Wikipedie

Viktor Stoupal

československý člen československého Národního shromáždění a politik

Viktor Stoupal (17. července 1888 Městečko Trnávka[1] – 12. listopadu 1944 Brno) byl český a československý politik a meziválečný poslanec Národního shromáždění za agrárníky. Jako jeden z nejvlivnějších politiků agrární strany uplatňoval svůj vliv při řízení cukrovarnického koncernu, který postupně vybudoval z Akciové společnosti pro průmysl cukrovarnický. Pro jeho bohatství i politický vliv se mu v Československu přezdívalo „moravský markrabí”.[2]

Viktor Stoupal
Poslanec Revolučního nár. shromáždění
Ve funkci:
1918 – 1919
Poslanec Národního shromáždění ČSR
Ve funkci:
1920 – 1920
Stranická příslušnost
Členstvíagrární strana
Narození17. července 1888
Městečko Trnávka
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí12. listopadu 1944 (ve věku 56 let)
Brno
Protektorát Čechy a MoravaProtektorát Čechy a Morava Protektorát Čechy a Morava
Profesepolitik
CommonsViktor Stoupal
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Biografie editovat

Viktor Stoupal se narodil 17. července 1888 v Městečku Trnávka na Malé Hané. Po studiích na gymnáziu v Prostějově nastoupil studium práva na univerzitě v Praze. Už jako student se začal zajímat o hospodářské otázky a účastnil se i zasedání správní rady jedné z brněnských mlékáren. Za 1. světové války narukoval a v roce 1917 byl vyreklamován. V průběhu roku 1918 vedl českou kancelář agrárního poslance Františka Staňka ve Vídni, což významně ovlivnilo jeho další orientaci v rámci republikánské (agrární) strany.[3][4]

V letech 1918-1919 zasedal v Revolučním národním shromáždění za Republikánská strana československého venkova (agrárníky). Na poslanecký post rezignoval na 91. schůzi v listopadu 1919 a nahradil ho Antonín Vahala.[5][6] V parlamentních volbách v roce 1920 získal poslanecké křeslo v Národním shromáždění, ale ještě téhož roku rezignoval a mandát po něm jako náhradník získal Rudolf Malík.[7][8] Podle údajů k roku 1920 byl profesí tajemníkem ZNV v Brně.[9] Reprezentoval silnou moravskou skupinu agrárních politiků (dále například Kuneš Sonntag). Základnou jeho vlivu byl zejména moravský cukrovarnický průmysl.[10]

Na jaře roku 1922 se Stoupal začal zajímat o čerstvě nostrifikovanou Akciovou společnost pro průmysl cukrovarnický se sídlem v Hodoníně, která se nakonec se Syndikátem řepařů-akcionářů Akciové společnosti pro průmysl cukrovarnický (ASPC) v Hodoníně dohodla, že za pronájem statků na Hodonínsku převezme Syndikát za pomoci Agrární banky polovinu z nově vydaných akcií společnosti. V lednu 1923 byl Viktor Stoupal za agrární stranu kooptován do správní rady ASPC, kde zastával post místopředsedy až do roku 1933, kdy předseda správní rady Ferdinand Bloch-Bauer předsednictví vzdal a vedení správní rady Akciové společnosti pro průmysl cukrovarnický se ujal Viktor Stoupal.[11]

Syndikát řepařů-akcionářů skupoval akcie a rozprodával je svým členům, někdy si část ponechával jako společný majetek všech členů. Stoupal nakonec z ASPC vybudoval cukrovarnický koncern, který ovládal největší počet hospodářských podniků a zdrojů na Moravě. Stoupalův koncern podporoval velkou politickou moc agrární strany i v dalších hospodářských odvětvích, právě za tímto účelem založil Syndikát (se svou většinovou účastí) ústřední hospodářské družstvo malozemědělců a později také Kolonizační družstvo.[11]

Výrazně ovlivňoval agrární politiku v oblasti zahraničněpolitické a národnostní. Podporoval mocenský vzestup Rudolfa Berana i odstranění Františka Udržala z postu předsedy vlády. Počátkem listopadu 1934 se pokoušel poprvé vyjednávat spolupráci s Konradem Henleinem.[12]

Až do roku 1942 zastával Viktor Stoupal ve „svém koncernu” post předsedy. Po vstupu Němců do akciové společnosti byla správní rada rozšířena na 18 členů, přičemž česká skupina obdržela devět členů v čele s Viktorem Stoupalem a německá skupina také devět členů s rozhodujícím slovem SS Obersturmbahnführera dr. G. Eilerse, SS Hauptsturmführer A. Schmidta, vládního rady Josefa Markese a dr. Gerharda Waldowa.[13] Po atentátu na Heydricha byl Stoupal zatčen a hrozil mu trest smrti. Nakonec byl omilostněn, ale zemřel ještě před koncem války v důsledku podlomeného zdraví.[4][14]

Odkazy editovat

Reference editovat

  1. ↑ SOA Zámrsk, Matrika narozených 1877-1896 v Městecku Trnávka , sign.M-9 5541, ukn.5962, str.46. Dostupné online
  2. ↑ STANISLAV, Rubáš. Vznik a vývoj Akciové společnosti pro průmysl cukrovarnický a možnosti využití ve výuce dějepisu. , 2007 [cit. 2020-07-12]. . Masarykova univerzita, Pedagogická fakulta. . Dostupné online.
  3. ↑ Československý biografický slovník. Praha 1992, s. 663.; Ottův slovník naučný N.D. (Dodatky), díl VI, sv. I., s. 246.; MZA, H 1, kart. 301, inv. j. 386, Kopie státního občanství Viktora Stoupala.
  4. ↑ a b kol. aut.: Kdo byl kdo v našich dějinách 20. století. Praha: Libri, 1994. ISBN 80-901579-5-5. S. 494. 
  5. ↑ 91. schůze [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2011-11-15]. Dostupné online. 
  6. ↑ jmenný rejstřík [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2015-01-16]. Dostupné online. 
  7. ↑ Viktor Stoupal [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2011-11-15]. Dostupné online. 
  8. ↑ jmenný rejstřík [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2011-11-15]. Dostupné online. 
  9. ↑ 1. schůze, přípis volebního soudu, ověření mandátů [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2011-11-15]. Dostupné online. 
  10. ↑ kol. aut.: Politické strany, 1861-1938. Brno: Doplněk, 2005. ISBN 80-7239-178-X. S. 563, 573. 
  11. ↑ a b RUBÁŠ, Stanislav. Vznik a vývoj Akciové společnosti pro průmysl cukrovarnický a možnosti využití ve výuce dějepisu [online]. Brno: Rigorózní práce. Masarykova univerzita, Pedagogická fakulta., 2007 [cit. 2020-04-15]. Dostupné online. 
  12. ↑ BIMAN, Stanislav; MALÍŘ, Jaroslav. Kariéra učitele tělocviku. Ústí nad Labem: Severočeské nakladatelství, 1983. 373 s. S. 114. 
  13. ↑ STANISLAV, Rubáš. Vznik a vývoj Akciové společnosti pro průmysl cukrovarnický a možnosti využití ve výuce dějepisu, s. 56-58. , 2007 [cit. 2020-07-12]. . Masarykova univerzita, Pedagogická fakulta. . Dostupné online.
  14. ↑ kol. aut.: Politické strany, 1861-1938. Brno: Doplněk, 2005. ISBN 80-7239-178-X. S. 905. 

Externí odkazy editovat

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Viktor_Stoupal&oldid=22989466“