Václav Slavík

český římskokatolický duchovní

Václav Slavík, (7. září 1886 Liblice[1]10. ledna 1965 Litoměřice), byl český římskokatolický kněz a sídelní kanovník litoměřické kapituly.

Jeho Milost
Msgre. Václav Slavík
sídelní kanovník litoměřické kapituly
Msgre. Václav Slavík
Msgre. Václav Slavík
Církevřímskokatolická
Provinciečeská
Diecézelitoměřická
ZnakZnak
Osobní údaje
Datum narození7. září 1886
Místo narozeníLiblice, Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Datum úmrtí10. ledna 1965
(ve věku 78 let)
Místo úmrtíLitoměřice, ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Místo pohřbeníhřbitov v Liblici
Národnostčeská
Povolánířímskokatolický duchovní
multimediální obsah na Commons
citáty na Wikicitátech
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Život editovat

 
Václav Slavík
 
Vojenská knížka
 
Domovský list

Narodil se  7. září 1886 v Liblicích, okr. Mělník, jako syn mistra kolářského a domkáře Jana Slavíka a matky Anny roz. Borecké z Přívor. Po absolvování Obecné školy v Liblicích absolvoval jeden rok Měšťanské školy v Libochovicích. V letech 1900-1908 studoval vyšší stát. Gymnasium v Mladé Boleslavi, kde také úspěšně maturoval. V letech 1908-1912 studoval Bohoslovecký seminář v Litoměřicích. Na kněze byl vysvěcen 14. 7. 1912. Dne 1. září 1912 byl ustanoven kaplanemJenišovicích u Turnova a od 1. prosince 1912 kaplanem v Železném Brodě.

V roce 1919 se dobrovolně zúčastnil jako kurát I. třídy, v době maďarské invaze, válečného tažení na Slovensko. Dne 10. června 1919 byl jmenován duchovním správcem u velitelství 17. pěší brigády. 5. října téhož roku byl povýšen do hodnosti „Kapitán duchovní“ a obdržel pochvalné uznání MInisterstva národní obrany.

V roce 1920 zapsán na Právnické fakultě Univerzity Karlovy v Praze, kterou absolvoval v roce 1925.

Dne 1. dubna 1920 byl jmenován farářem  na Pšovce u Mělníka. Tam zúčastnil se také veřejné činnosti a byl po sloučení Pšovky s Mělníkem po dvě období členem Městské rady v Mělníku za Lidovou stranu. Od 1. listopadu 1929 byl farářem v Klapém a administrátorem excurrendo v Křesíně. 7. února 1931 získal  právo domovské v obci Klapý, okres Roudnice nad Labem. V Klapém vedle činnosti v duchovní správě a ve škole, se zúčastnil také veřejného života. Za svou činnost byl postupně oceňován čestnými tituly – v roce 1938 se stal osobní děkanem av roce 1941 biskupským notářem.

V roce 1930 založil v Klapém Družstvo pro rozvod elektrické energie (Elektrárenské družstvo a byl po celou dobu až do sloučení s JZD jeho předsedou).

V obecních věcech působil jako předseda finanční komise obecní a krátkou dobu jako člen Okresního národního výboru v Roudnici nad Labem.  Vedle jiného se přičinil o postavení silnice Klapý-Křesín. V revolučních dnech roku 1945 byl členem Revolučního národního výboru v Klapém, jako předseda smírčí komise. Při založení JZD v Klapém stal se členem, kde setrval až do pozdního věku.

Jakožto farář v Klapém byl v roce 1946 požádán tehdejším generálním vikářem litoměřické diecéze Josefem Kuškou o výpomoc s prací na biskupské konzistoři, kterou dosud vykonávali nyní odsunutí kanovníci německého původu. Stal se konzistorním sekretářem, skutečným konzistorním radou, prosynodálním zkoušejícím (Examinator prosynodalis), v roce 1948 prosynodáolním soudcem (ludex prosynodalis) a diecezním konsultorem. V roce 1949 jmenován též tajným papežským komořím, s čímž bylo spjato udělení titulu Monsignore, čestný titul osobního arciděkana získal v roce 1952. V roce 1955 byl jmenován kanovníkem litoměřické katedrální kapituly s titulem kőnigseggiánský II. K 1. 6. 1956 byl jmenován kancléřem litoměřické konzistoře. Zemřel v Litoměřicích 10. ledna 1965, jakožto kanovník senior (nejstarší z kanovníků), jeho tělo však bylo převezeno do rodných Liblic a 14. ledna 1965 na místním hřbitově pochováno. Byl knězem oblíbeným a lidovým.

Odkazy editovat

Reference editovat

Literatura editovat

  • PETERA V.: Géniové církve a vlasti, Praha 1964

Související články editovat

Externí odkazy editovat