Vajgač

ostrov v Severním ledovém oceánu

Vajgač, rusky Вайгач, je ostrov v Severním ledovém oceánu. Leží mezi Pečorským mořem a Karským mořem. Od ruské pevniny na jihu je oddělen průlivem Jugorskij Šar a na severu jej odděluje od Jižního ostrova průliv Karská vrata. Ostrov je součástí Něneckého autonomního okruhu.

Vajgač
Poloha ostrova Vajgač
Poloha ostrova Vajgač
Vajgač
Vajgač
StátRuskoRusko Rusko
Zeměpisné souřadnice
Osídlení
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

PopisEditovat

Vajgač má rozlohu 3383 km². Je zhruba 100 km dlouhý a až 45 km široký. Průměrné teploty se v únoru pohybují okolo −20 °C, v červnu dosahují 5 °C. Nejvyšší bod má 170 metrů nad mořem.

Vajgač je tvořen jílovými břidlicemi, pískovci a vápenci, vápence na ostrově převládají. Nízké skalnaté hřbítky se táhnou v délce ostrova, pobřeží místy ukončují nízké útesy. Skály jsou zbrázděny rýhami, zřejmě od kamenů uvězněných v mořském ledu. Vajgač má hustou říční síť s vodními toky v délce 20 až 40 km, četné jsou bažiny a malá jezera. Krajinu pokrývá tundra. Na ostrově leží osady Vajgač, Dolgaja Guba a Varnjek.

DějinyEditovat

Novgorodští obchodníci objevili Vajgač na začátku 10. století, když viděli ostrov z pevniny přes úzkou úžinu Jugorský šar. Od té doby byl ostrov využíván k rybolovu.[1]

Západoevropadné objevili ostrov v létě roku 1553, kdy anglická expedice vedená Hughem Willoughbym objevila Vajgač společně s Novou zemí a považovala je za jeden velký poloostrov.

Na začátku 20. století v zátoce Dolgaja, která se na ostrov zařezává do hloubky téměř 8 km, žily dvě ruské rodiny, které zajišťovali obchod s kožešinami s pevninou.

13.7.1930 byl na ostrově zřícen pracovní tábor (tzv. gulag). Političtí vězni se věnovali průzkumu ložisek a těžbě polymetalických rud na ostrově. Jednalo se o průzkum ložiska a následně těžba cínu a zinku na nalezišti Razdělnoje u mysu Razdělnyj na jihu ostrova. Dále se v zátoce Dyrovataja na severu ostrova prováděl průzkum žil měděné rudy. Podle pamětníků mrtví vězni byli pohřbíváni pod ledem zamrzlé zátoky. Práce probíhala po celý rok i během arktické zimy ve třech směnách. Tábor byl zrušen 20.8.1936.[2][3]

V roce 1950 byla na ostrově u mysu Bolvansky nos otevřena meteorologická polární stanice MG-2 pojmenovovaná po E.K. Fedorovovi.[4]

Fauna a flóraEditovat

Četné jsou trávy, mechy a arktické kvetoucí rostliny, na ostrově nerostou stromy, rostou zde občasně jen vrby bylinné (Salix herbacea).

Na ostrově žijí lišky polární a lumíci. Zatímco zvířat není na ostrově mnoho, ptáků je velký počet; různé druhy kachen, brodivých ptáků a jiných vodních ptáků pravidelně zalétají do mokřin a na jezera.

Přírodní rezervaceEditovat

V roce 2007 Světový fond na ochranu přírody a vláda Ruské federace schválily vznik přírodní rezervace na ostrově.[5] Okolí ostrova je domovem mnoha mořských savců, jako jsou mroži, tuleni a některé ohrožené druhy velryb.

EtnografieEditovat

Název ostrova pochází z něneckého výrazu pro „naplavený břeh“, podle jiné verze je to od starého pomorského slova vajgač, které znamená naplavený.[6] Až do 19. století byl ostrov posvátným místem Něnců, na Djakovově mysu se nachází svatyně nejvyššího něneckého boha. Byly zde uctívány různé dřevěné a kamenné modly pomalované krví posvátných zvířat – především sobů. Jejich obětní hranice byly vyskládány z naplaveného dřeva, paroží vysoké, lebek medvědů a vysoké. I pro pokřesťanštěné Něnce jsou obětní hranice stále opředeny pověrami.

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Vaygach Island na anglické Wikipedii.

  1. ОСТРОВ ВАЙГАЧ И ШАХТЫ ГУЛАГ. sevprostor.ru [online]. [cit. 2020-12-28]. Dostupné online. 
  2. Průvodce říší zla - Vladimír Bystrov. bystrov.ustrcr.cz [online]. [cit. 2020-12-28]. Dostupné online. 
  3. Čechoslováci v gulagu. cechoslovacivgulagu.cz [online]. [cit. 2020-12-28]. Dostupné online. 
  4. Полярная Почта • Просмотр темы - им. Е.К Федорова (Болванский Нос), МГ-2. www.polarpost.ru [online]. [cit. 2020-12-28]. Dostupné online. 
  5. New Nature Reserve For The Russian Arctic. ScienceDaily. World Wildlife Fund, 2007-07-06. Dostupné v archivu pořízeném z originálu. (anglicky) 
  6. Читая карту Арктики... | Публикации | Вокруг Света. www.vokrugsveta.ru [online]. [cit. 2021-01-17]. Dostupné online. 

LiteraturaEditovat

  • F. G. Jackson. Great Frozen Land. London, 1895.
  • H. J. Pearson. Beyond Petsora Eastward. London, 1899.

Externí odkazyEditovat