Otevřít hlavní menu

Veřejný ochránce práv (Česko)

ombudsman v České republice
O institutu ochrany práv obecně pojednává článek Ombudsman.

Veřejný ochránce práv (také jen Ochránce) je ombudsmanČesku. Sídlí v Brně[pozn. 1][2] a podle zákona č. 349/1999 Sb., o Veřejném ochránci práv, působí k ochraně osob před jednáním úřadů a dalších institucí, pokud je v rozporu s právem, neodpovídá principům demokratického právního státu a dobré správy, jakož i před jejich nečinností, a tím přispívá k ochraně základních práv a svobod.

Veřejný ochránce práv
Sídlo Brno
Nominuje prezident
Senát
Jmenuje Poslanecká sněmovna
Funkční období 6 let
První ve funkci Otakar Motejl
Vytvoření 28. února 2000
Zástupce Stanislav Křeček
Webová stránka www.ochrance.cz
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Standardně bývá hlavní význam ombudsmana spatřován v tom, že zlepšuje vztah mezi občanem a státní mocí. V tomto vztahu však nepůsobí jako oponent státních institucí, ale měl by být prostředníkem v tomto vztahu tak, aby pomáhal napravovat vzniklé chyby. K úspěšnému fungování je však nezbytné, aby si státní správa byla vědoma své omylnosti a brala v potaz jeho doporučení a připomínky.

Obsah

PůsobnostEditovat

 
Kancelář veřejného ochránce práv
 
Sídlo VOP v Brně

Působnost ochránce se vztahuje na:

Naopak se výslovně nevztahuje na:

PravomociEditovat

Ochránce má možnost provádět nezávislá šetření v daných věcech a provádí nápravu chyb veřejné správy pomocí neformálních návrhů či doporučení a zejména pak prostřednictvím veřejného tlaku na dané instituce, kdy má možnost veřejně vyzvat instituce, které pochybily, k nápravě. Krajním prostředkem je možnost návrhu zahájení soudního jednání.

Nemá však právo rušit či měnit rozhodnutí úřadů a vstupovat do soudních sporů. Také nemůže být považován za odvolací instanci a nemůže ovlivnit výkon soudní moci. Může ale podat k Ústavnímu soudu návrh na zrušení podzákonného předpisu (nařízení vlády, vyhláška) nebo jeho jednotlivých ustanovení.[3]

PodnětEditovat

Veřejný ochránce práv jedná na základě

Podnět lze podat písemně či ústně do protokolu. Obsahem podnětu by měly být zejména osobní údaje stěžovatele, vylíčení podstatných okolností případu, kdy jsou žádoucí doklady o jeho průběhu ve formě kopií dokumentů a dokumentace komunikace s jinými úřady a doklad o neúspěšné žádosti o nápravu. Podněty k ombudsmanovi jsou zproštěny poplatků.

Obsazení úřaduEditovat

Veřejného ochránce práv a jeho zástupce volí na šest let Poslanecká sněmovna z návrhů prezidenta a Senátu. Dle současné právní legislativy je neodvolatelný. Výkonu funkce se ujímá složením tohoto slibu do rukou předsedy Poslanecké sněmovny: „Slibuji na svou čest a svědomí, že svou funkci budu vykonávat nezávisle a nestranně, v souladu s Ústavou a ostatními zákony a že budu chránit neporušitelnost práv.“[4]

Veřejný ochránce práv má svou kancelář a kromě svého zástupce může mít jmenovány asistenty, kteří pak jednají jeho jménem.

Veřejný ochránce právEditovat

  1. Otakar Motejl (18. prosince 20009. května 2010)
  2. Pavel Varvařovský (13. září 201020. prosince 2013)
  3. Anna Šabatová (od 18. února 2014)

Zástupce veřejného ochránce právEditovat

  1. Anna Šabatová (20012007)
  2. Jitka Seitlová (20072013)
  3. Stanislav Křeček (od roku 2013)

Poradní orgányEditovat

Poradní orgán veřejného ochránce práv pro oblast ochrany práv osob se zdravotním postižením je zřízen pro dohled nad dodržováním práv podle Úmluvy OSN o právech osob se zdravotním postižením (CRPD) v České republice. Je zřízen na základě úmluvy CRPD, zejm. čl. 33 úmluvy, respektive podle § 21c, § 25a odst. 1 a 3 zákona č. 349/1999 Sb., o veřejném ochránci práv, ve znění zák. č. 198/2017 Sb.[5] Jeho členy jsou (od 22. května 2018):[6]

  • Pavla Baxová
  • Jiří Černý
  • Alena Jančíková
  • Camille Latimier a Marek Richter (oba polovina hlasu)
  • Helena Plachá
  • Ivana Recmanová
  • Pavlína Spilková
  • Petr Špaček
  • Jan Uherka
  • Milena Urbanová
  • Agáta Zajíčková

OdkazyEditovat

PoznámkyEditovat

  1. Vláda původně navrhovala sídlo v Praze, ale poslankyně Miroslava Němcová (ODS) navrhla změnu sídla do Brna, což bylo za podpory moravských poslanců Zdeňka Koudelky (ČSSD), Dalibora Matulky (KSČM), Ladislava Šustra (KDU-ČSL) a dalších Poslaneckou sněmovnou přijato. Zde sídlí v budově dřívějšího Okresního výboru KSČ Brno-venkov na Údolní ulici.[1]

ReferenceEditovat

  1. Deset let veřejného ochránce práv v České republice. Brno: Kancelář veřejného ochránce práv, 2010. Dostupné online. S. 18. 
  2. § 2 odst. 3 zákona č. 394/1999 Sb., o Veřejném ochránci práv.
  3. § 64 odst. 2 písm. f) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu.
  4. § 4 odst. 2 zákona č. 349/1999 Sb.
  5. Přehled právních předpisů vztahujících se k Poradnímu orgánu na stránkách úřadu veřejného ochránce práv, online na adrese: https://www.ochrance.cz/monitorovani-prav-lidi-se-zdravotnim-postizenim/pravni-predpisy/ Archivováno 18. 10. 2018 na Wayback Machine
  6. Seznam členů Poradního orgánu na stránkách ochránce, dostupné online na: https://www.ochrance.cz/monitorovani-prav-lidi-se-zdravotnim-postizenim/poradni-organ/

Externí odkazyEditovat