Otevřít hlavní menu

Vajnachské jazyky (v překladu vajnach = náš národ) jsou společným označením dialektů čečenského jazyka a ingušského jazyka, které jsou rozšířeny na území Čečenska, Ingušska a části severozápadního Dagestánu na severním svahu Velkého Kavkazu. Mimo původního území jsou vajnachské jazyky rozšířeny v zahraničních diasporách v Turecku, Jordánsku, Izraeli, Sýrii a Iráku.

Spolu s bacbijštinou tvoří větev nachských jazyků skupiny severovýchodokavkazských jazyků.[1]

Výše uvedené dělení není jednoznačné, poněvadž čečenský a ingušský jazyk jsou mnohými lingvisty považovány za dva dialekty vajnachského jazyka, jelikož se jedná o jazyky vzájemně srozumitelné a úzce související.[2] Rozdělení na Čečence a Inguše bylo kolem roku 1860 zavedeno teprve Ruskem, které začalo rozdělovat Čečence na přátelské Inguše a nepřátelské Čečence poté, co se dva západní (ingušské) tejpy více nezúčastnili bojů proti ruské expanzi.[2]

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. Zur Sprachgeschichte des Kaukasus (K dějinám jazyků Kavkazu), strana 23. (německy)
  2. a b WIXMAN, Ronald. The Peoples of the USSR: An Ethnographic Handbook. New York: [s.n.], 1988. Dostupné online. ISBN 0-87332-203-7. S. 83. (anglicky) 

Související článkyEditovat