O institutu ochrany práv v České republice pojednává článek Veřejný ochránce práv (Česko).

Ombudsman (fem. ombudsmanka) je mimosoudní kontrolní úřad, který je státem pověřen k řešení stížnosti jednotlivců na jednání veřejné správy. V Česku a na Slovensku se úřad oficiálně nazývá veřejný ochránce práv.

Historie editovat

Slovo i institut vznikl ve Švédsku, kde byl ombudsman pověřen králem dbát na správné chování úředníků. V roce 1809 se institut ombudsmana dostal do švédské ústavy. Hromadného rozšíření se dočkal ale až v druhé polovině 20. století, v současné době je tento institut v různých formách rozšířen téměř ve 100 státech světa.

V některých zemích je institut ombudsmana oblíbený natolik, že existují i na nižších úrovních státu, samosprávy či dokonce mimo státní struktury (ve firmách, v Česku ho má například Česká spořitelna). A naopak i na celoevropské úrovni existuje evropský ombudsman.

Charakteristika editovat

Označení ombudsmana se v různých zemích částečně liší. V angličtině se ombudsmanovi říká public advocate, ve francouzštině défenseur des droits, ve španělštině defendor del pueblo, v italštině difensore civico, němčina potom využívá speciální označení pro ombudsmanku ombudsfrau.

Parlamentní ombudsman editovat

Parlamentní (tzv. pravý) ombudsman má tyto znaky:

  • je volen parlamentem,
  • měl by být politicky nezávislý,
  • nemá oprávnění rušit či měnit státní rozhodnutí
  • může provádět vlastní šetření.

Parlamentní ombudsman může mít všeobecnou nebo jen regionální působnost. Může se také specializovat jen na určitou oblast.

Odkazy editovat

Literatura editovat

Související články editovat

Externí odkazy editovat