politice a jednak nechtěli dál dělat nepopulární vládní rozhodnutí. Na druhou stranu celá nová vláda závisela na toleranci sociálních demokratů. Říšským kancléřem byl jmenován Konstantin Fehrenbach z Centra.

ReferenceEditovat

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Reichstagswahl 1920 na německé Wikipedii.

Externí odkazyEditovat