Otevřít hlavní menu

Viktor Pestek (1918 nebo 1924 v Bukovině - 8. října 1944 v Międzybrodzie Bialskie) byl SS-Unterscharführer (resp. SS-Rottenführer) nasazený jako dozorce v koncentračním táboře Auschwitz-Birkenau, který odtud pomohl utéct židovskému vězni Vítězslavu Ledererovi. Při pokusu o návrat do tábora byl chycen a následně popraven.

Viktor Pestek
Narození 18. dubna 1924
Černovice
Úmrtí 8. října 1944 (ve věku 20 let)
Międzybrodzie Bialskie
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.
Současná podoba tábora (muzea) Auschwitz-Birkenau. V pravém dolním rohu pak známá fotografie z roku 1945

Obsah

Služba u SSEditovat

Pestek pocházel z německé katolické rodiny usazené na Bukovině. Sám se přihlásil do SS a sloužil nejprve na východní frontě. Při akci proti vesnici nedaleko Minska, kde se zřejmě nacházeli partyzáni, byl zraněn a nějakou dobu opuštěn. Partyzáni ho však nezabili, naopak mu pomohli, což na Pesteka zanechalo silný dojem. Zranění mu znemožnilo další službu na frontě. Proto byl přeložen do koncentračního tábora Auschwitz-Birkenau jako dozorce.

V táboře smrtiEditovat

Není přesně známo, kdy začal sloužit ve vyhlazovacím a koncentračním táboře Auschwitz-Birkenau (Osvětim-Březinka). Zřejmě se tak stalo koncem roku 1943. Lidé, kteří o něm podali svědectví, tvrdí, že se k vězňům choval slušně a humánně. Během své služby se zamiloval do české židovky Renée Neumanové (někdy též Neumannová). Snažil se jí (a její rodině) všemožně ulehčovat vězeňský život a plánoval, že jí pomůže uprchnout. Z neznámých důvodů se ale tento plán rozhodl odložit a nabídl spolupráci při útěku nejprve jiným vězňům. Jednalo se o Rudolfa Vrbu a Alfréda Wetzlera. Ti jeho spolupráci odmítli. Zdála se jim příliš riskantní, nevylučovali ani provokaci ze strany SS. Již několikrát se totiž stalo, že SS-man nabídl spolupráci vězni při útěku a pak ho zradil, případně přímo zabil a obdržel od nadřízených odměnu za likvidaci vězně na útěku. Nicméně Alfréd Wetzler později napsal o Pestekových pocitech ze služby v táboře, jež mu SS-man sdělil: "Nenávidím sám sebe za to, že se musím dívat na to, jak jsou zabíjeny ženy a děti. Chtěl bych něco udělat, abych zapomněl na zápach lidského masa a mohl se cítit trochu čistší."[1] Pestek pak oslovil dřívějšího československého důstojníka Vítězslava Lederera a nabídl mu společný útěk. Podle některých historiků Pestek nenabízel pomoc při útěku jen z důvodu svědomí či z upřímné snahy pomoci, ale doufal, že mu tento skutek pomůže v posuzování své osoby v poválečném období. V březnu 1944 totiž Rudá armáda pronikla už na jeho rodnou Bukovinu a Pestek tušil, že se pomocníci nacistů budou muset zodpovídat ze svých činů.[2] Lederer nějakou dobu váhal, ale pak souhlasil. Plán útěku vymyslel Pestek a v podstatě ho celý připravil. Podařilo se mu obstarat pro Lederera esesáckou uniformu, kolo, peníze a dokumenty (ukradl je). Zařídil si s předstihem dovolenou. Zjistil i heslo pro průchod hlídkami v den útěku. Tím měl být 5. duben 1944.

ÚtěkEditovat

Informace o útěku máme jen od Vítězslava Lederera, Pestek žádný deník či jiný písemný pramen nezanechal. Podle Lederera tedy vše proběhlo následujícím způsobem.

"Ve smluvenou hodinu zablikalo z okna strážní boudy SS u brány do rodinného tábora třikrát červené světlo. V ten okamžik jsem vyšel z čistírny v uniformě SS-Scharführera se stříbrnou stuhou "Sonderdienst" a vzal si připravené kolo. S rukou zvedlou k hitlerovskému pozdravu jsem projel bránou rodinného tábora, kterou mi otevřel Pestek. Ten pak zahlásil nástup na dovolenou. Počkal jsem na něj a společně jsme prošli kordóny a další branou. Heslo "Tintenfass" nám otevřelo závoru. Ve 20:30 jsme dorazili k nedaleké železniční stanici Auschwitz a jentaktak jsme stihli naskočit do odjíždějícího spěšného vlaku."[3]

Dostali se vlakem na Moravu, poté do Prahy a následně do Plzně. Mezitím si obstarali civilní šaty a kontaktovali několik bývalých Ledererových známých. Útěk Lederera byl odhalen 6. dubna ráno (přibližně v době, kdy přijížděli do Prahy), že je do něho zapojen i Pestek se zjistilo o něco později. Uprchlíci mezitím pobývali u známých na Plzeňsku. O jejich dalších osudech panují určité nejasnosti. Jisté však je, že Pestek nechtěl v Čechách zůstat a hodlal se vrátit do Auschwitzu, kde chtěl osvobodit svou milovanou Renée Neumanovou. Oběma bylo zřejmé, že tento plán má téměř nulovou šanci na úspěch, ale Pestek na tom evidentně trval.

Návrat a smrtEditovat

Plán na osvobození Renée a rovněž její matky byl následující. Pestek a Lederer si opatří falešné dokumenty důstojníků SS a uniformy, což se také stalo. Pestek věděl, jak gestapo z Katowic postupovalo při vyšetřování vězňů z Auschwitz-Birkenau. Poslali auto s řidičem a důstojníkem, kteří vyzvedli vězně u brány a pak je odvezli. Takto chtěl využít Lederera, který měl být oním důstojníkem. Pestek znal i pracovníky gestapa a skrze ně chtěl zajistit povolení, jejich jménem zavolat do tábora a získat také auto. Jak přesně chtěl tuto klíčovou část plánu provést, není jasné. Lederer by pak vyzvedl vězeňkyně v táboře, na smluveném místě nabral Pesteka, a poté by se zbavili řidiče. 23. května 1944 se vydali vlakem do Auschwitz-Birkenau. Co se stalo pak, se neví zcela přesně. Někteří autoři tvrdí, že Pestek byl poznán a chycen na nádraží v Myslowicích v Polsku. Jiné zdroje uvádí, že byl zadržen až v Auschwitz-Birkenau za úplně jiných okolností. Jisté nicméně je, že Lederer unikl a zapojil se do českého protinacistického odboje.[4]

Pestek byl následně vyslýchán a mučen. Soud s ním proběhl přímo v Auschwitz-Birkenau. Odsoudil ho k smrti a v říjnu 1944 byl v Międzybrodzie Bialskie (nedaleko Bielsko-Biala) popraven.

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Viktor Pestek na německé Wikipedii. (upraveno)

  1. CÍLEK, MOULIS: Útěky z pekla, s. 67.
  2. Ruth LINN: Escaping Auschwitz / A culture of forgetting, Cornell University Press 2004, s. 16.
  3. Ghetto-Theresienstadt.info: Lederer, Vitezslav. www.ghetto-theresienstadt.info [online]. [cit. 2012-02-18]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2011-09-18. 
  4. Alan J. LEVINE: Captivity, flight, and survival in World War II, Praeger: Westport, London 2000, s. 215-219.

LiteraturaEditovat

  • CÍLEK Roman, MOULIS Miloslav: Útěky z pekla, Praha 2010.
  • LEVINE, Alan J.: Captivity, flight, and survival in World War II, Praeger: Westport, London 2000.

Externí odkazyEditovat