Wikipedie

Václav Mikulecký

Narozen 25. 9. 1921 v Dolní Sloupnici, zemřel 10. 5. 1973. Farář, člen Církve československé, spisovatel.

Václav Mikulecký (25. září 1921, Dolní Sloupnice u Litomyšle – 10. května 1973, Praha) byl farář Církve československé.[p 1]

Václav Mikulecký
Narození25. září 1921
Dolní Sloupnice u Litomyšle
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Úmrtí10. května 1973 (ve věku 51 let)
Praha
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
PovoláníKněz
Nábož. vyznáníCírkev československá husitská
DětiEva Mikulecká
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Život editovat

Narodil se v rodině stavitele Josefa Mikuleckého a jeho ženy Růženy. Otec, který se ve 20. letech přihlásil k Církvi československé, se na počátku 30. let podílel na vybudování Husova sboru v Litomyšli, kde v letech 1936–1952 zastával funkci předsedy rady starších. Václav Mikulecký se po absolvování maturitní zkoušky na reformním reálném gymnáziu v Litomyšli(1940) z popudu faráře Jaromíra Metyše rozhodl pro studia bohosloví. V roce 1940 byl přijat do Bohoslovecké koleje v Praze-Dejvicích, kde probíhala výuka po uzavření českých vysokých škol.[1]

Zároveň nastoupil jako pomocný učitel náboženství v Přibyslavi, kde působil do června 1941. Z bohosloveckých studií byl v říjnu 1942 nedobrovolně vytržen, když byl přikázán na práci jako pomocný dělník při výrobě oceli v saském městě Freital. V důsledku nuceného nasazení trpěl trvalými zdravotními následky. Dne 2. července 1944 přijal v chrámu sv. Mikuláše na Starém Městě v Praze kněžské svěcení a byl ustanoven pomocným duchovním v Praze-Braníku. Zde vyrůstal pod duchovním vedením faráře Stanislava Peldy, jehož v říjnu 1945 ve farářské službě vystřídal. Po vzoru svého učitele intenzivně rozvíjel práci s dětmi a mládeží, organizoval církevní tábory a brigády, pastoroval, přičemž využíval i nezvyklých forem (např. dvoudenní misijní akce ve Volduchách u Rokycan u svého přítele, faráře Miloně Zemena). Vedle farářské služby byl koncem roku 1950 jmenován členem ideové rady (pastoračně-výchovná komise), na nově zřízené Husově československé bohoslovecké fakultě v Praze působil při katedře praktické teologie jako lektor církevních obřadů.

V roce 1953 byl v důsledku tzv. překádrování duchovních i přes protesty věřících přeložen do Prahy-Kobylis, což mělo výrazný dopad na další život náboženské obce v Praze-Braníku, kde rezignovala celá rada starších. Po dalších dvou letech (1955) byl znovu přeložen do Prahy-Karlína, kde se opět snažil oživit život této náboženské obce. V roce 1957 probíhala volba nového biskupa v plzeňské diecézi. Václav Mikulecký, přestože nepůsobil jako jediný z nominovaných v obvodu této diecéze, obdržel od třetiny duchovenského sboru biskupskou nominaci, což se nesetkalo s pochopením státních dozorujících orgánů nad církvemi. O jeho pastorační službu se začala zajímat Státní bezpečnost. Jeho dlouhodobé spory s prorežimně konformním církevním vedením a dozorujícími státními orgány vyvrcholily během vyhledávacího řízení na patriarchu v roce 1960, kdy mu byl z rozhodnutí krajského církevního tajemníka 16. listopadu 1960 odebrán státní souhlas pro výkon duchovenské služby. Jediné zaměstnání, které mu bylo umožněno vykonávat, našel jako skladový dělník v Povltavském průmyslu kamene. V nevyhovujícím zaměstnání, které zhoršovalo jeho dlouholeté srdeční obtíže, byl nucen setrvat až do srpna 1968, kdy mu byl přiznán invalidní důchod.[2]

Odkazy editovat

Poznámky editovat

  1. ↑ Charakteristika „husitská“ byla k názvu církve přičleněna z rozhodnutí VI. řádného sněmu v roce 1971.

Reference editovat

  1. ↑ JINDRA, Martin. Biografický slovník Církve československé husitské.. Praha: Církev československá husitská, 2020. 344 s. ISBN 9788070001677. S. 136. 
  2. ↑ Biografický slovník Církve československé husitské.. Praha: Církev československá husitská, 2020. S. 346. 

Literatura editovat

  • Ústřední archiv a muzeum Církve československé husitské, fond Osobní složky duchovních, osobní výkaz Václava Mikuleckého.
  • JINDRA, Martin: Z milosti trpět pro Krista. Životní příběh faráře Církve československé (husitské) Václava Mikuleckého. Blahoslav ve spolupráci s Náboženskou obcí Církve československé husitské Praha 1 - Staré Město, Praha 2011. (ISBN 9788070000670)
  • RUTRLE, Otto: Za bratrem Václavem Mikuleckým. Český zápas, 1973, č. 21, s. 3.
  • JINDRA, Martin – SLADKOWSKI, Marcel (eds.): Biografický slovník Církve československé husitské. Církev československá husitská, Praha 2020, s. 344–346. (ISBN 9788070001677)

Související články editovat

Externí odkazy editovat

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Václav_Mikulecký&oldid=23594563“