Versailleský park

park u zámku Versailles ve Francii
(přesměrováno z Versailleské zahrady)

Versailleský park (franc. Parc de Versailles) je rozsáhlý park, přiléhající k bývalému královskému zámku Versailles, přibližně 20 km jihozápadně od Paříže. Zaujímá rozlohu 815 ha a na jeho území se nacházejí zahrady ve francouzském i anglickém stylu, zámky Velký a Malý Trianon, Velký kanál a řada menších staveb, fontán a soch. Park byl založen ve 2. polovině 17. století pro krále Ludvíka XIV. , jeho hlavním architektem byl André Le Nôtre. Roku 1979 byl společně se zámkem zapsán na Seznam světového dědictví UNESCO.[1]

Součástí parku jsou tzv. Versailleské zahrady (franc. Jardin de Versailles), mistrovská ukázka francouzské zahrady barokního typu. Tato část bývá též označována jako Petit parc (=Malý park), pro odlišení od Grand parc (=Velký park). Versailleské zahrady zaujímají prostor mezi zámkem, Oranžerií, Apollonovou fontánou a Neptunovou fontánou.

Park jako celek se všemi lesními i zemědělskými pozemky spolu se zámkem spadá pod Versailleské panství (Domaine de Versailles).

Versailleský park
Pohled do zahrad od zámku směrem k Velkému kanálu
Pohled do zahrad od zámku směrem k Velkému kanálu
Funkcezámecký park
Lokalitazámek Versailles, Versailles, FrancieFrancie Francie
Zeměpisné souřadnice
Rozloha815 ha
Založeno1662
ArchitektAndré Le Nôtre
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

HistorieEditovat

Na místě dnešního parku se dříve nacházel menší zahradní areál o velikosti několika hektarů od Jacquesa Menourse, který obklopoval lovecký zámeček krále Ludvíka XIII. Poté, co se jeho nástupce, král Ludvík XIV., oficiálně ujal vlády, rozhodl se inspirován parkem zámku Vaux-le-Vicomte Versailles spolu s přilehlými zahradami rozšířit a přebudovat. Od jeho úmyslu ho neodradila ani špatná kvalita zdejší půdy a ani obtížné zásobování vodou. Práce týmu architekta Le Nôtre, jež byl stavitelem zahrad v Vaux-le-Vicomte, začaly roku 1662. V roce 1665 byl dokončen tzv. Petit Parc, roku 1674 bylo objednáno a v zahradách instalováno 24 velkých soch z mramoru. Král a jeho dvůr se do zámku nastěhovali v roce 1682, roku 1693 bylo budování parku a zahrad přerušeno.[2] V letech 1687–1688 postavil architekt Jules Hardouin Mansart pro soukromou potřebu Ludvíka XIV. menší zámek Velký Trianon. Na stavbě versailleského zámku a parku se v 17. století podílelo přes 20 000 zaměstnanců různých profesí.[1]

 
Fontána Latona

Za Ludvíka XV. byly zahrady dále rozšířeny a k Velkému Trianonu přibyl Malý Trianon. Roku 1750 byla v jeho blízkosti vybudována botanická zahrada, která byla v roce 1775 za vlády Ludvíka XVI. architektem Richardem Miquem přetvořena v anglický park a doplněna o tzv. fabriques, stavbičky sloužící hlavně dekoračním účelům. Ludvík XVI. věnoval Malý Trianon své manželce Marii Antoinettě a nechal pro ni také roku 1785 poblíž postavit malou vesničku – Hameau de la Reine . V zámku Velký Trianon přebývali francouzští panovníci s přestávkami až do roku 1848 a místní zahrady přetvářeli podle trendů příslušné doby. Ještě předtím zde císař Napoleon nařídil stavbu mostu, který vedl k areálu Malého Trianonu.[1][2]

PopisEditovat

Při vytváření parku a zahrad navazoval architekt Le Nôtre na své předchozí dílo ve Vaux-le-Vicomte, kde se svými zásahy snažil krajinu strukturovaným způsobem doplnit. Pro jeho způsob práce jsou typické dlouhé aleje a cesty, z nichž je vidět do dalekého okolí. Tak tomu je i ve Versailles, kde hlavní stromořadí směřuje od zámku k Apollónově fontáně. Na něj navazuje největší vodní plocha Versailles, Velký kanál (Grand canal), o rozloze 23 ha; má podobu kříže a směrem od zámku dosahuje délky 1650 m. Pravé příčné rameno směřuje k zahradám obou Trianonů. V parku se nachází 55 fontán a více než 600 různých vodních atrakcí, výzdobu tvoří 86 sousoší, 155 soch a 235 váz.

Versailleské zahradyEditovat

Vlastní zahrady jsou vytvořeny v barokním stylu. Hlavní cesta vedoucí od zámku se postupně rozšiřuje prostřednictvím transverzálních linií do zahrad, jež jsou tvořeny promyšleným systémem kruhů a čtverců. Celý prostor se vyznačuje smyslem pro proporce a vyrovnanost. Na zámek, který se odráží ve dvou přilehlých vodních nádržích, navazuje terasa s otevřenými partery. Královská alej směřuje od nádrží k fontáně Latony a odtud přes tzv. Tapis vert (trávníkový koberec) k již zmíněné Apollónově fontáně, které dominuje socha Apollóna od Jean-Babtista Tubyho. Apollón je bůh Slunce a byl tedy zvolen jako symbol mocného Ludvíka XIV., který byl za krále Slunce označován.[2]

V zahradách se nacházejí bosquets (lesíky či hájky), doplněné kašnami, sochami (inspirovanými antickými mýty) nebo např. skalní stěnou s mušlemi (Bosquet de la salle de bal). Prostor je v těchto místech je uspořádaný tak, aby se zde mohly konat divadelní představení a koncerty.

Ostatní součásti parkuEditovat

  • Velký Trianon (Grand Trianon, původně nazývaný Trianon de marbre, Mramorový Trianon) a jeho zahrada ve francouzském stylu
  • Malý Trianon (Petit Trianon) - jeho okolí bylo upraveno do podoby anglické zahrady s potoky, vodopády a jeskyněmi; nacházejí se zde též pavilonky Temple de l'amour a Belvédère
  • Královnina vesnička (Hameau de la Reine) - umělá vesnice tvořená dvanácti rustikálními stavbami; její součástí je např. selský dvůr, mlékárna, mlýn a holubník (vzorem byla podobná vesnička, která se nachází v Chantilly).[1]
  • Oranžerie

GalerieEditovat

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

V tomto článku byly použity překlady textů z článků Parc de Versailles na francouzské Wikipedii a Jardin de Versailles na francouzské Wikipedii.

  1. a b c d BEIEROVÁ, Brigitte. Poklady světa. Praha: Knižní klub, 2004. 335 s. ISBN 80-242-1186-6. S. 42–43. 
  2. a b c Umění zahrad : nejkrásnější zahrady světa. Vyd. 1. vyd. Praha: Knižní klub, 2002. 176 s. s. ISBN 8024208725, ISBN 9788024208725. OCLC 53270479 S. 9, 54-55. 

LiteraturaEditovat

  • Umění zahrad. Praha: Euromedia Group – Knižní klub, 2002. 176 s. ISBN 80-242-0872-5. 

Externí odkazyEditovat

Související stránkyEditovat