O ostatních významech slova pojednává článek Avatar (rozcestník).

Termín avatár (nebo původně avatára) pochází z hinduismu - v sanskrtu toto slovo znamená sestup a přeneseně vtělení (inkarnace) – obvykle božské bytosti do fyzického těla za zvláštním účelem. Nejčastěji je používán pro Višnua. Devátým avatárem Višnuovým byl Buddha.

Deset avatárů Višnuových

Ke vtělení, zvanému avatár, nemusí dojít jen při narození, nýbrž i v průběhu života, když je někdo určitým nehmotným způsobem zmocněn, tj. obdařen komplexem vlastností, připisovaných dané božské inteligenci. Taková osoba se nazývá šakti-ávéša avatár (též šaktjávéša avatár).

Ze západních znalců orientálních duchovních tradic používal tento výraz také např. britský filosof, mystik a cestovatel Paul Brunton, a to pro duše vysokého stupně, které se vtělují na Zemi, aby přinesly výrazný impuls pro duchovní vývoj lidstva – jako příklady jmenuje Ježíše z Nazareta, Krišnu a staroegyptského Osirise.

ReferenceEditovat