Vjása
Vjása (v dévanágarí व्यास), také Véda Vjása (celé jméno - Šrí Kršna Dvaipájana Vjása), znamená v českém překladu společně s přízviskem véda: uspořadatel véd. Podle Višnu Purány 3.3 tuto funkci zastává v každé Dvápara juze jiný mudrc.[1] Současný Vjása je také znám pod přízviskem Kršna Dvaipájana, což se týká jeho vzhledu (tmavá pleť) a místa narození (na ostrově, dvípa). Slovo vjása znamená uspořádat, rozlišit nebo popsat a označuje uspořadatele véd, komentářů k nim a jiných doplňujících děl védské literatury. Jeho nejznámějším dílem je rozsáhlý staroindický epos Mahábhárata, jehož součástí je Bhagavadgíta (kapitoly 25-42 knihy Bhíšmaparvan), kde vystupuje jako moudrý rádce Kuruovců a Pánduovců. Podle Bhágavata Purány 1.3.21 je avatárem boha Višnua a jedním z osmi nesmrtelných (čirandžíva). Podle této Purány a Mahábháraty je synem převoznice Satjavatí a světce Parášary. Narodil se na jednom z ostrůvků řeky Jamuny blízko Kalpi v Džalaun, stát Uttarpradéš. Již jako dítě byl Vjása tak moudrý, že byl považován za dospělého a již od mládí se podřídil asketické disciplíně světců.
Život a dílo
editovatJe skoro nemožné historicky doložit, kdy Vjása žil na základě děl, která jsou mu přiřčena. Někteří historici se domnívají, že tato díla vznikla na základě historických událostí, jiní naopak tvrdí, že se jedná o legendy, filosofická pojednání a polohistorická díla ze starověké Indie.
Vjása a védy
editovatPodle hinduistické tradice uspořádal Vjása védy do čtyř částí (Rgvéd, Sámavéd, Jadžurvéd a Atharvavéd). Prapůvodní véda byla pouze jedna[2] a prakticky nepochopitelná. Na základě tohoto uspořádání vznikla pozdější filosofická a liturgická pojednání (Brahmasútry, Upanišady a Purány), ale i epická díla (Itihásy). Není zcela jasné, jestli je autorem všech těchto děl Véda Vjása sám nebo společně s několika učenci, nebo zda všechna díla vznikala v určitých časových obdobích. Podle hinduistické tradice je trvání světů omezené časem. Proto světy vznikají a zanikaji. V Súrjasiddhánta Upanišadě je následující vysvětlení:
Na začátku evoluce – mahákalpa – v první den a noc Brahmy (8 640 000 000 let)– přichází kosmické vyjasnění a stvoření světa. Toto je věčný evoluční proces v makrokosmu. V tomto věčném koloběhu není nic ztraceno navždy. Proto je možné, že velcí zřeci upanišad považují nejvyššího neprojeveného purušu za nejvýše dosažitelný cíl života, protože je mimo kosmický den a noc. I když svět a tělo jsou zničeny, Brahmá není zničen nikdy. Světy přicházejí a odcházeji, ale Brahmá, zdroj všeho, zůstává neměnný.
Vjása a Mahábhárata
editovatAutorství Mahábháraty(v dévanágarí महाभारत) je tradičně připisováno Vjásovi. Co se ale délky a rozsahu tohoto eposu týká, je možné, že autorů bylo více a různé části byly přidávány postupně. Nejstarší děj Mahábháraty spadá do védského období (3000 př. n. l.) a jeho nejmladší části spadají do období Gupta (400 př. n. l.).[zdroj?]
Vjása a Bhagavadgíta
editovatBhagavadgíta byla pravděpodobně dokončena v období kolem roku 200 př. n. l.[3] Je rozdělena na 18 zpěvů (kapitol) a dohromady má 700 veršů. Podle tradice je však nedílnou součástí Mahábháraty, jejíž děj se odehrává přibližně v letech 3200 - 3100 př. n. l. (Mahábhárata - kapitola 25-42 knihy Bhíšmaparvan).
Vjása a Purány
editovat
Vjása sepsal většinu Purán. Poslední z nich byla Bhágavata Purána, nazývaná nigama kalpa taror galitam phalam, zralý plod stromu védské literatury[4], a veda-sammitám, na stejné úrovni jako čtyři védy.[5]
Vjása a buddhismus
editovatVztah Vjásy k buddhismu je ve spojitostí s osvíceným bódhisattvou. Bódhisattva ví, že přijde čas, že vědění o cestě k osvobození zanikne a přijme slib, že bude následovat dlouhou cestu bódhisattvy, aby mohl odkrývat zapomenuté vědění a ukazovat cestu k osvobození nirvána. Ideál bódhisattvy nabyl na významu až se vznikem pozdějších směrů buddhismu jako je mahájána a vadžrajána.
Odkazy
editovatReference
editovat- ↑ http://sacred-texts.com/hin/vp/vp077.htm
- ↑ Bhágavata Purána 1.4.19, 9.14.48, 12.6.49
- ↑ Bhagavadgíta (př. a úv. J. Filipský & J. Vacek), str. 10. B. Knotková-Čapková a kol.: Základy asijských náboženství I. Univerzita Karlova v Praze 2004, str. 119.
- ↑ Bhágavata Purána 1.1.3
- ↑ Bhágavata Purána, 12.4.42
Literatura
editovat- The Mahabharata of Krishna-Dwaipayana Vyasa, translated by Kisari Mohan Ganguli, published between 1883 and 1896
- The Arthashastra, translated by Shamasastry, 1915
- The Vishnu-Purana, translated by H. H. Wilson, 1840
- The Bhagavata-Purana, translated by A. C. Bhaktivédánta Svámí Prabhupáda, 1988 copyright Bhaktivedanta Book Trust
- The Jataka or Stories of the Buddha's Former Births, edited by E. B. Cowell, 1895
- Mahabharata of Krishna Dwaipayana Vyasa, English translation by Kisari Mohan Ganguli
Související články
editovatExterní odkazy
editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu Vjása na Wikimedia Commons - (anglicky) Srîmad Bhagavatam (Bhagavata Purana), The Story of the Fortunate One (complete)
- (anglicky) The Mahābhārata Ganguli translation, full text at sacred-texts.com
- (anglicky) The Vishnu Purana Full text of the H.H. Wilson translation at sacred-texts.com
- (anglicky) Vedanta Sutras of Vyasa with Shankara Bhashya Archivováno 3. 4. 2019 na Wayback Machine.
- (anglicky) Sri Bhashya - Ramanuja's Commentary On Brahma Sutra
- (anglicky) Srila Vyasadeva by Stephen Knapp
- (anglicky) Akshamala: A Vedantic Thesaurus in Telugu by Mangu Koneti Rao (1905-1996)
