Vláda Ernsta Seidlera

Vláda Ernsta Seidlera byla předlitavská vláda, úřadující od 23. června 1917 do 25. července 1918. Sestavil ji Ernst Seidler von Feuchtenegg poté, co skončila předchozí vláda Heinricha Clam-Martinice.[1]

Ministerský předseda Ernst Seidler von Feuchtenegg

Dobové souvislosti a činnost vlády editovat

Vláda Ernsta Seidlera nastoupila v situaci, kdy v Rakousku-Uhersku rychle ožíval parlamentní život poté, co byla v květnu 1917 po tříleté válečné přestávce svolána Říšská rada. Předchozí vláda Heinricha Clam-Martinice si nedokázala udržet podporu v parlamentu, ve kterém naopak vznikla většina neněmeckých, protivládně orientovaných poslanců. S postupující ekonomickou a sociální únavou z prodlužující se účasti monarchie na světové válce se do předlitavské politiky vracela ostrá etnická a ideologická polarizace, nyní doprovázená i státoprávními a mezinárodními tématy. Čeští poslanci například na zahajovací schůzi parlamentu ohlásili program transformace monarchie na federaci národnostních států, včetně požadavku na spojení českých zemí a Slovenska. Šířilo se i dělnické a stávkové hnutí.[2]

Seidlerova vláda se snažila vyjít vstříc požadavkům politických stran a nalézt trvalejší podporu v parlamentu. V červenci 1917 navíc byla jako gesto dobré vůle vyhlášena amnestie panovníka Karla I., díky které se na svobodu dostali političtí vězni, včetně předních českých politiků. V české politice (stejně jako v mnoha jiných neněmeckých etnických skupinách) ale dále sílily tendence k zásadní proměně monarchie a frekventovaným se stalo heslo o sebeurčení národů. Větší důraz na české zájmy začala klást i sociální demokracie. Na mezinárodním poli čelilo Rakousko-Uhersko takzvané Sixtově aféře (zveřejnění tajné depeše, v které Rakousko-Uhersko sondovalo možnost separátního míru s dohodovými mocnostmi). Po odeznění aféry došlo k dočasnému upevnění aliance s Německem. Ještě na jaře 1918 tak Seidlerova vláda provedla některá direktivní opatření směřující k posílení etnicky německého vlivu v Předlitavsku (krajské zřízení v Čechách rozdělující zemi na německé a české kraje), na což česká politická reprezentace reagovala další radikalizací. Podstatnější ale byl postoj Poláků, kteří v létě roku 1918 stáhli svou podporu vládě. Seidlerův kabinet tak ztratil možnost projednat rozpočet a rezignoval.[3]

Složení vlády editovat

Resort Ministr Nástup do funkce Konec funkce
ministerský předseda Ernst von Seidler 23. června 1917 25. července 1918
ministr vnitra Friedrich von Toggenburg 23. června 1917 11. června 1918
ministr vnitra Edmund von Gayer 11. června 1918 25. července 1918
ministr financí Ferdinand von Wimmer (správce) 23. června 1917 25. července 1918
ministr kultu a vyučování Ludwik Ćwikliński 23. června 1917 25. července 1918
ministr spravedlnosti Hugo von Schauer (správce) 23. června 1917 25. července 1918
ministr obchodu Viktor Mataja 23. června 1917 30. srpna 1917
ministr obchodu Friedrich von Wieser 30. srpna 1917 25. července 1918
ministr zemědělství Moritz von Ertl (správce) 23. června 1917 30. srpna 1917
ministr zemědělství Ernst Emanuel von Silva-Tarouca 30. srpna 1917 25. července 1918
ministr zeměbrany Karl von Czapp 23. června 1917 25. července 1918
ministr železnic Karl von Banhans 23. června 1917 25. července 1918
ministr veřejných prací Emil Homann von Herimberg[4][5] 23. června 1917 25. července 1918
ministr veřejných prací Friedrich von Wieser (?)[6] 30. srpna 1917 25. července 1918
ministr bez portfeje Viktor Mataja[7] 30. srpna 1917 1. ledna 1918
ministr sociální péče Viktor Mataja 1. ledna 1918 25. července 1918
ministr bez portfeje Ivan Horbaczewski 30. srpna 1917 25. července 1918
ministr zdravotnictví Ivan Horbaczewski (provizorní vedení[8])
ministr pro haličské záležitosti Juliusz Twardowski 23. června 1917 25. července 1918
ministr bez portfeje Ivan Žolger[9] 30. srpna 1917 6. května 1918
společní ministři Rakouska-Uherska:
* ministr zahraničí Otakar Černín 24. června 1917 14. dubna 1918
* ministr zahraničí István Burián 16. dubna 1918 25. července 1918
* ministr války Rudolf Stöger-Steiner von Steinstätten 24. června 1917 25. července 1918
* ministr financí István Burián 23. června 1917 25. července 1918

Reference editovat

  1. kol. aut.: Československé dějiny v datech. Praha: Svoboda, 1987. ISBN 80-7239-178-X. S. 592. 
  2. Urban, Otto: Česká společnost 1848-1918. Praha: Svoboda, 1982. S. 610–613. 
  3. Urban, Otto: Česká společnost 1848-1918. Praha: Svoboda, 1982. S. 612–628. 
  4. Österreichisches Biographisches Lexikon 1815–1950. Bd. 2. Wien: [s.n.], 2003-2011. Dostupné online. ISBN 978-3-7001-3213-4. Kapitola Homann von Herimberg, Emil Frh. (1862-1945), Verwaltungsbeamter, s. 411–412. (německy) 
  5. V některých pramenech uváděno, že ministrem jen do 30. srpna 1917 (http://www.libri.cz/databaze/dejiny/vlady2.html Archivováno 1. 12. 2009 na Wayback Machine., též kol. aut.: Československé dějiny v datech, s. 592.) s tím, že pak ho měl nahradit Friedrich von Wieser.
  6. V některých pramenech uváděn jako ministr veřejných prací od 30. srpna 1917 (http://www.libri.cz/databaze/dejiny/vlady2.html Archivováno 1. 12. 2009 na Wayback Machine., též kol. aut.: Československé dějiny v datech, s. 592.) s tím, že nahradil Emila von Homanna. V rakouských pramenech nástup Wiesera na tento rezort není doložen a Homann uváděn jako ministr po celé trvání Seidlerovy vlády (Österreichisches Biographisches Lexikon 1815–1950. Bd. 2, s 411-412, heslo Homann von Herimberg, Emil Frh. (1862-1945), Verwaltungsbeamter).
  7. Pověřen přípravou vzniku ministerstva sociální péče.
  8. Chod ministerstva formálně spuštěn až 27. července 1918.
  9. V publikaci Československé dějiny v datech, s. 592 uváděno, že ministrem byl od 24. července 1917 do 26. května 1918, ale dobový vídeňský tisk ukazuje na funkční období 30. srpen 1917 - 6. květen 1918, http://anno.onb.ac.at/cgi-content/anno?aid=wrz&datum=19170831&seite=1&zoom=33, http://anno.onb.ac.at/cgi-content/anno?aid=wrz&datum=19180509&seite=1&zoom=33.